Slunce, moře, volnost a charisma jednoho muže přivedla tři ženy do Dalmácie, aby společně oslavily příchod Nového roku. Češka, Moravanka a Slovenka, takto se to přihodilo. Jsem jednou z nich a tak vyprávím. Vlastino evangelium.
V tomto čase - ve 21. století v České republice - máme velkou výhodu a to svobodu vyznání. Můžeme být klidně ateisty nebo křesťany, pohany či hinduisty. Jako je komu libo. Hrát si na indiány, zpívat gospel, rozeznívat tibetské mísy, meditovat nebo i všelijak čarovat. Pěkně se nám to tu míchá, v té naší kotlině, kterou podle pověstí osídlil praotec Čech. Ten měl přijít z Chorvatska. Možná má hodně z nás nějaký ten gen odsud a proto tak rádi do Chorvatska k moři jezdíme, zdejší krajinu milujeme. A nejen v létě, navštívit tuto krásnou zemi je možné v každém ročním období, třeba i v zimě. Většina turistických zařízení má tedy zrovna pauzu, ale když tě moře a zdejší příroda láká, tak hravě překonáš těch pár stovek kilometrů a jsi tady. Jako my tři ženy z Čech, Moravy a Slovenska.
Týden u Jaroslava, který si říká bezejmenný poutník, neb jednou ve své vizi toto jméno viděl, a na mnohé si i vzpomněl, utekl jako voda, jak se říká. Plna zážitků a dojmů podělím se tu aspoň o něco, vědoma si toho, že zážitky jsou nepřenosné. Kdo miluje cestování, ví, jak si to člověk užívá, když ze stereotypu ustáleného života vyrazí za poznání končin, které jeho duši přitahují.
Zatímco já smočila jen nohy, Moravanda se Slovenkou a Jaroslavem celí do moře vstoupili.
A nejen moře, Chorvatsko je plné jezer a vodopádů. Navštívili jsme národní park Krka, kde se ve vodopádech natáčely filmy Karla Maye. Procházíme tu po dřevěnných molech uprostřed bublajících vodopádů, nejsou to jen ty slavné velikánské, ale spousta menších, které nádherně osvěžují vzduch tolika kapkami blahodárné vody...
Tolik bych ještě mohla vyprávět, a taky že budu, pro tuto chvíli nechávám na čtenáři vyznít zatím řečené či zobrazené. O lásce a přátelství, o naději a Bohu. O nás lidech a přírodě. Také vnímáte všechny ty dary?
