Dobešova pokrytecká rezignace

Ačkoliv patřím k velkým kritikům nyní už odstupujícího ministra školství Dobeše, musím uznat, že se mu rezignace opravdu „povedla“. A potvrzují to i některé titulky. Vyplývá z nich, že odchází zásadový muž, dokonalý gentleman, který se nechtěl zpronevěřit programu vlády a hlavně snížit platy učitelům na regionálních školách. Opravdu rozdíl oproti odkláněči Kocourkovi či Drobilově aféře. Když se však podíváme blíže, vidíme, že se pod závojem elegantní rezignace skrývá něco velmi nepěkného.

Především je nutno říci, že pan ministr Dobeš rezignovat nikoliv chtěl, ale prostě musel a spor o škrty v resortu školství není důvodem, ale záminkou. Hlavní, ale zdaleka ne jedinou příčinou jeho rezignace je samozřejmě čerpání z prostředků fondů EU. Tomu, že se na zítřejší schůzce s eurokomisaři ukáže, že šlo jen o drobné nedorozumění a od příštího pondělí bude zase všechno v pořádku, nejspíš nevěří ani skoro exministr Dobeš.

To, že chaos v systému čerpání dotací spadá na hlavu toho, kdo jej nastavil (tedy Topolánkovy vlády), pak Dobeše pranic neomlouvá. Špičkový manažer, kterým každý ministr bezpochyby je, lépe řečeno by měl být, musí takové věci umět řešit a ne se dva roky vymlouvat na nekompetentní předchůdce. Pokud to neumí, nemá ve funkci co dělat.

Josefu Dobešovi se navíc podařilo obrátit proti sobě prakticky všechny – odboráře, akademiky, vědce i veřejnost. Jeho fanklub se pak scvrkl na pouhých pár lidí, i když nutno dodat, že někteří stáli za to.

Ne kvůli fondům EU, ale právě díky nim jako ministr zdatně přesluhoval. Přitom měl rezignovat nejpozději v okamžiku, kdy se díky různým Bátorům a jiným, v plné nahotě ukázala jeho naprostá nekoncepčnost, a to nejen v personální politice. Ve standardně fungující demokracii by pak byl posledním dnem ve funkci ministra okamžik, kdy do ulic vyšly desetitisíce vysokoškoláků.

Mnohokrát jsem tady napsala, že by měl Josef Dobeš rezignovat. Dnes to udělal, ale moji radost kazí fakt, že  po sobě zanechal resort ve stavu, připomínajícím pole po průchodu sloního stáda. Nový školský zákon, který měl za úkol vytvořit, nejen, že neexistuje, ale ani se jím nikdy nikdo z ministerstva vážně nezabýval. Vysoké školství je v naprostém chaosu – rozběhla se zamýšlená „reforma“, o které vlastně nikdo nic neví a akademici vůbec netuší, co a jak bude fungovat. Hotov je doslova obludný návrh reformy financování regionálního školství – pokud setrvačností projde, existenčně ohrozí malé venkovské školy. A nejen je.

Ráda bych napsala, že s Dobešovým odchodem končí pro školství osmnáct děsivých měsíců. Bohužel, zatím o tom nejsem přesvědčena – velmi totiž pochybuji, že by tato vláda dokázala vygenerovat odborníka a manažera v jedné osobě, který by dokázal dát Dobešovu „spálenou zemi“ do pořádku. Dokonce pochybuji i o tom, že je takových lidí přehršel i na republikové úrovni.  Obávám se proto spíše, že ministr Dobeš sice odešel, ale jeho duch zůstane v resortu až do voleb. Doufejme přitom, že do předčasných. Dalších 30 měsíců fungování Dobešovy politiky bez Dobeše by mohlo naše školství vrhnout na úroveň před reformou Marie Terezie, což je „luxus“, který si nemůžeme dovolit.

PS: Co myslíte, co bude teď s Josefem Dobešem? Ráda Vám to prozradím: zasedne do poslanecké lavice a bude také zasedat ve „školském výboru“, který skoro dva roky ignoroval a jeho kritické výtky nebral vůbec v potaz. Nu což. Snad nakonec na světě existuje alespoň malá spravedlnost.