Zlatá „Vejtřaska“…

Se zájmem jsme si dnes přečetl článek, ve kterém se psalo o záchraně těhotné ženy, která ještě spolu s několika dětmi uvízla ve veliké vodě kdesi u Valašského Meziříčí…  

Praga V3S

Hasiči se prý k ohrožené ženě nemohli dostat a to ani za použití moderní techniky, včetně člunu. Uvažovalo se o povolání vrtulníku, ale toho nakonec nebylo třeba.

Nakonec se rozhodli uskutečnit pokus, kdy dobrovolní hasiči osedlali starou dobrou Pragu V3S a bylo vymalováno…

To mě vede k malému zamyšlení.

„Vejtřasku“ dobře znám, byl to první náklaďák, který jsem se kdysi učil řídit. Tehdy jsem si po odvodu, v přípravě na svou vojenskou profesi, dělal řidičák skupiny „C“, který mě tehdy stál 300,- (!!!) Kčs.To, co jsem s těmito auty zažil později na vojně, to mě jen přesvědčilo o tom, že Vejtřasku zničí jen atomový výbuch a to jen v případě, že se odehraje na její korbě…

Ten náklaďák se prostě dostal všude, vydržel víc než stádo týraných koní a nenechal nás ve štychu ani na jednom cvičení v šumavských hvozdech, v terénu, kde byl někdy problém i jít pěšky.

Mám i další důvod, proč mám tenhle auťák rád. Kdysi jsem se vyučil v podniku Praga a Avia a tak jsem se na jeho výrobě často osobně podílel. Bylo to auto, které bylo konstrukčně jednoduché a jak známo – v jednoduchosti je síla. Jediné, co nám trochu později na vojně kazilo názor byl fakt, že někdy v zimě (tehdy nějak nebyl problém, tak jako je problém dnes, když bylo častěji –20 °C) prostě ty patronky s čistým éterem nestačily a někdy to ne a ne chytnout. Potom ale stačilo srolovat Rudé právo (noviny – pro ty po sametu narozené), nemít nablízku politruka, který by z toho asi dostal psotník a po zapálení těch novin je prostě šoupnout do nasávání motoru…

Kolikrát bylo v autoparku víc kouře z novin, než z výfuků… :-)))

Přes to všechno si dovolím tvrdit, že „Vejtřasky“ byli solí naší armády a našich staveb. Nebyly to mašiny nijak rychlé, ale to, co oddřely, za to by se nemusela stydět tisícovka otroků při stavbě pyramid. Dovolím si vzdát hold těmto náklaďákům, co mě ukázaly, že české výrobky jsou (občas) to nejlepší, co se v dané kategorii a čase dá najít.

Kdo měl někdy tu čest, jakou jsem měl kdysi já a kočíroval toho tažného valacha, tak mi snad dá za pravdu…

Je hodně dokonalých aut, ve kterých bych chtěl někdy sedět, ale je málo aut, která tak dokonale seděla mně…

Díky „Vejtřino“!