Nejprve citace Ústavy: "Do veřejných funkcí má právo volit a být volen každý občan ČR, který dosáhl věku 18 let". O jeho majetkových poměrech ani zmínka. Babiš své majetkové poměry netajil a navíc podrobně popsal, jak ke svým
miliardám přišel. Vlastně to za něj udělali i jiní. Známý investigativec Jaroslav Kmenta ve své knize Boss Babiš dost podrobně popsal budování Babišova impéria. A těžko bude někdo vinit pana Kmentu z nadržování Babišovi. Po podrobném a pečlivém přečtení jeho knihy jsem nenabyl dojmu, že by se mu (Babišovi) dalo cokoliv vytknout. Spíš čelil dost nevybíravým útokům konkurentů (např. PKN Orlen při privatizaci Chemopetrolu). Dojemné fotografie ze setkání pozvaných hostů do Kosteleckých uzenin, kde se cpe párkama paní senátorka Mirka Němcová nebo tehdejší ministr Škromach, jsou docela pikantní. Ani na této transakci v podstatě nenalezl pan Kmenta chybu. Babiš koupil krachující rodinnou firmu, vyplatil do haléře majitele a zachoval provoz i ze zaměstnanci.
Babiš vstoupil do politiky. A přinesl velké oživení. Začal se vyjadřovat srozumitelně, i jeho krédo, že stát lze spravovat jako firmu, je přece jasné. Dobrá firma se přece dobře stará o své zaměstnance, stejně jako dobrý stát se dobře stará o své obyvatele. Daně musí přinášet zpětný užitek lidem, tedy obyvatelům, neboť oni jsou to, kteří je vytvářejí. Tedy daně se vracejí do zdravotnictví, do sociálního zabezpečení lidí, důchodů, stavebnictví (dálnice, železnice, silnice, bytová výstavba) a dalších činností pro prospěch a blaho obyvatelstva. Myslím, že kdo pozorně sledoval Babišovo 8-leté působení ve vládě, musí přiznat jeho podíl na výrazném zvýšení celkové životní úrovně. Vypadalo to, že stát bude hospodařit stejně jako dobrá firma s vyrovnaným rozpočtem. Přišel covid, přinesl celosvětovou krizi. Vyjít z té krize ze ctí a bez velkých ran, to je oč tu běží. Zachovat kontinuitu by bylo asi to jediné správné.
Jedné, co se ovšem dlouhodobě nedaří, je reforma justice. Už Klaus kritizoval moc soudní, že si přisvovuje věci, které ji nepatří. Vžil se pojem presumpce viny pro politiky. Náramně se hodí pro kritiky Babiše. Politik má odstoupit když na něm upěl byť jenom stín podezření. Jak špatný, zvrácený je to pojem je naplno vidět na údajných Babišových kauzách. Kauza Čapí hnízdo nemá ani po 6-ti letech rozuzlení, ostatní věci jsou kauzami jenom ve zbožných přáních Babišových kritiků. Jak absurdní je pojem presumpce viny je kauza rakouského kancléře Sebastiana Kurze. Ten samozřejmě obvinění odmítl a odstoupit se nechystá.
Andrej Babiš nám názorně předvádí, co že to je bruselská byrokracie. Co si má člověk myslet o evropském parlamentu, kde nejsou poslanci, kteří by hájili zájmy svých zemí. Myslí si, že hájí zájmy EU často proti své zemi. Bruselské orgány EU se chovají jako by byly členským zemím nadřízené a to není pravda. I to nám říká Babiš, abychom se nechovali jako podřízení vazalové. Takové naše postavení v Evropské unii není. A výmysly bruselské byrokracie o zeleném šílenství, kdoví kolika druzích pohlaví a jiných nesmyslech, bychom prostě měli jednoznačně odmítat.
Pro mě je volba jasná.
