Sovětský imperialismus - Maďarské povstání

Pod tlakem polských událostí nakonec 19. října 1956 Moskva ustoupila Gomulkovým reformním požadavkům. Zpráva vzbudila v Maďarsku naděje na podobné změny. Hlavně mezi vysokoškolskými studenty.

Předehrou událostí byla veřejná ceremonie 6. října přeložením ostatků László Rajka, popraveného Rákosiho režimem a rehabilitace Imre Nagyho navrácením členství v MDP.

21. října studenti univerzity v Szegedu obnovili komunisty zakázaný Svaz maďarských univerzitních a vysokoškolských studentů (MEFESZ). Následovali studenti v Pécsi, Miskolci a Soproni. Krátce na to vydali studenti budapešťské polytechniky tzv. Šestnáct bodů.:

1. Požadujeme okamžité stažení sovětských vojsk, v souladu s ustanovením mírové smlouvy.

2. Požadujeme  nové volby s tajným hlasováním všech členů MDP a vytvoření nového ústředního výboru strany.

3. Požadujeme vznik nové vlády pod vedením Imre Nagye a okamžitý odchod stalinistů a rákosistů z vládních kruhů.

4. Požadujeme, aby Matyás Rákosi, jakožto osoba nejvíce zodpovědná za zločiny nedávné minulosti, která proměnila zemi v trosky, a další stalinisté jako Mihály Farkas byli souzeni před lidovým soudem.

5. Žádáme nové parlamentní volby na základě všeobecného tajného hlasování s účastí všech politických stran. Žádáme právo zaměstnanců na stávku.

6. Žádáme revizi a úpravy maďarsko - sovětských a maďarsko - jugoslávských vztahů v oblasti politiky, hospodářství a kultury, na základě úplné politické a ekonomické rovnosti, a nevměšování do vnitřních záležitostí jiného státu.

7.  Požadujeme kompletní reorganizaci hospodářského života v Maďarsku pod vedením specialistů. Celý ekonomický systém, založený na systému plánování, musí být přezkoumán s ohledem na podmínky v Maďarsku a na životně důležité zájmy maďarského lidu.

8. Požadujeme zveřejnění zahraničních  obchodních dohod a přesný počet reparací. Žádáme, aby veřejnost byla přesně informována o ložiskách uranu v naší zemi, aby Maďarsko mohlo uran volně prodávat za ceny na světovém trhu a získat tak tvrdou měnu.

9. Žádáme kompletní revizi norem pro průmysl a okamžitou radikální úpravu platů. Požadujeme minimální životní minimum pro dělníky.

10. Požadujeme, aby přídělový systém fungoval na základě nových pravidel. Žádáme rovné zacházení pro jednotlivé zemědělské podniky.

11. Žádáme, aby nezávislé soudy rehabilitovaly politické vězně a osoby nevinné. Požadujeme okamžitý návrat válečných zajatců a civilních osob deportovaných do Sovětského svazu, včetně vězňů odsouzených mimo Maďarsko.

12. Žádáme právo na svobodu názoru a projevu, svobodu tisku a rozhlasu, stejně jak vytvoření deníku MEFESZ.

13. Žádáme, aby socha Stalina, symbolu stalinské tyranie a politického útlaku, byla co nejrychleji odstraněna a nahrazena pomníkem na památku umučených bojovníků revoluce a boje za svobodu a nezávislost v letech 1848 - 49.

14. Požadujeme přijetí tradičních symbolů Maďarského národa (jako Kossuthův znak). Žádáme nové uniformy pro armádu, které odpovídají našim tradicím. Požadujeme aby 15. březen  byl prohlášen státním svátkem, a 6. říjen dnem národního smutku, kdy budou školy zavřené.

15.  Studenti polytechnické univerzity v Budapešti jednomyslně prohlašují svou solidaritu s dělníky a studenty ve Varšavě a celém Polsku v jejich vývoji směrem k národní nezávislosti.

16.  Studenti polytechnické univerzity v Budapešti rozhodli svolat v Budapešti na sobotu 27. října studentský parlament, na němž budou mládež a mládežnické organizace zastoupeny svými delegáty.

Ale než se sešel studentský parlament konala se 23. října se v Budapešti  200 tisícová demonstrace na podporu změn, ke kterým dochází v Polsku.

Dav se nejdříve shromáždil u sochy  básníka Sándora Petőfiho, kde bylo přečteno šestnáct požadavků maďarských studentů. Krátce poté se dav vydal k pomníku generála Jósefa Bema hrdiny polských revolucí, a také Maďarské revoluce 1848 - 49. Dav se dožadoval okamžitého odchodu sovětských vojsk, svobodných voleb, zrušení cenzury, vytvoření nové vlády a za vykřikování hesel: "Maďaři, pojďte s námi - Rusové, táhněte domů!" a "Rákosi do Dunaje - Nagy do vlády!"  se lidé přesunuli k budově parlamentu. Zde došlo nejdříve ke zhasnutí rudé hvězdy na střeše parlamentu a poté měl projev Imre Nagy, který ale napjatou atmosféru neuklidnil. Lidé proto začali zpívat hymnu, která se od roku 1949 hrála pouze v instrumentální verzi. 

V téže době na Hösok tere došlo ke svržení  25 metrové sochy Stalina.

 Svržení se zúčastnili i někteří milicionéři, funkcionáři MDP a členové pohraniční stráže. Asi stotisícový dav se sjednotil a křičel: "Svrhnout pomník - Rusové, táhněte domů!" Demonstranti hodili ocelové lna soše na krk. Jiní přijížděli náklaďáky naloženými kyslíkovými bombami a hořáky na řezání kovu a věnovali se bronzovým botám. Za hodinu za nadšených výkřiků socha spadla z pilíře.

Přibližně ve stejnou dobu se část studentů pokoušela dostat do rozhlasu a nechat odvysílat svých 16 bodů. byly však zajati příslušníky ÁHV (tajná policie).

Večer v rozhlase vystoupil tajemník MDP - Ernö Gerö, který označil demonstranty za nepřátele národa a fašisty. Krátce na to došlo k prvním výstřelům. Členové ÁHV začali střílet do demonstrantů požadujících propuštění zajatých studentů před budovou rozhlasu. Někteří demonstranti se zmocnili zbraní a došlo k první přestřelce, při které padli první oběti. Když se v sanitkách pokusili z ústředí ÁHV přijet další posily, rozvášněný dav jim zbraně sebral. Po několika hodinách  dostávali demonstrující zbraně od sympatizujících policistů, vojáků, ale i odjinud. Zpráva se rychle šířila a protesty se rozšířily na celé Maďarsko.

V noci Ernő Gerő požádal, prostřednictvím tehdejšího velvyslance Andropova, Sovětský svaz o vojenský zásah. V podstatě ve stejné době byl Imre Nagy jmenován předsedou vlády, které se ale vlády ujal až ráno následujícího dne 24. října.

Na rozkaz sovětského ministra obrany vstoupila 24. října ve dvě hodiny sovětská vojska do Budapešti. Tanky T-34 projížděly městem a střílely do všeho, co bylo osvětlené. Došlo k prvním střetům mezi maďarskými povstalci a sovětskými okupanty, které podporovalo ÁHV. Maďaři se bránili vším možným. Nejúčinnější zbraní  proti tankům byly Molotovy koktejly.

Imre Nagy vyhlásil stanné právo a zákaz vycházení. Ale odmítl nasadit ÁHV proti narušitelům tohoto rozkazu, jak požadoval nově vytvořený vojenský výbor. Sovětský vpád byl dočasně úspěšný.

Ale 25. října  došlo před parlamentem k obrovské demonstraci.

Dav pokojně dožadoval demisi předsedy MDP - Ernő Gerőa. Avšak příslušníci ÁHV, ukrytí na střechách, začali do bezbranného davu střílet. Zmatené posádky sovětských tanků se ke střelbě připojily. Zabito bylo přes 200 lidí, včetně žen a dětí. Zraněno bylo víc jak 300 lidí. Jednalo se o provokaci tajné policie, která byla příčinou pozdějšího krveprolití. Masakr zvedl vlnu emocí, zejména když z některých župních měst dorazily informace o podobných událostech. Nikoho už nezajímala zpráva, že Gerőa nahradil János Kadár. Začal totiž hon na členy ÁVH a jejich následné lynčování a mučení.

Často byli pověšeni na lampy veřejného osvětlení a do úst jim byly nacpány peníze, jako gesto, že vydělávají mnohonásobně víc než všichni ostatní. Mezi obětmi byli i desítky nevinných, protože se tradovalo že tajní nosí kožené kabáty, takže se mezi lynčovanými objevili i ti, kteří měli na sobě kožený kabát.

Povstání se rozšířilo i do jiných měst. Jednotky maďarské lidové armády přecházely na stranu povstalců a komunistický režim se začal hroutit. Stranické organizace se začaly rozpadat a jejich pravomoci přebíraly nově vzniklé revoluční výbory. Imre Nagy se musel rozhodnout, zda potlačit povstání sovětskými tanky a nebo se přidat na stranu revoluce. 27. října zvolil druhou variantu.  Představil novou vládu a o den později 28. října prohlásil povstání za národně demokratické hnutí; slíbil amnestii, rozpuštění ÁHV a reformu zemědělství.

30. října se sovětské jednotky začaly stahovat z Budapešti. Ale zároveň sovětské vedení se tajně připravovalo na další ozbrojený útok. MDP se transformovala na MSZMP (Maďarská socialistická dělnická strana) a svoji činnost obnovily strany z období po II. světové válce. Týden od začátku revoluce se situace začal pozvolně uklidňovat. Mezitím se po celém Polsku konají sbírky peněz, léků a dárcovství krve pro Maďarsko.

V téže době probíhala Suezská krize. Sovětský svaz byl ochoten setrvat na Blízkém východě v pasivitě, pokud se jim dostane ujištění, že Západní státy nezasáhnou do  vývoje v Maďarsku. Dohoda byla uzavřena 30. října. A ani hlasování v OSN, které odsouhlasilo požadavek na stažení sovětských vojsk, nic na situaci nezměnilo. Maďarsko zůstalo samo jak kůl v plotě..

31. října došlo k zásadnímu rozhodnutí. Bylo rozhodnuto, že revoluce bude potlačena. Maršál I.S. Koněv dostal volnou ruku k vypracování operace Vichr, která byl 2. listopadu odsouhlasena.

Když byl Imre Nagy informován o aktivizaci sovětských jednotek nelenil a 1. listopadu, podle rakouského vzoru, vyhlásil neutralitu Maďarska a vystoupení z Varšavské smlouvy.

Krátce nato János Kadár, poté co "uvítal" vyhlášení neutrality Maďarska, opustil vládu a odebral se na velvyslanectví Sovětského svazu, odkud byl převezen do Moskvy. Sovětskými vůdci byl vybrán, aby jim pomáhal udržet MLR v kurzu, který  byl pro SSSR přijatelný.

4. listopadu brzy ráno začala sovětská ofenzíva proti Budapešti.

Maďarská armáda nekladla odpor. Zato, povstalci zuřivě bojovali. Hned ráno se ozvala dvě rozhlasové vysílání. První bylo Nagyho volání o pomoc jménem zákonné a demokratické vlády. Po té se Imre Nagy s dalšími přesunuli na jugoslávské velvyslanectví. Druhé rozhlasové vysílání se ozvalo se sověty obsazené stanice v Szolnoku, odkud kolaborant János Kadár vysílal jménem nově vytvořené revoluční dělnicko-rolnické vlády k boji proti kontrarevoluci po boku sovětské armády.

Síly obou stran byly velmi nevyrovnané.

Zatímco Sověti měli skvělou výzbroj a podporu letectva, Maďaři bojovali všemi dostupnými prostředky. V Budapešti padlo kolem 2500 lidí a ve zbytku země další 5000 lidí. Zraněno bylo víc jak 16 000 lidí. Jako odvetu za "Molotovy koktejly" sovětské pancéřové jednotky srovnaly se zemí domy, ze kterých docházelo k útokům.

Sověti pustošili celé čtvrti, o kterých se domnívali, že se tam skrývají povstalci.

János Kadár přijel 7. listopadu (jak symbolické), v čele své promoskevské  revoluční dělnicko-rolnické vlády, na sovětských tancích do Budapešti. Houževnatý boj Maďarů trval do 10. či 11. listopadu, místy až do 15. listopadu. Krátce poté začaly vlny zatýkání. 

22. listopadu byl pomocí lsti vylákán z jugoslávského velvyslanectví Imre Nagy a byl okamžitě osobně zatčen Ivanem Serovem, tehdejším šéfem KGB, a ihned převezen do Rumunska, odkud byl později převezen do Maďarska. Byly zrušeny revoluční výbory, a policejní střelba v Salgótarjánu, Miskolci a Egeru zabila sto demonstrantů. 

Celkový počet obětí nelze vyčíslit.

Přinejmenším se jedná o tisíce až desetitisíce. Podle některých historiků se jedna až o sta tisíce, protože nová vláda nechala většinu dokumentů zničit. Po potlačení povstání emigrovalo 200 až 300 tisíc Maďarů. Byly zavedeny mimořádné soudy. 35 000 žalob mělo za následek 22 000 trestů odnětí svobody. bylo popraveno víc jak 350 osob (www.totalita.cz uvádí až 2000) a 13 000 lidí posláno do internačních táborů.

Proces s Imre Nagyem a jeho spolupracovníky  se konal v přísně utajovaném procesu  ve dnech 9. a 15. června 1958. K trestu smrti byl odsouzen Imre Nagy, jeho poradce Miklós Gimes a ministr obrany Pál Maléter. Popraveni byli hned 16. června a jejich těla byla bez pohřbu pohřbena na Novém veřejném hřbitově, parcela 301, kde už leželi stovky obětí povstání.

Maďarsko 1956