Jedním z problémů, který nahlodává víru mnoha věřících, je absence spravedlnosti. Mnoho zla, které vidíme, zůstává nepotrestáno, a lidé se pak logicky ptají: "Kde je ten spravedlivý Bůh?"
Šalomoun tuto otázku řeší v souvislosti se smrtí. Jako by tím chtěl naznačit, že tento svět není jediným místem, kde může Bůh dát průchod své spravedlnosti. Stvořitel života má totiž i další možnost, o které Šalomoun píše až v závěru knihy Kazatel.
Podívejme se, co o Boží spravedlnosti říká autor této biblické knihy:
"Ve válce není pro vojáka dovolenka,
stejně jako není záchrana pro toho,
kdo páchá zlo." (Kazatel 8,8)
Při čtení těchto slov se mi okamžitě vybavil příběh ze života Davida, Šalomounova otce. Jednoho dne se procházel po střeše svého paláce. Najednou vidí, jak se v sousední zahradě koupe nádherná žena. Nechá si zjistit, kdo to je. Doví se, že je to Bat-šeba, manželka Urijáše, generála jeho vojska. Davidovi se ji podaří svést.
Brzy nato se ale doví, že Bat-šeba s ním čeká dítě. Povolává Urijáše zpět a snaží se to zařídit tak, aby se tento voják vyspal se svou ženou a pak by bylo po problému. David domlouvá Urijášovi: "Zajdi do svého domu a umyj si nohy." Urijáš vyšel z královského domu a za ním nesli královský dar.
Urijáš však ulehl se všemi služebníky svého pána u vchodu do královského domu a do svého domu nezašel. Když oznámili Davidovi, že Urijáš do svého domu nezašel, otázal se David Urijáše: "Což jsi nepřišel z cesty? Proč jsi tedy nezašel do svého domu?"
Urijáš Davidovi odvětil: "Schrána, Izrael i Juda sídlí v stáncích, můj pán Jóab i služebníci mého pána táboří v poli. A já bych měl vstoupit do svého domu, jíst a pít a spát se svou ženou? Jakože jsi živ, jakože živa je tvá duše, něčeho takového se nedopustím!" (2. Samuelova 11,8-11)
Davidovi se nepodařilo přesvědčit Urijáše, aby se zastavil za svou manželkou. Generál měl totiž vojenskou čest, a proto v době války odmítl jít za svou ženou.
David ho nakonec nechává zabít. Věří, že tím svůj hřích zametl pod koberec. Příběh ale pokračuje dál. Bůh k Davidovi posílá svého proroka, který mu dá jasně najevo, že Bůh o jeho hříchu ví a také ho potrestá.
Král David nakonec zareagoval správně. Přiznal hřích a prosil Boha, aby mu odpustil.
Šalomoun píše, že "pro toho, kdo páchá zlo, není záchrana." Jak to, že Bůh Davidovi odpustil? Jak to, že je pro něho záchrana? Je jen jedno vysvětlení. Záchrana není pro toho, kdo má z páchání zla radost. Milost není pro člověka, který nelituje zla, které napáchal. Šalomoun píše o lidech, pro které je zlo něčím, bez čeho už si neumí představit život.
Nejsem svatý a dokonalý. Také se mi podaří "páchat" zlo. Nemám z toho radost. Naopak, když si uvědomím, co jsem způsobil, prosím Boha, i toho komu jsem ublížil, o odpuštění.
Nechci ubližovat, chci raději pomáhat, ale zatím se to vždy nedaří.
