Ještě jednou se spolu zastavíme u několika slov z Ježíšovy modlitby, která bývá někdy označována jako velekněžská nebo také obětní a přímluvná. Včera jsme se věnovali Ježíšově touze, abychom s ním jednou mohli být v jeho království.
Otázkou je, co potřebujeme k tomu, aby nás Ježíš do svého království jednou mohl vzít. On sám ve své modlitbě prosí: "Spravedlivý Otče, svět Tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a také oni poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich." (Jan 17,25-26)
Ježíš si přeje, aby v nás "byla láska". Taková, jakou měl nebeský Otec k Ježíši Kristu v době jeho mise na naší planetě. Můžeme tedy říci, že si Ježíš přeje, aby nás naplnila Boží láska.
Toho, kdo zná evangelia, tato prosba jistě nepřekvapí. Ježíš často hovořil o lásce. Připomeňme si, jak reagoval, když se ho jeden zákoník pokoušel dostat do úzkých: Když se farizeové doslechli, že umlčel saduceje, smluvili se a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel: "Mistře, které přikázání v zákoně je největší?"
On mu řekl: "`Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.´ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: `Miluj svého bližního jako sám sebe.´ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci." (Matouš 22,34-40)
Ježíš tu připomíná slova, která můžeme najít už v Mojžíšových knihách (Deuteronomium 6,5 a Leviticus 19,18). Ono vlastně i Desatero je jen rozvedením a upřesněním těchto dvou základních přikázání, která platí v celém vesmíru. Desatero aplikuje přikázání lásky do pozemských podmínek.
Král David napsal v jednom ze svých žalmů:
"Odstup od zla, konej dobro,
navěky pak budeš bydlet v zemi,
neboť Hospodin miluje právo
a své věrné neopouští.
Pod jeho ochranou budou věčně,
kdežto plémě svévolníků bude vymýceno.
Spravedliví obdrží zemi
a budou v ní bydlet navždy.
Ústa spravedlivého pronášejí moudrost,
jeho jazyk vyhlašuje právo.
Má v svém srdci Boží zákon,
jeho kroky nezakolísají.
Svévolník však číhá na spravedlivého,
chce ho uštvat k smrti.
Ale Hospodin ho v jeho ruce neponechá,
nedopustí, aby svévolně byl souzen.
Slož naději v Hospodina, drž se jeho cesty;
povýší tě a obdržíš zemi
a spatříš, jak budou svévolníci vymýceni." (Žalm 37,27-34)
Spravedlivý má ve svém srdci Boží zákon, zákon lásky. Je zajímavé, že je třeba mít zákon v srdci, nejen v mozku. Nestačí jen rozumové poznání Boha, je třeba k němu získat citový vztah.
Pokud chci, aby ve mně byla láska, pak mám jen jednu možnost. Dovolit Ježíši, aby vstoupil do mého srdce a naplnil ho svou láskou. A já chci.
