Vývoj v koronavirové krizi dává pomalu zapomenout na přesvědčivé vítězství starostů v senátních volbách. Veřejnoprávní televize nedělá nic jiného než, že řeší opatření vlády v nouzovém stavu A senát je pozapomenut.
Vítězství 26:1 ve prospěch opozičních stran v doplňovacích volbách do senátu je jasným důkazem zbytečnosti senátu. Voliče stran vládní koalice prostě senát nezajímá. Volební účast 16% je tak žalostná, že se ti zvolení senátoři nemohou cítit nijak komfortně. To je nějaký mandát? Zřejmě se volili sami, dále jejich rodiny a možná nějaké skupiny z těch opozičních stran, které ty zvolené senátory delegovaly. Jak pravil pan prezident, senát je odkladiště politiků, kteří už vystřelili svůj náboj.
Přitom senát, má-li mít vůbec nějaký význam, musí předvádět úplně něco jiného než politiku. Na politiku máme sněmovnu. Senát nemá vytvářet politické kluby, ale kluby nanejvýš odborné. Proto je tam ta hranice 40 let, aby to byli lidé zkušení, ve svých profesích zdatní. Proto se taky volí osobnosti a ne politické strany. Tyto osobnosti mají vytvářet kluby odborné, to jest takové, které se umějí vyjádřit odborně k problémům, které se snaží řešit návrhy zákonů, odesílaných ze sněmovny. V podstatě ty zákony učesat, vtisknout jim formu, aby mohly jít k podpisu prezidentovi. Na zrušení (odmítnutí) toho zákona senát stejně nemá sílu, sněmovna ho dokáže přehlasovat. To zavdává příčinu k úvaze, zda je senát úplně zbytečný, nebo jen nevykonává svoji činnost tak, jak je mu ústavou předepsána. To jest senát musí být odborný, náš senát není odborný, ale výhradně politický. To není jeho úloha, na to máme sněmovnu Volič to pochopil a tak k volbám do senátu nechodí. To je jediný legální způsob nesouhlasu se senátem.
A ten mandát? Při druhé volbě prezidenta Havla, ještě za dob volby parlamentem, byl dlouho nerozhodnutý stav. Pan prezident Havel byl jediný kandidát, na jeho hlavu se sneslo velké množství nelichotivých projevů, proti kterým výrazně protestovala hvízdající paní Dagmar. Prezident Havel pohrozil, že za nerozhodnutého stavu hlasování do dalšího kola nepůjde a odstoupí. A to jsem já tehdy ocenil. Nechtěl mít mandát slabý, mluvou tehdejšího systému volby bylo nutné získat mandát lehce nad 50%. Aby ho získal muselo se sáhnout k nezákonnému prostředku. Policií byl zadržen poslanec Sládek, který se tím pádem nemohl zúčastnit hlasování a ten rozhodující hlas byl doma. Základní atribut poslanecké imunity je to, že ani policie nemůže zabránit poslanci v hlasování. K zadržení poslance si musí zažádat o souhlas poslaneckou sněmovnu.
A to jsou dva příklady, proč volič nevolí do senátu. Slabý, až titěrný mandát a politika v činnosti senátu. Rozšiřme sněmovnu na 281 poslanců, nebo přinuťme senát, aby pracoval tak, jak mu předepisuje ústava. A volič se dostaví.
