Prvním hrdinou víry, kterého vzpomíná ve své galerii apoštol Pavel, je Ábel. V knize Genesis je o něm jen krátká zmínka, přesto jeho příběh zná spousta lidí. Stal se totiž prvním mučedníkem pro víru ve Stvořitele.
Pavel o něm napsal: "Ábel věřil, a proto přinesl Bohu lepší oběť než Kain a dostalo se mu svědectví, že je spravedlivý, když Bůh přijal jeho dary; protože věřil, `ještě mluví, ač zemřel´." (Židům 11,4; ČEP) To je zajímavé svědectví. Ábel, přestože je už skoro šest tisíc let mrtvý, stále mluví.
Co nám chce říct? V překladu doktora Petrů zní Pavlova slova takto: "Vírou obětoval Ábel Bohu lepší oběť než Kain, a pro ni se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý. Bůh sám to potvrdil při jeho (obětních) darech. A i když pro svou víru zemřel, stále ještě mluví." (Židům 11,4; DP)
Mnohokrát jsem uvažoval o tom, proč se vlastně Kain tak rozčílil, že nakonec zabil svého bratra? Proč ho tak rozpálilo, když Bůh nepřijal jeho oběť? Vždyť ...
Pavel ale neřeší Kainův hřích. Ukazuje na příklad Ábela. Nahlédněme ještě do Jeruzalémské Bible: "Pro svou víru přinesl Ábel Bohu oběť větší ceny nežli Kain..." (Židům 11,4; JB) Toto znění se nás pokouší přivést k tomu, abychom uvažovali, jakou oběť to má vlastně Pavel na mysli.
Mojžíš nám v knize Genesis o Ábelovi napsal: I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: "Získala jsem muže, a tím Hospodina." Dále porodila jeho bratra Ábela. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal zemědělcem.
Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země. Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl.
Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři. I řekl Hospodin Kainovi: "Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout."
I promluvil Kain ke svému bratru Ábelovi... Když byli na poli, povstal Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil jej. (Genesis 4,1-8)
V několika řádcích je tu shrnutá obrovská tragédie. Na začátku je oběť. Zatímco Kain obětuje z toho, co se mu urodilo na poli a v sadu, Ábel přináší jako oběť jednu z prvorozených ovcí. Jeden se chce pochlubit tím, jaký je šikovný zemědělec, druhý respektuje Boží zákon, který požaduje za hřích krvavou oběť.
Bůh jednu oběť přijímá, druhou ne. Pak se ukáže Kainovi, aby se mu pokusil domluvit. Radí mu, co má udělat, aby také mohl získat odpuštění svých hříchů. Jenže Kain tuto radu odmítá. Má svou představu o tom, jak by měla vypadat oběť smíření...
Vždy, když čtu tento příběh, tak si říkám: "Co vlastně ten Kain řekl Ábelovi před tím, než ho zabil?" Nakonec vždy musím přiznat, že to už nezjistím. Asi to není v tomto příběhu to podstatné.
Apoštol Pavel píše, že Ábel přinesl Bohu "oběť větší ceny". Osobně mám stále více dojem, že tu apoštol nepíše o smrti oné prvorozené ovce, ale o smrti samotného Ábela. Tento mladý muž zemřel, protože zůstal věrný Božím zásadám. Odmítl přijmout pohled svého bratra. Trval na tom, že bude obětovat tak, jak to ještě v ráji přikázal Stvořitel jeho rodičům.
Ábel byl pro svou víru ochotný i zemřít. Vztah s Bohem byl pro něho cennější, než vlastní život. A já si kladu otázku: "Kdyby to bylo potřeba, byl bych ochotný udělat totéž?"
