Poněkud rozjařen (Čumím jak z jara)

„Jaro se neptá, jaro je odpovědí.“ [I. M. Rosenbaum-Rakovnický]  ____________________________________________________

Prologos

Dnes na zahradě chytám lelky,
snídám z hrnku a z tabatěrky
a do kafe, co symbol jara,
padá mi popel od cigára 
a lístky květů mirabelky.

Parodos

Obtížné je zůstat řestným
o svátcích jara a přesnic –  
když s jarem pod tričky
vypučí čudlíčky,
jsou nám i trenýrky těsný.

Epeisodion

Slyšel jsem špitnout narcisku,
že jaro je už nablízku,
od řeky znějí rány,
jak tam panenské blány
začaly praskat v remízku.

Stasimon

Odtrubme zimě requiem,
a pak se jarem opijem,
vždyť duben voní jarem
a za kuřáckým barem
líbá se Romeo s Juliem.

Exodos

Když sasanky se vyrojily,
vkleče, s úsměvem pošetilým,
zjišťuju, že jsem ještě živ – 
dík, Pane, žes byl milostiv,
a snad budeš i za rok (jsi-li)!

______________________________________________________________________________
© vtg 2017