Co zakázat v hospodách i chlastat?

Téma kouření/nekouření v českých hospodách zde bylo už mnohokrát omleto. Někdo nadšeně souhlasí, další zuřivě nesouhlasí. Rozhodl jsem se přispět svojí troškou do mlýna.

Předesílám, že jsem nekuřák, kterému zakouřené prostředí vadí a kvůli kterému jsem hospody přestal navštěvovat, nicméně stavím se na stranu majitelů a provozovatelů těchto zařízení a sdílím jejich názor, že je to jejich věc, jestli se v jejich zařízení kouří nebo ne.

Je to především jejich živnost a nemalá investice se kterou svou provozovnu postavili na nohy a kterou musí provozovat tak, aby je spolehlivě živila. Stát je pak rád podojí o ne nepodstatnou část jejich případného zisku. Počínání státu je vůbec schizofrenní. Kouřit tabák a pít alkohol jsou legální, tolerované činnosti  na kterých stát kořistí drakonickým zdaňováním těchto komodit. Zakazováním kouření v hospodách tak jde sám proti sobě. Pokryteckým zdůvodňováním škodlivosti tabáku a jeho účincích na ostatní je navíc směšný.

Úplně stejně by totiž mohl argumentovat ohledně pití alkoholu jenž je ve zdravotních důsledcích srovnatelné a v sociálních ještě mnohem horší. Proč tedy nezakázat i pití? Do hospod bychom tak chodili pouze hrát šipky a vyprávět si vtipy a to naprosto zdravotně nezávadně. Chodit by tam mohli bez obav i estéti, které doteď pohoršoval pohled na opilcovo čelo na stole a šavli pod ním. 

Chtěl bych podotknout, že i já bych chtěl ve svém okolí navštěvovat restaurační zařízení, z kterých bych se vracel sice přiměřeně podroušen ale v oblečení, které si druhý den mohu klidně obléci a nevzbuzovat tím ve svém okolí pohoršené grimasy a nevolnost, jak toho okolí, tak svoji. Zakazování kouření ale vidím jako útok na svobodu jednak podnikání, jednak osobní, beroucí mi možnost volby. Jak už jsem řekl, do hospody, až na řídké vyjímky nechodím, třeba jednou začnu restauratérům chybět a spočítají si, že se jim vyplatí mi nekuřácké prostředí vytvořit. Pak to bude vpořádku. Vynucování si takového stavu zákony a pokutami ale vpořádku není.