Na pozici průvodkyně MŠ nastoupí od září žena, která patří k původním zakladatelům naší alternativní školy, napsal Radim a dodal: Vlasta miluje děti a ony jí, je kreativní, kvalifikovaná a má spoustu zkušeností.
Stručně a jasně řečeno. A mě to dojalo, protože kde jinde tě takto skvěle ohodnotí před rodiči dětí, dalšími pedagogy i příznivci školy? Prošla jsem už několika zaměstnáními, a často se to odehrálo spíše z pozice moci, ve stylu: my tady rozhodujeme, prošla jste výběrovým řízením, a tak můžete nastoupit. Pak i nějaké to potřesení rukou, někde formální, jinde i lidsky vstřícné, ale nikde jsem nezažila, abych byla všem v kolektivu takto představena jako přesně ten člověk, kterého je tu třeba.
A ono ani výběrko do alternativní školy nebylo tradiční, nejdřív jsem před třemi lety zareagovala na letáček, který informoval o Škole jinak pro Chomutovsko. Jednalo se o pozvání na informační schůzku pro rodiče dětí a další zájemce o vznik nové školy. Přišla jsem, zalíbila se mi myšlenka, začala jsem se víc zajímat o současné poznatky ke svobodnému učení, co je to Summerhill (britská inovativní škola) a jak působí další pokračovatelé tohoto stylu vzdělávání, ve kterém mají děti velkou důvěru v tom, co, jak a kdy se chtějí učit. Se svobodou se zároveň pojí zodpovědnost, což je třeba vždy zmínit, aby se lidé, kteří se s tématem ještě nesetkali, neobávali anarchie.
I svobodná či demokratická škola má svá pravidla, rozdílem je ale to, že na vytváření pravidel se podílejí samy děti, samozřejmě od určité své zralosti. Na všem důležitém se domlouvají v komunitním kruhu. Dospělí tu nejsou v roli vnucené autority, nýbrž průvodců. Mají kamarádský a hlavně respektující přístup k dětem. K tématům svobodného učení už byla vydána nejrůznější literatura, na Den dětí bude v Praze promítnut nový český film s názvem Svobodné děti.
Ilustrovala jsem i knížku o waldorfském školství, které patří k jedné z možností, jak vzdělávat děti. Asi nejznámnější z alternativ v ČR je Montessori pedagogika, v duchu této metody pracuje již množství školek či dětských skupin. Prosazuje se také systém Začít spolu.
Na téma alternativního školství na Chomutovsku jsem psala i jeden z úkolů či seminárních prací, které vypracovávám při studiu VŠ, je zajímavé to sledovat, proč a kdo zakládá soukromé školy. Většinou jsou to nadšenci, kteří si přejí pro své dítě něco lepšího než zažili sami. A vězte, že to není až tak jednoduché obstát všem požadavkům, aby taková školka či škola mohla oficiálně fungovat. Své o tom ví Bára, ředitelka naší školy, která spolu s dalšími lidmi vše vede, chystá, organizuje, zajišťuje.
Jsem ráda, že jsem součástí této komunity, a ještě podotknu, že se nevznášíme na růžovém obláčku, řeší se i nejrůznější problémy a občas i konflikty. Postupem času se také můžou lišit představy rodičů od možností nás průvodců. To, že je respektována individualita každého z dětí přináší hodně dobrodružných výzev pro nás dospělé. Ono nestavět se do role automatické autority, kdy tento koncept výchovy a vzdělávání opouštíme, umět si získat přirozený respekt, to je velké učení právě pro dospělé. Takže škola vychovává svým způsobem všechny lidi, malé i velké.
Pro nás dospělé je to chvílemi i pěkně náročné, třeba oblast nenásilné komunikace, ale stojí to za to.
Za chvíli sedám na vlak, abych jela obhájit další z pedagogických úkolů, ten jsem tu už zveřejnila, protože vize, jak by to mohlo vypadat v roce 2037, je vlastně takové tvůrčí psaní ve stylu sci-fi, a to má své čtenáře. Zároveň věřím, že myšlenkami i tvořím. To se mi i kolikrát v životě povedlo.
Předmět Exkurze do školy s inovativním zaměřením už mám splněný, v jeho průběhu jsem dostala onu nabídku na pracovní pozici, kterou jsem přijala. Mohla bych mít samozřejmě obavy, že odejít ze státního znamená určitou existenční nejistotu, ale jdu do toho, protože je to v souladu s mým osobnostním nastavením. A to když se povede, že člověk může dělat práci, kterou má rád, a které věří, že má smysl, navíc s lidmi, jimž důvěřuje, tak co si přát lepšího?
