Těší mě, Cháron...(7) - Nezabiješ (?)!!
Pepé ve mně zadupal veškerou úctu a iluze, které jsem k němu a o něm, měl. Snažil jsem se oddělit svoje osobní pocity k němu, od názoru na Legii jako takovou, ale šlo to dost těžko. Snadno jsem si spočítal, že plukovník, který dal celé té šaškárně s doprovodem zelenou, zřejmě taky figuruje na ,,výplatní listině". Otázka byla, jestli plukovník věděl, co zamýšlel Pepé nakonec s prachama udělat.
Pokud ne a znal pouze verzi Simby Jofbaliho a dostal ,,bakšiš" jen za to, že půjčí čtyři legionáře jako doprovod, tak to otevíralo několik dalších možností.
Ani jedna z nich se mi nelíbila...
Pokud o Pepého plánu věděl a nebo pokud v něm přímo ,,jel", tak to snad bylo ještě horší.
Neví - li plukovník nic, tak bude muset Pepé (a my ostatní s ním) dezertovat, protože jinak nevidím možnost, jak z těch peněz něco mít. Jenže Pepé je had slizká a já nevěřím, že by se s námi chtěl v takovém případě dělit. Jak jen budou peníze tam, kde je asi Pepé zamýšlí mít - a já věřil, že má vymyšleno a naplánováno všechno do nejmenšího detailu (budoucnost ukáže, že jsem se nemýlil), tak já, Antonio i Mufar zmizíme z povrchu země. Padesát milionů v doláčích udělá s lidma divy...
Jestli plukovník o skutečném záměru Pepého ví a jestli je hráčem ve hře, tak platí stejná možnost, jako v prvním případě.
Já s Antoniem a Mufarem půjdeme prdět pod kytky, Pepé si v klidu dotáhne smlouvu a další už neuzavře. Stane se z něj nechutně bohatej civilista. No a jak to bude mezi ním a plukovníkem (a třeba i někým dalším, co já vím, kolik lidí je ve hře...) mně může být fuk. Moje kosti budou dávno hnít někde v meandrech řeky Sassandry...
Tady fakt nebylo nad čím přemýšlet. Jak jsem se ještě od Pepého dozvěděl, Antonio i Mufar už o té legraci věděli taky. To vysvětlovalo, proč byli při posledních zastávkách jejich oči rozšířené a chování trochu jiné, než jindy.
Jak jsem už řekl, neměl jsem na vybranou a věděl jsem to. Jo jo, padesát mega je hodně peněz, ale už jsem byl velikej kluk a tak jsem věděl, že mám jiný problém, než starost, co bych mohl udělat s případným podílem.
Musel jsem vymyslet, jak z toho všeho vybruslím a hlavně - jak tu ,,krasojízdu" přežiju...
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V Brizéboua na nás opravdu čekal náklaďák, který v garážích areálu prezidentské vily, střežil ,,domácí" oddíl ASQ. Jen jsme ale přijeli, okamžitě převzal otěže ten opičák Quamos Bulaya. Plachta na korbě byla zavázaná a zapečetěná. Bulayovi poskoci okamžitě udělali okolo auta kruh a ani my jsme se k němu nemohli přiblížit.
Docela by mě zajímalo, jestli vůbec Quamos znal pravdu o nákladu. Dost jsem o tom pochyboval. Byl tak tupej, že kdyby věděl, co se na korbě nachází, tak by zkusil při nejbližší příležitosti udělat sám nějakej podraz. Jestli by ale byl fakt tak blbej a nesfouknul Pepého jako prvního, tak by měl rázem v tom svém černém panděru o několik pupíků víc...
To byla taky zajímavá myšlenka. Proč by se vlastně nemohl - pokud by znal obsah náklaďáku, Quamos opravdu spřáhnout, buď s někým ze svých lidí, nebo třeba s některou skupinou rebelů a udělat přesně to, co chtěl udělat Pepé...?!
Kurva to už bylo nad moje myšlenkový síly. Tak daleko jsem raději ani nemyslel, protože to bych si musel prostřelit palici sám a hned.
Doufal jsem, že o obsahu nic neví a že jen dostal od Simby Jofbaliho jasné instrukce, že se k autu nesmí přiblížit nikdo (krom řidiče a dvou ozbrojených maníků, z nichž jeden byl právě Quamos a kteří jeli v kabině) blíž, než na dva metry. To byla přesně vzdálenost, na kterou nepustili blíž ani nás čtyři z Legie.
Byl jsem docela zvědavej, jak to chce Pepé s těma chudákama z ASQ vlastně skoulet. Zatím o tom nebyl čas mluvit.
Kurva kam jsem se to dostal?!
Že budu muset jako voják asi zabíjet, to jsem věděl a smířil jsem se s tím. Tedy alespoň jsem se o tom tak nějak vnitřně ujišťoval. Nikdy by mě ale nenapadlo, že se budu vážně zaobírat vraždou a loupeží. O dezerci ani nemluvím...
Stálo mě to hodně přemýšlení, ale ať jsem to bral z kterékoliv strany, výsledek byl pořád jen jeden.
Buď zabiju, nebo budu zabitej. Dokonce i tehdy, když zabiju, budu v riziku, že později a ne o moc, přijdu o kejhák taky a ten kdo přežije bude Pepé. On a snad ještě někdo, kdo za tím vším stojí. Čím dál víc mně docházelo, že tohle všechno nemůže mít na triku Pepé samotný.
Budu muset hrát jeho hru, čekat a modlit se (jsem ateista...), jestli se mi povede z toho vyklouznout. Když jsem byl malej kluk, tak do mě babička hustila Bibli. Prý - ,,nezabiješ"...
Hovno!!!
Chci žít a když to jinak nejde, zabiju klidně i papeže. V ASQ žádnej papež není, tak co!
Lítost?
Svědomí?
Zkuste si tyhle otázky položit ve chvíli, kdy nebudete mít na vybranou...
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pokračování v příští kapitole č. 8 - ,,Zabiješ...!"
Předchozí kapitoly mého příběhu si můžete přečíst po kliknutí - SEM
Vladimír Kroupa
Krvavý Putin a oranžový Trump si rozdělují Evropu…

Pomalu ale jistě se začíná mluvit o tom, čeho jsem se bál už od chvíle, kdy Donald Trump vyhrál volby do Bílého domu...
Vladimír Kroupa
Povinná vojna se skleníkovými květinkami…?

Vzhledem k mezinárodní bezpečnostní situaci se čím dál více skloňuje sousloví – povinná vojna. Dokonce i v naší zemi už tohle rezonuje...
Vladimír Kroupa
V Brně sněží, v ODS jsou zřejmě závěje…

Primátorka Brna, paní Vaňková, si naběhla s jednou pitomou fotkou. Veřejnost neví, co se dělo po cvaknutí foťáku, ale vnímá, co se děje po zveřejnění oné fotky...
Vladimír Kroupa
Pomáhat Ukrajině ano, ale ne za cenu hlouposti...

Jak už asi mnozí z Vás vědí, z ukrajinského obilí a dalších potravin se stává problém. Jedna věc je jeho množství, druhá věc je riziko zdravotní závadnosti takových komodit...
Vladimír Kroupa
Málem jsem zabil dítě / Málem jsem umřel…

Zaseknul se mi závěr. Trhnul jsem s ním dozadu, abych vyhodil vzpříčený náboj. Když se mi to konečně povedlo znovu jsem na něj zamířil. Jeho obličej, který ke mně otočil, byl dokonalým terčem...
Další články autora |
Skokem do propasti Macocha ukončila život matka oběti střelby na fakultě
Skokem do Macochy ukončila o víkendu život matka jedné z obětí tragické střelby na Filozofické...
Bílá rakev, věnec od Gottové. Na rozloučení se Slováčkovou dorazil i prezident
Rodina a přátelé se v kostele v centru Prahy rozloučili Annou Julií Slováčkovou. Zpěvačka a...
Výbuch v Poličce: ostraha hlásila, že se předtím nad areálem vznášely cizí drony
Exploze v muničním areálu v Poličce, k níž došlo koncem března, stále vyvolává otázky. Ačkoli...
Bili ho, řezali a natáčeli, jak umírá. Mladíci umučili třináctiletého kluka, pro zábavu
Premium Mladistvý spolu s kamarádem zabil v Děčíně před třemi lety třináctiletého chlapce. Nebývale...
Trump si hraje s vojáčky. Stažení by Evropu bolelo, na výběr jsou jen špatné varianty
Premium Je to jen pár dní, co Donald Trump vyslal směrem k Evropě poněkud nepříjemnou zprávu. USA mohou ze...
Diplomacie po americku. Vance se v Itálii snažil vtipkovat a skončil u „blbce“
Americký viceprezident J. D. Vance při své návštěvě Itálie znovu rozvířil diplomatické vody...
Na Zlínsku v centru obce zemřel cyklista, srazil se s osobním autem
V Brumově-Bylnici na Zlínsku se v sobotu cyklista srazil s osobním autem a zemřel. Nehoda s...
Sex za mřížemi. V Itálii otevřeli speciální vězeňskou místnost pro „intimní setkání“
V Itálii v pátek začala fungovat první vězeňská místnost vyhrazená pro sex. V návaznosti na...
Školní diskotéky, poukázky na kafe. Rusko vymýšlí, jak nastartovat porodnost
Zákaz propagace bezdětného životního stylu nebo omezování dostupnosti potratů. Ruští úředníci v...

Pronájem bytu 2+kk, 52 m2 – Skuteč, Družstevní
Družstevní, Skuteč, okres Chrudim
10 500 Kč/měsíc
- Počet článků 2184
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3083x
Dum Spiro Spero...
Seznam rubrik
- O FILMECH...
- SMRT TÁHLA PIKOVÝ ESO
- MŮJ ČTENÁŘSKÝ DENÍK
- POVOLÁNÍ - BODYGUARD
- JE TĚŽKÉ PŘEŽÍT...
- O lásce...
- TANEC S BÍLOU SMRTÍ
- S PRSTEM NA SPOUŠTI...
- HRA O ŽIVOT...
- MOJE RECEPTY - VAŘENÍ...
- O LÁSCE - MOJE PŘÍBĚHY A ÚVAHY
- SLOUŽÍM VLASTI...
- MOSSAD...
- MOJE BAJKY A POHÁDKY
- DIVOKÝ ZÁPAD...
- Z DENÍKU - AFGHÁNISTÁN...
- O ČLOVĚKU...
- STÍNY...
- STŘÍPKY Z DĚTSTVÍ...
- TĚŠÍ MĚ, CHÁRON...
- ,,SHAKESPEAROVINY"
- TEXTY MÝCH PÍSNÍ A BALAD
- I ĎÁBEL BÝVAL KDYSI ANDĚLEM…
- CHERCHEZ LA FEMME...
- TAXÍK A JINÉ SRANDIČKY...
- CUI BONO VERITAS...
- HORORY, SCI FI, PSYCHO...
- RYBÁŘSKÉ POVÍDKY A ZAMYŠLENÍ..
- MOJE BÁSNIČKY...
- MOJE FOTOBLOGY...
- OSOBNÍ
- NEZAŘAZENÉ
Oblíbené blogy
- Všechny, ze kterých se dozvím něco, co jsem nevěděl...
- Pavlína O' T. -Ta, která umí říci jasně co se jí líbí a co ne...
- Alice Barešová - Ta s krásnou duší...
- Standa Wiener - Ten, co mě vždy pobaví...
- Pavel Krečíř - Myslím, že srandista a budovatel :-))
- Ivo Richter - normální a prima chlap
Oblíbené stránky
- Své články publikuji i v časopise ,,Rybář"
- Něco pro milovníky fajnového pití - COGNAC CLUB
- Napsal jsem první knihu
- Napsal jsem druhou knihu
Oblíbené knihy
Oblíbené články
- Hoď kamenem, kdož jsi bez viny...
- Z deníku - Afghánistán...jsou čtyři ráno...
- Vánoce 88' a ráže 7,62...
- Bodyguard - ,,Vaše sukně madam..."
- Bodyguard - ,,Tohle je Bagdád madam..."
- Přežít...
- Ano, já jsem Smrt...
- Kytarový mág...
- Milý Ahmede...
- Tanec s bílou smrtí - kapitola první...