Musel to být zvláštní zástup. V čele pár vojáků, za nimi před chvílí zbičovaný Ježíš, za kterým zůstávaly krvavé stopy. Snažil se nést horní část kříže, ale byl už tak vysílený, že pod tou tíhou často klesal na zem.
Občas mu někdo pomohl vstát. Většina lidí v davu ale jeho utrpení brala jen jako příjemné zpestření právě probíhajících svátků. Pak si ale vojáci všimli, že to s tím bičováním asi přehnali. Ježíši z ran tekla krev a zdálo se, že zemře dřív, než dojde na místo, kde měl být ukřižován. Museli něco udělat, aby jim odsouzenec nezemřel ještě před popravou.
Cestou potkali jednoho člověka z Kyrény, jménem Šimona; toho přinutili, aby nesl jeho kříž.
Když přišli na místo zvané Golgota, to znamená `Lebka´, dali mu napít vína smíchaného se žlučí; ale když je okusil, nechtěl pít.
Ukřižovali ho a losem si rozdělili jeho šaty; pak tam stáli a střežili ho. (Matouš 27,32-36)
Šimon z Kyrény měl smůlu. Byl v nepravý čas na pravém místě. Nebo měl naopak štěstí. Komu jinému se povedlo, aby pomáhal nést kříž samotnému Mesiáši?
E.G.White o Šimonovi napsala: "Cestou potkali Šimona z Kyrény, který šel z pole. Slyšel hrubé urážky, nadávky a stále se opakující posměšné výkřiky: Ustupte z cesty židovskému králi! V údivu nad tím vším se zastavil. Jakmile vyjádřil svůj soucit, chytili jej a naložili mu Ježíšům kříž na záda." (E.G.White; Touha věků str. 477)
Už včera jsme si všimli, že Ježíš musel snášet urážky a vysmívání od římských vojáků. Teď se k volákům přidali i lidé v davu provázejícím Ježíše na místo popravy. Právě v takovém davu se ukáže, co je v člověku. Většinou to nebývá příjemné zjištění.
Ježíš prochází špalírem lidí, kteří po něm plivou, někdo možná hodí kámen. A teď jde vedle Ježíše i Šimon. S těžkým trámem na ramenech se těžko uhýbá plivanci, i když mu nebyl určen.
Podívejme se ještě jednou do knihy Touha věků: "Šimon již o Ježíši slyšel. Jeho synové ve Spasitele uvěřili, ale on sám jeho učedníkem nebyl. Břemeno kříže bylo pro něho požehnáním a Šimon nikdy nepřestal být za tuto příležitost vděčný. Přivedla jej k tomu, že se potom sám rozhodl přijmout Kristův kříž a vždy ochotně snášel jeho tíhu."
Je docela možné, že Šimon byl první, kdo pochopil Ježíšova slova: "Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne." (Matouš 16,24) Když mu vojáci na Golgotě sundali z ramen Ježíšův kříž, určitě si oddychl. Byl rád, že na tom kříži neskončí sám.
O dalším Šimonově osudu nám už Bible nic neříká. Věřím, že se z něj stal Ježíšův následovník a že se jednou potkáme v Božím království. Už se těším, až mi bude vyprávět, jaké to bylo, když nesl Ježíšův kříž.
Pane, někdy se mi zdá, že je toho na mně příliš. Věřím, že Šimona Ti na pomoc poslal Tvůj nebeský Otec, abys zvládl to, co jsi musel vytrpět už cestou na Golgatu. Najednou mám pocit, že vlastně žádné trampoty a problémy nemám. Přesto Ti děkuji, že na ně, díky Tobě, nejsem sám.
