První den v nové práci, setkání se Spidermanem

Trocha trémy, ale hlavně těšení se na děti a možná i fajn dospělé, které tu budu potkávat, a kdo ví, co všechno zažijeme. Zkušeností už mám hodně a chuť do nové práce taky. A ty moje ideály, to vědomí, jak tvoříme.

Jen nebýt až moc frajerka, když si někde nováčkem, radši se víc ptát, než předpokládat, a pozorovat, jak se co děje. Nepřekážet. Každý tu ví, co má dělat. Státní základní škola v okresním městě.

Učitelky se sházejí ve sborovně, probírají novinky, ale jen chvilku, brzy už přijdou stovky dětí s rodiči, a to je příval, prvňáčci jdou na přivítanou do jídelny, ostatní děti se už hrnou do svých tříd. Jsem překvapená kolik je tu i tatínků a také jedna snad prababička a dědeček doprovázejí dítko do školy, Je to prostě rodinná událost.

A pak se přihodí situace, kde jako asistentka můžu pomoct právě tím, jak mám k dětem blízko. Utřeme slzy, zvládneme emočně vypjatou situaci, a už tu vzniká vztah. Toho klučinu si zamiluju, je to nejen můj dnešní hrdina, který svůj strach překonal, je v tom i hodně drsný příběh, ten se dozvídám poté. Beru kluka pod své křídlo. A už se na něj zítra těším, tohle se mi stalo v životě už několikrát, že jsem nějakého "cizího" chlapce v nesnázích utišila, kdysi dokonce mateřským mlékem, v porodnici, když se chlapečkovi zbláznila máma, a sestřičky nám ho dávaly ostatním ženám nakojit. Na to kojeňátko jsem pak dlouho poté myslela, jak se asi má, a co máma, jestlipak se uzdravila, nebo se stará babička s taťkou... život příše všelijaké příběhy.

Chlapci budu říkat Spiderman, protože právě tenhle filmový hrdina nám pomohl při zvládnutí stresu. A můj plán, že klukovi představím další klučičí hrdiny, které možná ještě nezná, se naplní hned další den. Učitelka souhlasí, abych o přestávce vzala kluka do školní knihovny, a prozradí mi jeho koníčky. Pak už je výběr indiánek ta správná volba. A pak dáme Foglara, toho ještě nezná, a to je přeci základ. Hochy od bobří řeky jsem v dětství četla opakovaně, a to jsem holka.

Seznamuju se i s dalšími dětmi, s dívkami mluvíme o sexu, čeho se vyvarovat, není to oficiální výuka, ale protože se ptají, mluví o úchylech, tak jim povím to, co je dobrý znát. A děvčata jsou i tak už dost informovaná. Odpoledne po škole se pak ke mě vesele hlásí při nákupu v marketu.

Jedna z nich mi třeba vypráví o své mamince, jak prý neví, jakou dělat práci, že nedostudovala vysokou školu. Sotva desetiletá slečna zná vysokoškolské tituly a vůbec projevuje až nezvyklou zodpovědnost, možná ani netušíme, jak dovedou být naše děti všímavé. Co o nás vyprávějí ve škole asistentkám, když je zrovna přestávka. A obdivují třeba můj přívěsek.

Těším se na ně, co všechno si ještě povíme, a jak jim budu kamarádkou. Ne autoritativní učitelkou, ale spíš kámoškou, samozřejmě v určitých mezích. Kluci už to teď zkoušejí, co si se mnou můžou dovolit, když řeknu: neběhej po té chodbě a on běží zas a směje se... taky se ráda směju a nedělám z ničeho "vědu". Najít ten správný kompromis mezi ustálenými pravidly a dětskou živostí, energií a spontaneitou... to je můj současný úkol.