Určitě se nemusím stydět za své rodiče… že se neupálili…
.
Napíšu to hned na začátku, aby bylo mezi mnou a Vámi, čtenáři, jasno – já osobně jeho sebeupálení považuji za čin naprosto nepochopitelný a neuchopitelný. Omlouvám se všem, kteří to mají jinak, ale já ho nedokážu za to, co se svým životem udělal, jakkoliv obdivovat.
Nedokážu ho jakkoliv glorifikovat, nedokážu o něm mluvit a psát způsobem, jako bych ho považoval za hrdinu.
Víte proč?
Protože pokud mám někoho za hrdinu, chtěl bych takového člověka dávat za vzor mladým lidem a dětem. A nezlobte se na mě, ale já to nedokážu, nedokážu dávat za vzor čin, který znamenal dobrovolný, strašný a ve své podstatě zbytečný konec mladého života. Na to si života moc vážím.
Opravdu by někdo chtěl, aby jeho vlastní děti měly v Palachovi vzor? Chce někdo normální přijít o své děti a ještě takovým způsobem, jaký si zvolil Jan Palach...?
Sám osobně jsem ve své nejbližší rodině zažil dvě sebevraždy, v rozestupu cca 30 let. Ani zdaleka nešlo o tak drastická úmrtí, jako v případě Jana Palacha. Proto vím z vlastních zkušeností, co takový čin pro rodinu znamená. Jednu jsem zažil jako malý kluk, druhou jako dospělý muž. Nemá smysl zde popisovat, co všechno se v takové nastalé situaci v rodině děje, kdo nepoznal, nepochopil by to a kdo to poznal, ví to sám.
Jan Palach se podle mého názoru velice mýlil v jedné dost podstatné věci. Doufal, že jeho čin probudí národ, když už ne k nějakému povstání, či co si představoval, tak podle svého dopisu určeného pro veřejnost dokonce doufal, že jako živá pochodeň nebude sám, že bude jen prvním z mnoha, kdo se jím budou inspirovat.
Ano, pár jich bylo. Smrt těch dalších byla ovšem snad ještě zbytečnější, než smrt samotného Palacha. Netuším, co se dělo v hlavách oněch sebevrahů, včetně Jana Palacha, ale domnívám se, že iluze stran nějakého povstání ze strany československého národa, nebo dokonce stran nějaké snad sebereflexe tehdejší československé politické reprezentace, tváří v tvář sebeupálení jedince, byla hodně bláhová.
Jak si mohli ti lidé myslet, že sebeupálením dokáží pohnout monstrem, které mělo za sebou v roce 1968 už miliony obětí – když započítáme všechny oběti komunistické zrůdné ideologie?
Co pro toho molocha asi tak mohlo znamenat jeden, dva, čtyři, nebo i deset lidských obětí?
V rozborech Palachova činu je často slyšet hlasy, že jeho čin je hoden obdivu už proto, protože se rozhodl zemřít sám, protože „nevzal jiné s sebou“, stejně, jako to dělají v boji za „svou věc“ například islámští radikálové. To ale když se zamyslíme nad známými skutečnostmi, není tak úplně pravda. Sám Palach ve svém dopise doufal, že najde následovníky…
Mně osobně se takový apel zdá tak trochu sobeckým, nevím, jestli bych pokládal za správné svou vlastní sebevraždou chtít podnítit další mladé lidi, aby mě následovali. A přesně v to ale Jan Palach doufal…
Osobně se domnívám, že naše společnost je v určitém smyslu tak trochu schizofrenní. Na straně jedné má celá řada lidí za hrdinu Jana Palacha, protože dokázal zemřít v tu chvíli sám, nepotřeboval k tomu mrtvého protivníka, kterého by v boji vzal s sebou do hrobu. Na straně druhé hodně lidí, kteří tak Palacha vnímají, glorifikují také například bratry Mašíny, kteří se také postavili na odpor proti komunistickému režimu, kteří už ale ke svému boji potřebovali mrtvé i na druhé straně barikády, a dokonce jim podle všeho nevadilo ani to, když zabili (omlouvám se, ale z mého pohledu zavraždili) doslova nevinného člověka.
Jak jdou tyto dva přístupy k sobě? Podle mě nejdou a jít ani nemohou, přesto se najdou lidé, kteří obdivují oba – Mašíny i Palacha.
V dnešních dnech čteme a slyšíme mnoho názorů na Palachův čin. Lidé ho obdivují, vzpomínají na něj jako na člověka, který se, viděno očima Čechoslováka, asi nejvíce přiblížil poslání samotného Krista, ten se také obětoval za jiné lidi.
Když si to já osobně otočím a budu Jana Palacha za jeho sebevraždu obdivovat, měl bych zároveň mít za zlé jiným lidem, kteří se nedokázali v době komunistického bahna polít benzinem a zapálit?
Opravdu byl ten čin k něčemu?
Dnes se k němu hlásí hodně lidí z disentu. Často se tací lidé považují za tak trochu lepší kastu, než jsou ti, co v dobách socialismu, s vidinou iluzorního komunismu, šli s proudem a dovolili si – žit a chtít žít.
Miliony lidí, moje rodiče nevyjímaje, neviděli smysl nějakého „boje“ v tom, že by se sháněli po tehdy zakázaných knihách, že by se měli zúčastňovat divadelních představní kdesi v soukromém bytě, neviděli smysl v tom, vždy a za každou cenu jít hlavou proti komunistické zdi.
Byla to z jejich strany opravdu tak strašná vina a hanebnost, že chodili do práce, snažili se v ní mít úspěch, snažili se o to, aby se jejich děti měly lépe, než oni sami, že se snažili žít i právě navzdory absurditě té doby?
Byli špatní, nebo méněcenní, když nedokázali chtít umřít za věc, která byla v té době, a to si přiznejme, naprosto sebezničující, a hlavně v tu chvíli naprosto zbytečná? Kdo mohl během normalizačních let tušit, že sami komunisté někdy koncem roku 1989 dojdou k poznání, že pokud bude mít něco dál fungovat, bude muset dojít ke kotrmelci v bok?
Ne, já nedokážu Jana Palacha za jeho čin obdivovat. Jeho sebeupálení je pro mě naprosto stejně nepochopitelné, jako když někdo šplhá bez jištění po hladké stěně mrakodrapu. Pokládám takovou věc čistě za rozhodnutí jedince, na které má samozřejmě právo, ale nemá právo do své vůle zemřít zatahovat kohokoliv dalšího.
Jak by se naše společnost tvářila, kdyby dnes nějaký student udělal to samé, co Jan Palach, jen s tím rozdílem, že by napsal dopis v tom znění, že jde o protest proti, co já vím, předsedovi vlády, proti prezidentovi, nebo proti nesmyslným tlakům, ke kterým mnohdy dochází z Evropské Unie?
Co kdyby se dnes nějaký mladý člověk upálil z důvodu svého přesvědčení, například přesvědčení, že má nadále jako squatter právo obývat zbořeninu jménem Klinika?
Vím, co si teď myslíte – že pletu dohromady jablka a hrušky. Já si to ale nemyslím, přesvědčení, vnitřní přesvědčení svojí pravdy je stále stejné, a je jedno, o jaký důvod jde.
Za nějaká přesvědčení se někdy umřít musí. Jan Palach ale za to své umírat nemusel. Mohl proti režimu bojovat jinak, jinde, smysluplněji a plodněji. On v podstatě bojuje svůj boj až dnes. V době společenského hladu po morálních apelech. Ano, morální kredit naše společnost, a nejen naše, to je celosvětový problém, ztrácí a nenachází. To, co bylo z morálního hlediska naprosto samozřejmé kdysi, dnes nejen neplatí, dnes si na to už ani nikdo nepamatuje.
Myslím si, že mantinely morálního přístupu k životu musíme hledat sami v sobě, to v prvé řadě. V tom nám žádný Palach, ani nikdo jiný nepomůže.
V tom jsme sami, jako on stál naprosto sám ve chvíli, kdy škrtnul sirkou…
.
Vladimír Kroupa
Silní Putinovi ustupují, zatímco slabí s ním statečně bojují…
Začíná to vypadat, že nejsilnější ze západních států začínají ustupovat Putinovi, a zároveň začínají házet Ukrajinu přes palubu. Jak že to řekl Churchill?
Vladimír Kroupa
Co (některým...) voličům Andreje Babiše absolutně nedochází…
Tito někteří voliči argumentují hlavně tím, že za jeho vlády jim bylo lépe. Měli více peněz, ceny byly mnohem nižší, mohli si koupit více zboží, a dokonce i něco do slamníku pro strýčka Příhodu jim zbylo...
Vladimír Kroupa
Andrej Babiš – generátor dluhů. A ještě se tím chlubí…
Při sledování včerejší předvolební debaty na Nově jsem jen lapal po dechu. Už ale vím, proč se pan Babiš předchozích debat neúčastnil – nechtěl dát více času svým rivalům, aby jeho cancy a lži rozprášili po každé debatě...
Vladimír Kroupa
Co je na Rusku teroristického?
Někteří to vidí tak, že nic. Všechno je v pořádku, Rusko využívá svého práva na velikost a sílu, Ukrajina si může za lekci ze slušného chování sama, a jestli ne sama, tak spolu se Západem...
Vladimír Kroupa
Ani omylem se nechci zastávat Ruska, ovšem…
... některé horké hlavy by se měly zchladit. Mám na mysli hlavy některých novinářů a televizních redaktorů, a hlavně politiků. Našich...
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Silný vítr komplikuje dopravu. Z Havlíčkova Brodu nejezdí vlaky na dvou tratích
Silný vítr potrápil hlavně řidiče na Pardubicku. Z důvodu pádu několika stromů museli policisté...
V O2 areně prochází voda magnetickou rezonancí. Zlepší led pro MS v hokeji
Organizátoři se připravují na mistrovství světa v ledním hokeji, nedávno instalovali unikátní...
První máj lákal motorkáře, nehodu na Klatovsku jeden z nich nepřežil
Krásné počasí a sváteční volno vytáhly ven motorkáře, jarní vyjížďky měly ale v Plzeňském kraji i...
Práce k lidem patří, hodnotí účastníci první máj. Oslavy zdůrazňují i politici
Politické strany, hnutí a spolky a jejich příznivci se sešli k oslavám prvního máje. V Praze se...
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....
- Počet článků 2182
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3086x
Dum Spiro Spero...
Seznam rubrik
- O FILMECH...
- SMRT TÁHLA PIKOVÝ ESO
- MŮJ ČTENÁŘSKÝ DENÍK
- POVOLÁNÍ - BODYGUARD
- JE TĚŽKÉ PŘEŽÍT...
- O lásce...
- TANEC S BÍLOU SMRTÍ
- S PRSTEM NA SPOUŠTI...
- HRA O ŽIVOT...
- MOJE RECEPTY - VAŘENÍ...
- O LÁSCE - MOJE PŘÍBĚHY A ÚVAHY
- SLOUŽÍM VLASTI...
- MOSSAD...
- MOJE BAJKY A POHÁDKY
- DIVOKÝ ZÁPAD...
- Z DENÍKU - AFGHÁNISTÁN...
- O ČLOVĚKU...
- STÍNY...
- STŘÍPKY Z DĚTSTVÍ...
- TĚŠÍ MĚ, CHÁRON...
- ,,SHAKESPEAROVINY"
- TEXTY MÝCH PÍSNÍ A BALAD
- I ĎÁBEL BÝVAL KDYSI ANDĚLEM…
- CHERCHEZ LA FEMME...
- TAXÍK A JINÉ SRANDIČKY...
- CUI BONO VERITAS...
- HORORY, SCI FI, PSYCHO...
- RYBÁŘSKÉ POVÍDKY A ZAMYŠLENÍ..
- MOJE BÁSNIČKY...
- MOJE FOTOBLOGY...
- OSOBNÍ
- NEZAŘAZENÉ
Oblíbené blogy
- Všechny, ze kterých se dozvím něco, co jsem nevěděl...
- Pavlína O' T. -Ta, která umí říci jasně co se jí líbí a co ne...
- Dušan Rovenský - Ten, který zná, ví a zažil...
- Alice Barešová - Ta s krásnou duší...
- Standa Wiener - Ten, co mě vždy pobaví...
- Jana Krčová - Ta něžně svá...
- Pavel Krečíř - Myslím, že srandista a budovatel :-))
- Ivo Richter - normální a prima chlap
- Hana Rebeka Šiander - V sametu zabalený diamant...
- Marián Béreš - PAN fotograf...
- Dušan Streit - zdravě rozumný
Oblíbené stránky
- Své články publikuji i v časopise ,,Rybář"
- Něco pro milovníky fajnového pití - COGNAC CLUB
- Napsal jsem první knihu
- Napsal jsem druhou knihu
Oblíbené knihy
Oblíbené články
- Hoď kamenem, kdož jsi bez viny...
- Z deníku - Afghánistán...jsou čtyři ráno...
- Vánoce 88' a ráže 7,62...
- Bodyguard - ,,Vaše sukně madam..."
- Bodyguard - ,,Tohle je Bagdád madam..."
- Pod palbou...
- ,,Vrať se mi živý, Vasko..."
- Přežít...
- Ano, já jsem Smrt...
- Per atria mortis... (Skrz brány smrti...)
- Kytarový mág...
- Zakuř si, Žide, zakuř...
- Cizinec...
- Milý Ahmede...
- Jak jsem salutoval B. Willisovi...
- Tanec s bílou smrtí - kapitola první...