Ach ty učitelské platy…

V únoru letošního roku jsem tady psala o problematice odměňování učitelů a kritizovala jsem rozdíl mezi tarifní mzdou začínajících a zkušených učitelů, který činí pár stokorun. Co se od té doby změnilo?

Učitelé při pohledu na své výplatní pásky vědí, že nic. I nadále nastupují mladí vysokoškoláci na učitelská místa za poměrně zajímavou sumu, ovšem s vědomím, že podle současných pravidel se na tom až do penze prakticky nezmění. Nezmění se samozřejmě jenom odměna – pedagog během té doby absolvuje jak profesní vývoj, tak se zvýší i jeho životní nároky. A mzda, která je atraktivní pro svobodného pětadvaciteletého muže, nestačí otci dvou gymnazistů. Takto nastavený systém je tak logicky terčem kritiky.

Jak upozornili odboráři, tento stav je vysoce nemotivační. Cílem totiž není mladé odborníky do školství jenom dostat, ale také je tam udržet. Pokud budou moci učitelé po nástupu na nějaké zvýšení platu zapomenout, povede to k jedinému: mladí pedagogové budou působit ve školství dva, tři nebo možná i pět let, ale pak s rostoucími životními náklady nezbude než změnit profesi. Odboráři rovněž správně upozorňují na to, že ve školství nepracují jenom učitelé, ale také nepedagogický personál, jehož mzdy jsou již dávno pod hranicí lidské důstojnosti.

Zarážející je přitom reakce ministerstva – to nevyvrátilo ani jedinou z námitek odborářů, zato začalo naprosto neuvěřitelným způsobem obhajovat nízké platy pro zkušené učitele. Podle ministerstva nedostali učitelé s dlouholetou praxí přidáno proto, že nemají vysokoškolské vzdělání. Když jsem to absurdní vysvětlení slyšela, musela jsem se přesvědčit, zda se mi to nezdá. Nezdálo. Pan ministr to skutečně řekl. Já být panem ministrem, tak doufám, že mi nezačnou rozčilení kantoři posílat fotokopie svých vysokoškolských diplomů. S takovým množstvím pošty by si totiž jeho sekretariát neporadil…

Ale teď vážně. Samozřejmě bych si moc přála, aby bylo ve školství k dispozici daleko více peněz, ale všichni víme, že to není příliš reálné. Musíme proto pracovat s omezeným rozpočtem a opravdu důkladně zvažovat každou investici.

Částku 4,1 miliardy, kterou dostane MŠMT pro rok 2012 na mzdy pedagogů, je proto nutné rozdělit v poměru 2/3 do tarifní složky, 1/3 do netarifní. Dále musíme začít významněji navyšovat platy starších a zkušenější pedagogů a naopak trochu zmírnit růst platů těch mladších, kteří již přidáno dostali.

Vedle toho je nezbytné už konečně zrušit dělení mzdových prostředků pro pedagogický a nepedagogický personál. Bude-li mít ředitel jeden „balík“ peněz, dokáže jej rozdělit lépe a spravedlivěji. Pedagogům přitom něco takového neuškodí a školníkům či uklízečkám to pomůže.

Možná je na čase přistoupit k nějakým radikálnějším krokům, než je vyjádření pro média, a výše uvedené změny prosadit. Nebo je prosadí změny na ministerském křesle? Uvidíme…