Představte si, že vám právě ukradli vaše nové auto, které jste ještě nestihli pojistit. Cestou domů najdete kabelku, která vypadla z projíždějícího auta. Je v ní skoro půl milionu korun a také doklady místního podnikatele, který je známý jako mafián.
Tahle "známá firma" má tolik peněz, že toho půl "melounu" ani nebude postrádat. A doklady? Ty mu místní úředníci vystaví na počkání...
Ukradli vám auto a v ruce máte pět set tisíc korun, které patří člověku, co je stejně ukradl a navíc mu nebudou chybět. Co uděláte? Vrátíte peníze nebo si řeknete, že je to "dar z nebes"? Nespěchejte příliš se svou odpovědí.
Jedna věc je totiž vědět, co bych měl udělat a druhá věc je, co skutečně udělám. Musím se přiznat, že vím, co bych v takovém případě měl udělat, ale vůbec si nejsem jistý, že bych to skutečně udělal. Jsem na tom totiž podobně jako apoštol Pavel: "Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo.
Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy." (Římanům 7,21-23)
I ve mně bojují proti sobě dva zákony. Zákon hříchu a hříšné přirozenosti se zákonem Božím. Vím, co bych chtěl udělat, ale nemám k tomu vždy dost síly a dost víry. Připadám si jako otec, o kterém vypráví ve svém evangeliu Marek.
Ježíš se právě vrátil z "hory proměnění", kde se setkal s Mojžíšem a Eliášem. Dole je velký zástup a v něm otec se svým nemocným synem. Přišel a prosil Ježíšovy učedníky, aby syna uzdravili. Ale těm se to nepovedlo: I přivedli ho k němu. Když ten duch Ježíše spatřil, hned chlapce zkroutil křečí; padl na zem, svíjel se a měl pěnu u úst.
Ježíš se zeptal jeho otce: "Od kdy to má?"
Odpověděl: "Od dětství." A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám."
Ježíš mu řekl: "Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří."
Chlapcův otec rychle vykřikl: "Věřím, pomoz mé nedověře!"
Když Ježíš viděl, že se sbíhá zástup, pohrozil nečistému duchu: "Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji, vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!"
Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel; chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že umřel. Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozvedl ho a on vstal. (Marek 9,20-27)
Tento táta si uvědomil, že by svou nedůvěrou mohl zabránit v uzdravení syna. Proto volá: "Věřím, pomoz mé nedověře!" Ježíš tuto krátkou modlitbu vyslyšel. O chvíli později byl jeho syn zdravý. Démoni opustili jeho nitro.
Jak je dobré, že i víra je Boží dar. Bůh ji dává každému, kdo si uvědomí její nedostatek. Někdy i díky podobné situaci, v jaké byl tento otec. Pozvěme proto Boha, aby za nás a v nás bojoval boj mezi zákonem hříchu a tím zákonem, který je jeho.
