Jak vypadá rozšířené vědomí

Potkala jsem se s člověkem, který žije svobodně. Obývá karavan uprostřed zahrady, kde na jihu Evropy pěstuje plodiny, úroda se sklízí i několikrát za rok. Místní jej mají trochu za podivína, že se tolik směje a že se zřekl

některých civilizačních vymožeností a hlavně sociálních "jistot", garantovaných státy. Však stát je organizované násilí, a on nechce být organizován nikým jiným než Bohem. Můžeme jen tedy nazvat mystikem, protože má s Bohem niterné spojení. A místní za ním chodí, když se potřebují poradit nebo pomoct s nějakou fyzickou prací, kdy ti zaplatí rovnou na ruku.

Náš poutník chodívá do místní kavárny, kde se směje a směje... tomu lidskému hemžení a úsilí nás "civilizovaných", kteří pracujeme, abychom pak utráceli za zbytečnosti.

Také v Čechách žijí někteří lidé takto svobodně, jako podivíny v lesích či od lidí vzdálených osadách, kde chovají třeba ovce, vaří na ohni, žijí skromně. Někteří i zahodili průkazku zvanou občanka, až tak svou svobodu prožívají. Jeden můj známý mě nedávno doporučoval knihu Raději zešílet v divočině, která je souborem hovorů právě s těmi českými "podivíny." Ale co když jsme podivíni ve skutečnosti my ostatní? Kteří žijeme tak, jak žíjeme? Ráno vstáváme do práce, do které se nám nechce, tady pracujeme na někoho, kdo má z této práce zisk, a my jen pár šušní na přežití...

Mám takové tuchy, že podivínů bude přibývat. Nejen kvůli exekucím, ale i ze svobodného rozhodnutí. A zajímá mě, jak se těmto lidem žije, jak vnímají svět. Jejich vnitřní může být totiž velmi bohatý. Jsi-li v neustálém kontaktu s přírodou, žiješ přímo v ní, tak začneš být vnímavější. Najednou třeba i rozumíš řeči ptáků a zvířat... dávní mystici by o tom mohli vyprávět. Třeba takový sv. František z Asisi. A bylo jich víc, kteří to dokázali.

Poslechněme si, co říká ten současný, bezejmenný poutník, s nímž jsem v kontaktu (neb investigace mě baví nejvíc právě v tomto směru).

Rozšířené Vědomí

Uvědom si, že jsi ve své podstatě bez hranic!

Zaměř se na zkoumání velikosti svého vědomí a uvědom si, že žiješ ve stavu rozšířeného vědomí neustále.

Vyber si nějaký předmět, který právě teď vidíš před svým tělem. Může to být například hrníček na stole. Uvědom si, že plocha stolu je podkladem, na kterém se hrníček nachází. Teď si představ, že vedle hrníčku stojí ještě jeden. Uvědom si, že podkladem pro představu dalšího hrníčku je tvé vědomí. Uvědom si, že obraz hrníčku na stole i obraz představovaného hrníčku jsou obrazy na podkladu tvého vědomí.

Představ si, že se skládáš ze tří částí. Tou nejmenší je tvé tělo. O trošku větší je tvá duše, která auricky vyzařuje i kolem tvého těla. A tvá třetí část je ze všech největší. Rozpíná se do všech stran od tvého těla - je celým prostorem. Představuj si tento obrázek sama sebe několikrát během dne. Hraj si na to, že jsi obrovským prostorem a tvé tělo i všechno kolem něj se nachází v tobě.

Dívej se na všechno kolem sebe jako na film, který je promítán na plátno tvého vědomí. Uvědom si, že na plátně tvého vědomí není jen herec s postavou tvého těla, ale že tam jsou i všichni ostatní herci, které vidíš. Vnímej to tak, že nejsi uprostřed tohoto filmu, ale že celý film je uprostřed tebe.

Pomysli na cokoliv, představ si cokoliv. Něco malého a pak něco obrovského. Něco možného a pak něco zcela nemožného. Uvědom si, že ať si představíš cokoliv, vždy se to nachází uvnitř tvého neomezeného vědomí.

Představ si, že tvé oči jsou kukátko, kterými si prohlížíš všechno, co je nakresleno na plátně tvého vědomí. Pohybuj tímto kukátkem zleva doprava, sem a tam. Zoomuj a odzoomovávej kukátko tak, aby se zvětšoval a zmenšoval záběr toho, co zrovna vidíš. Nakonec odzoomuj záběr kukátka na maximum. Vzhlédni na oblohu, uvědom si rozsáhlost oblohy a to, že se právě teď nachází v nekonečnosti tvého průzračného vědomí. 

Hraj si s tím, že tvé vědomí nemá hranic. Nemusíš zavrhovat přirozené hranice svého těla. Nech vše být na svém místě: uvnitř tvé velikosti - uvnitř tvého vědomí.