Je dobojováno. Na výsledku letošní volby prezidenta už nic nezměníme. Ještě nevíme, jak boj dopadl, možná s napětím čekáme, ale bojovat už nemusíme.
Očekávám, že si většina z nás, co jsme volili, oddechla, že už je to za námi. Přiznávám, že pokud vyhraje Andrej Babiš, radovat se nebudu. V žádném případě ale nehodlám „táhnout na Kapitol“, jako voliči Donalda Trumpa po jeho volebním neúspěchu.
Pokud vyhraje Adnrej Babiš, budu to muset nějak skousnout. Jsem také přesvědčen, že v takovém případě by Petr Pavel vítězi poblahopřál a uznal, že soupeř prostě tuto bitvu zvládl lépe, protože se mu podařilo na svou stranu dostat více voličů.
Chci věřit tomu, že pokud by vyhrál Petr Pavel, zachoval by se stejně i Andrej Babiš společně s většinou svých voličů. Uznal by svou prohru a začal by další kampaň na příští volby do parlamentu, s cílem vystřídat ve funkci premiéra Petra Fialu.
Určitě jsou ale i takoví, kterým je ta vřava a to vzájemné osočování blízké natolik, že budou chtít pokračovat. Vybavuje se mi známý příběh japonského vojáka se jménem Hiró Onada, kterému přezdívali „zapomenutý voják“. Na filipínském ostrově Lubang vedl partyzánskou válku až do roku 1974, tedy celých 29 let. Spolu se svou skupinou má na svědomí životy třiceti Filipínců, kteří zemřeli jen proto, že se Hiró odmítal vzdát. To udělal, až když ho na ostrově navštívil jeho bývalý velitel a přesvědčil ho, že válka už skončila.
Bylo by dobré, kdyby nejen vítěz voleb, ale i všichni poražení, vyzvali své příznivce, aby složili zbraně a začali zase normálně žít a zvelebovat naši krásnou zemi. A když píši všichni, tak myslím i pana Jaroslava Baštu.
Boj skončil. Už nemusíme bojovat. Pokud to někdo nepochopí, nenechejme se vyprovokovat. Nestojí to zato.
A až za pár hodin uslyšíme, kdo je vítěz, pak se nevztekejme na ty, co budou oslavovat vítězství svého favorita, ani se nepovyšujme nad ty, kteří se budou muset smířit s tím, že ani jejich hlas nepomohl k vítězství tomu, kterému tak moc fandili.
(Psáno v pátek odpoledne po návštěvě volební místnosti.)
