Maturita pro všechny vzdělanost nezvýší. Ani o trošku

Maturitas značí česky „zralost“. Maturita tedy správně dokládá určitou komplexnost studenta, povětšinou chápanou jako doklad jeho „zralosti“ studovat vysokou školu. V našich krajích se z ní však stala jakási samozřejmost.

Máme pokřivený pohled na středoškolské vzdělání a na to, kde všude je potřeba mít „maturitu“. Je to absurdní zmatení pojmů. Dnes vlastně stojí problém tak, že kdo nemá maturitu, je považován za hloupého, nevzdělaného, téměř méněcenného. To je ale drastický a do nebe volající nesmysl. Taková chyba, která zapleveluje společnost, že snad ani není dost dobře možné pojmenovat všechny negativní důsledky, které sebou nese.

Stížnosti na povinné maturity z matematiky, na jednotnou podobu maturit, na obtížnost testů, to všechno jsou důsledky naprostého pokroucení principu maturitní zkoušky, které započal komunistický systém, a ve kterém v různých podobách pokračovalo i naše školství po roce 1989. Maturita se ze zkoušky, která byla historicky velmi vysoko nastavenou laťkou vzdělanosti, snížila na jakousi společensky vyžadovanou nezbytnost. Nezbytnost, dostupnou v podstatě každému. A jako důsledek pak také požadovanou od každého.

Z tohoto podivného postsocialistického a postkomunistického pramene také vyvěrají neustálé ataky od ODS a dalších stran proti snaze vrátit maturitě její původní – klidně řeknu rakouskouherský a prvorepublikový – význam. Jistě, můžeme se v této zemi dohodnout, že budeme náročnost maturitní zkoušky snižovat tak dlouho, až jí získá 98,9 procenta populace. Dovolím si však oponovat školním odborníkům části pravice včetně některých podnikatelských projektů: ve skutečnosti se tím úroveň vzdělanosti v naší zemi nezvýší ani o píď.

Příklad? Když se občas podívám na vizitky lidí, které potkávám během své politické praxe, žasnu. Mgr. et Mgr. et Bc. Květoslav Chytrolín, DiS, MBA. Zbožštění titulů, hodností, příček na žebříčku vzdělanosti dosahuje rozměru frašky. Zvláště, když si pamatujete reklamu „Ke studiu MBA tablet zdarma“. Přestali jsme oceňovat své spoluobčany podle jejich charakteru, podle jejich skutečných schopností vykonávat užitečnou práci, o kterou je zájem, a místo toho se utápíme ve škatulkování podle „dosaženého vzdělání“? A není to hloupé, když jsme maturitu povýšili na normu?

V roce 1950 mělo maturitní vzdělání pět procent obyvatel země. Odhady z konce třicátých let hovoří o tom, že střední vzdělání zakončené maturitou dosahovalo asi sedm až osm procent každého ročníku. Nyní jsme na úrovni kolem 70 procent! Samozřejmě je dobře, že vzdělání je dostupné, stalo se právem. Ale nelze se zbavit dojmu, že jsme to někde přehnali. Já opravdu nechci říkat, že „správně“ je 60 procent nebo 50 procent nebo dvacet procent příslušníků ročníku na maturitních oborech. Ale naprosto zjevně nelze považovat maturitu skládanou více než dvěma třetinami ročníkové populace za doklad vyšší úrovně vzdělání. Jediná země na světě, kde skoro všichni mají maturitu, je Severní Korea.

Volání po jednodušších, snadnějších maturitách, u kterých neuspějí třeba dvě nebo tři procenta studentů, je systémově naprosto špatně. Měli bychom se na věc podívat jinak, sáhnout do soukolí omylů a konečně se vrátit k tomu, že kvalitního řemeslníka nedělá znalost typů vedlejších vět nebo briskní odhalení doplňku v rozboru větném, stejně tak mu nepomůže znalost řešení integrálních rovnic. Policista by měl být raději než maturitou vybaven specializovanou odbornou zkouškou z práva, základů psychologie, slušné znalosti alespoň jednoho cizího jazyka a pochopitelně přiměřenou fyzickou zdatností. Logaritmickým pravítkem či kružítkem pomáhat a chránit nebude.

Pokud jsou letošní maturity zase podrobovány silné kritice (většinou navíc politické), bylo by dobré znát také některá čísla. Například maturitu z matematiky nezvládlo 23 procent žáků ze středních odborných škol, na gymnáziích to byla pouze tři procenta studentů. Podobně u češtiny je podíl neúspěšných na gymnáziích velmi malý a drtivá většina nezdarů se soustřeďuje na odborné školy a především nástavby. Ergo kladívko: co když není problém v maturitách, ale v některých školách a některých studentech?

Státní maturita není nikomu odepřena, kdykoli a kdokoli si ji může během života udělat, v době internetu to není tak složité. Ale brát ji jako povinnou nutnost pro všechny? Ne. Opravdu nejsme v totalitní Severní Koreji.

Naše státní maturity směřují správným směrem a jejich současná podoba například umožňuje velmi přesně analyzovat kvalitu výuky na různých školách – kombinovanou ovšem také s kvalitou studentů, kteří se na ně dostávají. I to je možná důvod, proč jsou státní maturity tak neoblíbené či nenáviděné – alespoň u části odborné veřejnosti a u drtivé většiny „facebookových“ odborníků na všechno. Avšak je nesporné, že jednotný systém díky tomu, že všechny zúčastněné (studenty a ještě podstatněji školy) vystavuje soutěži, otevírá prostor pro zlepšování výuky, pro vyšší kvalitu.

A k tomu dodávám, že nyní musí následovat další veřejná diskuse. S lehkou dávkou nadsázky si jí dovolím pojmenovat: „Opravdu zvládne požár lépe hasič s maturitou“?