Vztahy mezi námi lidmi, ať již přáteli, sousedy, kolegy v práci či vztahy mezi partnery, mužem a ženou. Kdo z nás by neměl ve vztazích nějaký problém? Zabývají se tím nejen psychologové a terapeuti, týká se to každého z nás.
A co na to říká bezejmenný poutník, s nímž ráda vedu hovory o životě? O našem dosavadním poznání?
Člověk versus příroda - vše se vším souvisí
Člověk si myslí, že je oddělený, ze příroda je jedno a člověk druhé.
Když špatně roste salát, který jsme vysadili, nezlobíme se na něj.
Přemýšlíme, že možná potřebuje víc zalévat nebo zastínit před prudkým sluncem anebo ho vůbec nezalévat a ponechat ho osudu...
Nedáváme vinu salátu.
Když ale máme problémy s přáteli nebo rodinou, obviňujeme z toho právě ty druhé. Kdybychom věděli, jak se o své vztahy správně starat, prospívaly by stejně dobře jako ten salát...
Proč mi uvadá květina doma...
Byla jedna dívka která se zamilovala do muže
a na tento popud si koupila růží domů v květináči a ejhle ona ji rostla a zatím vydržela nejdéle ze všech, ale pak začala pochybovat o lásce svého muže a hledat chyby a vše co jí vadí a růže začínala uvadat, přestala jí láskou zalévat, tak se se svým mužem rozešla, poslala ho ke všem čertům a tak jeho zranila, tak i růže uvadla, a tak ji vyhodila...
Máme k sobě blíž než si myslíme, že nemáme.
----------------------------------------------------------------------
Trefné, což? Čekáme na lásku od druhého, místo abychom jí sami dávali a tím náš vztah živili. Zdá se to sice kolikrát těžké, protože on nebo ona, dosaď si své připomínky k partnerovi/partnerce... jak snadné vidět chyby na druhých. Všichni jsme ovlivněni romantickými příběhy, kdy se láska "z ničehož nic" rozhoří a pak plápolá, ale oheň potřebuje k hoření kyslík... a taky palivo.
Přikládej pod oheň a bude vydatně hořet a hřát. Ohřeje i náhodné pocestné, nejen tebe. A až ty půjdeš zimou, zrovna budeš prochladlý, tak se rád u plápolajícího ohně u cesty ohřeješ.
