Tulák a časopád…

O toulání, o snech a o touhách. O vosku, víně a vině, o Bohu. A o kroku do prázdna…                                   

Chodím sám s holí po světě

a není to moje vina

sny odložené na okna parapetě

a touhy, ty slzy

nasolené v lahvi od vína.

Chodím sám s holí po světě

jako vosk teplem, já věkem taju

i když jsem pouhým člověkem

na Boha někdy si hraju.

Chodím si s holí po světě

už ani nevím zda rád

udělám další krok do prázdna…

…a pohltí mě časopád…