Ahoj krásko, jak se dnes máš?

Napsal mi nějaký Roman Kantor, co má v ikonce roztomilého pejska, a na Fb zdi pár fotek z výletů. Tak jsem hned zrušila "přátelství", které trvalo sotva pár vteřin, neb tohle vypisování po netu s tajemným neznámým, není moje hobby

Co ale je mé hobby, to je vypisování se v blogu, milý Romane, takže ti teď napíšu takové veřejné vyznání, jak se mám, co dělám... a aby to bavilo i zdejší čtenáře, tak můžeme zkusit třeba i fiktivní rozhovor.

Roman: Jak se dnes máš, krásko?

Vlasta: Nechci tě uvádět v omyl, mám tu v profilovce hezčí fotku, než jak vypadám ve skutečnosti. I když na obličeji kolikrát až tak nezáleží, viď, Románku... důležitější je... (jejda, to jdu na to pěkně zvostra).

Roman: Máš pravdu, lásko, nejvíc jsem zvědavý na tvojí k-dičku. Jestlipak je šťavnatá jako broskvička?

Vlasta: No to jsme hodně popojeli, nejdřív dáme něco té romantiky, nééééé? Nějakou tu večeři při svíčkách v nóbl podniku...

Roman: já radši hospody nebo picérky. A jestli máš volnej kvartýr, tak můžeme prostřít i u tebe.

Vlasta: no tak, Románku, ještě se chvíli snaž, jo? Ať to mám hezký... znáš to, my holky, potřebujeme trochu toho přemlouvání...

Roman: tak povídej, jak to máš nejradši? Já dávám přednost... (důvtivpný čtenář si doplní dle svého naturelu).

Vlasta: a já zas nejradši... (též tři tečky, protože jsme přeci v seriózním médiu, žádné porno stránky)

Roman: hm, to není žádnej problém... to umím taky.

Ufff. Fantazie autorky blogu, která sice umí být upovídaná, ale s pejsky až tak ne, a navíc, kdovíjak vypadá, a vůbec, co je zač, ne, do toho Vlasta nejde.

Ani fešácká uniforma US admirála by to nespravila, nebo lékařský plášť a mužný vous na ukradené fotografii, to jsou finty dopisovací mafie, kdy mladí černosši snad v Ugandě sedí za kompjútry a obsluhují za nepravými fotografiemi ženy, které hledají romantiku, a ejhle, on je to jen hnusný obchod s lidskou důvěřivostí. S ženskou touhou po tom ideálním partnerovi, který trpělivě naslouchá a říká, co chce žena slyšet.

Vlasta si radši přečte skutečné příběhy, které svěřují různí lidé různým jiným lidem, co se jim v životě děje, sociální sítě jsou jich plné (v časopisech píšou tyhle "osobní" story přímo redaktoři, aby nasytili své čtenářky), nebo se podívá na dobrý film. Těch je sice pomálu, ale dají se najít.

Nebo si Vlasta hraje s dětmi či píše úkoly do školy, je to pilná studentka. A tady zas prokastinuje... :-)

Psaní blogů je totiž jeden z Vlastiných koníčků, ráda taky maluje, fotí a jen tak čučí do listů stromů.

A kdo to dočetl až sem, má ode mě virtuální polibek.

Už musím končit, miláčku, mám za chvilku jeden online workshop. Vzdělávat se je stále třeba.

Tak se nezlob, že nemám dost času ani nálady na to vypisování s tebou... drbu tě za ouškem, milý pejsánku, jdi si hezky hajnout. Třeba budeš mít i krásné sny. Dobrou...