Na Lantperta...

             19. září

Svatý Lantpert Freisingský byl coby mladší syn bavorského hraběcího rodu předurčen pro kariéru církevní. Stal se tedy biskupem ve Freisingu, který pak podle pověsti svými zázraky podvakráte spasil před nájezdy Staromaďarů...

Poprvé v roce 937, kdy se k Freisingu blížil houfec Maďarů vedený mladým velitelem jménem Bulcsú. Měšťané prchali do lesů, ovšem biskup Lantpetr měl víru v Boha a modlil se v kostele za zázrak. A než se domodlil a než Maďaři přitáhli, padla najednou tak hustá mlha, že Maďaři zabloudili a v té mlze ztratili směr tak, že nakonec dorazili k Mnichovu, kde byl jejich nájezd odražen a měšťané freisingští Lantpetrovi holdovali za zázrak.

O osmnáct let později (v srpnu 955) se ovšem Maďaři blížili zase; tentokrát byl jejich houf veden jistým Súrem (jestli podle toho, že měl ve zvyku páchat surovosti, není doloženo). Měšťané se ovšem tentokrát už ani moc nevzrušovali, protože viděli, že Lantpert už klečí pod oltářem a vehementně se modlí. A tak se Lantpert modlil a modlil se a modlil, jenže mlha nikde, a Maďaři už na dohled! Hrstka odvážnějších měšťanů obsadila hradby, zbytek obsadil prévety a kadibudky, když v tu chvíli dorazil k Súrovi jízdní posel se zprávou, že Bulcsú (respektive Bulcsú harka, protože v té době již byl vrchním velitelem), který s hlavním vojem obléhal Augsburk, povolává Súra (Súr vezér) na pomoc. Súr nechal Freising Freisingem, okamžitě vyrazil k Augsburgu, a měšťané Lantperta velebili za zázrak druhý (pravda, vzhledem k tomu, že kadibudky byly poněkud nedostatkové, někteří velebili páchnouce).

Brzké velké slávy se pak ostatně dožili i Súr a Bulcsú, neb slavně padli v jedné z nejslavnějších bitev raného středověku, v Bitvě na Lechu. Tím Maďarské expanze do Bavor ustaly, což freisingští posléze hodnotili jako zprdelekliku (das Höllesglück), protože biskup Lantbert už dva roky nato skonal.

© vtg 2011