Klášterecká pohádka o vodě, stromech a květinách. I drak se na chvíli ukáže.

Královna Ohře, kterou převelice ctím, mi dnes ráno připravila tak krásné podívání, že tomu rovno není. Rozprostírajíc své tělo do šíře i dáli, napájí zvěř všelijakou, dává bohatých odměn rybářům, vodákům i všem pocestným.

A jak jí to sluší, když se obklopuje svými věrnými stromy a kopci Doupovských hor. Podívejte:

A chtělo by se říct zazvonil zvonec a pohádky je konec, milé děti, ale tahle pohádka nekončí. Tahle pohádka trvá, a je tu pro každého. Stačí se jen dobře dívat a poslouchat královnu řeky nebo její víly. Říkají si Agarky. A vlasy mají dlouhé, krásně rozpuštěné.

Jejich zpěv uslyšela i Míla Koubová, která napsala pohádku o princi Egeriovi, který šel z kláštereckého zámku za štěstím až k prameni řeky Ohře. A právě ono vyprávění o putujícím princi mě inspirovalo k napsání této mé dnešní pohádky. Navíc tu byl i drak, který zanechal své vrypy na dřevěné soše s otvorem. Naštěstí slunce na obloze zazářilo tak jasně, že veškeré chmury rozehnalo. A tak zas jednou zvítězilo dobro nad zlem.