Nepanikařme a nestavme dům od střechy

Firmy bijí na poplach – na trhu práce chybí více než 120 tisíc techniků a humanitní vysoké školy chrlí nezaměstnané. Vláda proto přistupuje k radikálním krokům – chce zavést symbolické zápisné na technických školách a „nesymbolické“ zápisné na školách humanitních, aby maturanty motivovala ke studiu techniky. Co na to říci? Snad jen „páni ministři, já bych být vámi nepanikařila…“

Pro začátek je totiž místo dramatických prohlášení vhodné se podívat na analýzu Střediska vzdělávací politiky UK, která přináší tvrdá data ohledně nezaměstnanosti absolventů VŠ. Ta rozhodně na davy nezaměstnatelných filozofů neukazují. Posuďte sami - na 22 humanitních fakultách je bez práce méně než deset procent absolventů. Konkrétně PF UK (jedno procento), FF UK (tři procenta), FSV UK (dvě procenta), FHS UK (procento), FF MU (osm procent), FSS MU (pět procent) a ještě FF UP (šest procent). Na ČVUT mají fakulty od dvou do pěti procent nezaměstnaných (výjimkou je velmi specifická Fakulta biomedicínského inženýrství se 17 procenty). Naopak lékařské fakulty prakticky nezaměstnané absolventy nemají, přírodovědecké od 4 do 15 procent. A takhle by se dalo pokračovat – kdo chce, může ZDE.

Další kroky by pak měly vést buď na další statistiky poptávky po zaměstnancích, nebo alespoň na pracovní servery. To proto, abychom získali představu, koho a za kolik firmy vlastně shánějí a nemohou sehnat. Podotýkám, že můj pohled na pracovní servery nelze měřit s výše uvedenou statistikou – nejde o podloženou vědeckou analýzu, ale o prosté pozorování, které by potvrdil nebo vyvrátil až objektivní výzkum.

Po zhruba dvouhodinovém surfování na příslušných webových stránkách mám nicméně dojem, že firmy absolventy technických vysokých škol až tak úplně nepoptávají. Obvykle totiž chtějí buď středoškoláky do pozice seřizovačů, mistrů a dílovedoucích, nebo už hotové odborníky, kteří jim kromě diplomu z univerzity nabídnou i bohatou praxi a jazykovou výbavu. Pokud je mé pozorování správné, chtěla bych průmyslníky a manažery ubezpečit, že nedostatek odborníků byl, je a bude trvalý jev ve všech oborech, a například znalec Konfucia s nějakým tím impakt faktorem a dvěma jazyky slovem i písmem neshání uplatnění o nic hůře, než schopný strojní inženýr.

Tím samozřejmě neříkám, že problém, na který poukazují zástupci průmyslu, neexistuje. Nezpochybňuji ani jeho závažnost. Říkám jenom, že jeho řešení se nedostaví ohlášenými velkými gesty a radikálními kroky, ale spíše snahou o poznání příčin a souvislostí. Vždyť i když pro účel akademických úvah na chvíli vrátíme do hry výše vyvrácené tvrzení o nezaměstnaných filozofech a nedostatku inženýrů, nemohou být ani v takovém případě hlavním viníkem vysoké školy. Vždyť průmyslu chybějí i lidé na střední technické pozice a dělníci – tedy středoškoláci a učni! Nemohu si pomoci, ale chyby musíme hledat o několik řádů níž.

O tom, kam se bude ubírat kariéra člověka, se rozhoduje velmi brzy – v 15 letech při podávání přihlášky na střední školu či odborné učiliště. Od toho se odvíjí následný směr vzdělání. To, zda půjde o humanitní, nebo technické obory. Pozor – směr, nikoliv stupeň vzdělání. Setkala jsem se nejednou s absolventy učilišť, kteří si později dodělali střední a někdy i vysokou školu. Samozřejmě ve svých oborech, ve kterých pak logicky patří ke špičce, protože ovládají teorii i praxi na všech úrovních.

Daleko méně obvyklá je však zásadní změna oboru řekněme v 25 roce života. Je to spíš rarita, najít někoho, kdo se dlouhá léta profiloval technicky a pak zjistil, že je vlastně humanitní typ a naopak. A i kdyby tomu tak bylo, pak taková radikální změna znamená zahodit třeba deset let zkušeností, znalostí a začít úplně od začátku.

Pokud tedy chceme (jako, že chceme), aby se poměr absolventů humanitních a technických středních a vysokých škol početně vyrovnal, musíme se zaměřit především na školy základní. Vždyť nadšení pro fyziku či matematiku dokáže nejlépe vyvolat schopný učitel – odborník s pedagogickým talentem a praxí. Tedy přesně ten typ profesionálů, které naopak léta systematicky ze školství vyháníme. Podtrženo a sečteno – pokud chceme, aby přibylo absolventů technických škol, čeká nás spousta práce na školách základních.

Nejde přitom jenom o mediálně viditelné téma finančního ohodnocení – problém je daleko hlubší. Zvýšení mezd totiž zabrání pouze tomu, aby kvalitní učitelé odcházeli ze školství.   Pokud má být naše školství funkční i v budoucnu, musíme nejprve na pedagogické fakulty „nalákat“ studenty, kteří mají potenciál stát se fundovanými odborníky. A pak z nich odborníky vychovat, což nejde ani rychle, ani jednoduše. I to je důvod, proč je jich stále nedostatek.

Řešením totiž opravdu není rychlokvašený kurs, fungující jako pomyslný strom „Odborníkovník“, ale promyšlený systém výuky, stáží a prvních praxí budoucích učitelů. To obnáší hlavně změny ve výuce na pedagogických fakultách, kde bude velký důraz kladen na praxi posluchačů na školách. S tím velmi úzce souvisí také vznik kariérního řádu. Mnohé z toho zaznělo například na parlamentním semináři „Jak dál se vzděláváním a přípravou budoucích učitelů“, od kterého si slibuji začátek odborné debaty mezi zainteresovanými subjekty. Ministerstvo školství tam velmi fundovaně zastupoval náměstek ministra Jindřich Fryč, ale velmi důležité bylo, že se na semináři zúčastnili zástupci téměř všech pedagogických fakult, za které velmi otevřeně a k věci vystoupil profesor Zdeněk Helus.

To však nic nemění na tom, že Nečasova vláda jako již tradičně staví dům od střechy a řeší problém nikoliv tam, kde vzniká, ale tam, kde se projevuje. Kejkle se zápisným ničemu nepomohou. Pokud se navíc objeví jen jeden schopný a talentovaný člověk, kterému „motivačně“ vysoké zápisné uzavře dveře do jeho milovaného oboru, může to „uškodit“ celé společnosti.