Veto bez logiky

Nikdo nerozumí všemu. Ani Miloš Zeman. Prezident této země není odborník na školství, což lze odpustit, protože – jak bylo řečeno – nikdo nerozumí všemu.

Tedy se nelze divit, že dopis prezidenta předsedovi Poslanecké sněmovny, ve kterém Miloš Zeman ozřejmuje svoje veto novely školského zákona, obsahuje nepravdivou argumentaci. Mimo jiné je v něm například řečeno, že stát nepomáhá obcím s rozvojem mateřského školství tak, aby bylo možné splnit podmínky oné vetované novely zákona. To je velký omyl. Ministerstvo školství naopak v předstihu vypsalo programy na rozšíření kapacity mateřských škol, které budou potřebné, aby mohla být naplněna vetovaná novela.

Ale pojďme popořadě.

Klíčovým argumentačním punktem prezidenta je kritika opatření, podle kterého by mateřskou školu mohly navštěvovat děti již od dovršených dvou let věku. A to za splnění některých podmínek. K nim patří patřičné hygienické návyky, dostatečná míra soběstačnosti.

Podle prezidenta je to ale jinak: „Byť se jedná o 4 roky vzdálený termín, toto opatření bude znamenat vysokou finanční zátěž zřizovatelů, neboť v mezích povoleného počtu, uvedeného ve školském rejstříku, budou mít nárok na přijetí všechny přihlášené děti, které dosáhly věku 2 let nejméně den před zahájením školního roku, bez ohledu na jejich fyzickou a mentální zralost a hygienické návyky.“

Já tedy nevím, co kdo prezidentovi řekl, či poradil, ale ve zmíněné novele zákona je jasně řečeno, že dítě musí splňovat příslušná dovednostní a mentální kritéria. Možná by pro něj byla zajímavou informace, že v řadě školek, pokud jim to kapacitní podmínky umožňují, dvouleté děti přijímají již nyní a vedení těchto školek by mělo pro své jednání lepší zákonnou oporu.

Jde o velkou pomoc pro matky. Před několika lety byla zavedena trojrychlostní rodičovská dovolená a matky (otců na dovolené je zatím málo) si vybírají, zda chtějí dva, tři nebo čtyři roky. Mnoho rodičů volí dva roky – důvody jsou různé - mnohdy sociální a potřeba vydělávat, jindy kariérní. Ale to je vedlejší, státu není nic po tom, proč to tak matky chtějí. Podstatné je, že těchto matek je mnoho. Avšak dosud stát garantuje péči v mateřských školkách až od tří let věku. Rozpor je zjevný.

Jak známo, kapacity jeslí jsou malé a bylo by velmi finančně náročné s tím něco zásadního dělat. Ale otevření možnosti umístit dostatečně vyspělé dítě do mateřské školy od dvou let, by tento problém mohlo vyřešit podstatně pružněji. Přičemž na potřebnou přípravu systému by byly čtyři roky – až do roku 2020, neboť toto přechodné období stanoví zákon.

Pan prezident hovoří o nákladech a penězích. Podle mého je to naprosto nesprávný argument. Stát je tu pro občany, nikoliv občané pro stát. Na co by tedy stát měl vynakládat peníze, když ne na rozšiřování a zkvalitnění služeb poskytovaných občanům, společnosti? Že se obcím, městům a dalším součástem státu nechtějí vynakládat peníze na péči o děti? To bychom pak ale mohli říci, že školky a jesle jsou dost drahé celkově a obce a města by jistě ušetřily úplně nejvíce, kdyby je zrušily všechny!

Miloš Zeman také napsal: „Lze předpokládat, že zájem o umístění těchto dětí do mateřských škol budou mít i rodiče, kteří čerpají rodičovskou dovolenou.“ Ale tento problém dávno známe a je vyřešený, v oblastech s kapacitními problémy je přednost dávána těm dětem, jejichž rodič naopak dovolenou nečerpá.

Dalším argumentem Miloše Zemana je inkluze. Cituji: „Zákon představuje v krátké době další novelu školského zákona, když předchozí novelou byl do školského zákona zapracován princip tzv. inkluze. Sděluji, že s tzv. inkluzí vyjádřily negativní stanovisko rady všech krajů, neboť její zavedení považují za předčasné, a to je další důvod, pro který zákon Poslanecké sněmovně vracím.“

To se ale prezident s tím vetem o rok zpozdil. V této novele školského zákona se pojem „inkluze“ vůbec nevyskytuje. Neexistuje naprosto žádný důvod, proč by měla být tato novela vetována ve spojení s inkluzí. Jako by sadař pokácel višně, protože mu parazit napadl hrušky.

A tak je to s celým zdůvodněním prezidentského veta. Když o tom tak přemýšlím, ač humanitně vzdělaná, nenacházím v tom žádnou logiku. Spíš mi to připomíná starou anekdotu:

Dotaz na Rádio Jerevan: „Je pravda, že kosmonaut Gagarin vyhrál v loterii automobil?” Odpověď: „Ano, máte naprosto pravdu. Nebyl to však kosmonaut Gagarin, nýbrž učitel Afanasij Krivošejov, a nevyhrál automobil, ale ukradli mu bicykl.”