„O svatym Ulriše...“

             (20. února - Ulrich / Oldřich)

Svatý Ulrich z Helbrůny [Uodalrîh von Helibrunna, * ca 790 - † ca 840] je mýtickým světcem staroněmecké martyrologie. Údajně byl Ulrich příslušníkem nižší šlechty švábsko-galského původu, který se v první polovině 9. století stal poustevníkem v oblasti nynějšího Heilbronnu v Bádensko-Württembersku.

Ulrich se podle pověsti postavil vojskům Ludvíka II. Němce, jimž chtěl zabránit v plenění pouhým vztyčením své poustevnické berly. Král Ludvík jej za to zprvu odsoudil k upálení, přičemž do hranice měla být za trest použita i Ulrichova berla. Jenže i natřikrát zapálená hranice pokaždé zhasla a Ulrich nevzplanul, a jen se zakuckával. Vojáci to přisuzovali tomu, že po dlouhých deštích bylo dřevo zvlhlé, ale Ludvíkova manželka (a současně i jeho teta) Ema [Hemma] to pokládala za zázrak, díky její přímluvě mu tedy dal král milost, a namísto upálení nechal Ulricha jenom setnout.

Tento Svatý Ulrich (nezaměňujte prosím se Svatým Ulrichem z Aušpurku!) bývá vzýván na pomoc při žaludečních nevolnostech v kocovině. Mezi prostým lidem se traduje, že jako pomoc těm, kteří se se před tím podobně jako Ulrich také „sťali“, zatímco prof. Appl uvádí, že se jedná toliko o pozdější dezinterpretaci z 19. století, kdy obrat „vzývat svatého Ulricha“ začal být užíván jako onomatopoický výraz pro zvracení (vzhledem k podobnosti světcova jména se zvukem při dávení vydávaným).