Těší mě, Cháron...(6) - Pět set tisíc Benjaminů Franklinů...

Náš tábor jsme překřtili na Chateauneuf du Pape. Dobrej fór pro místo, kde chcípnul pes ne...? Pobřeží slonoviny si získalo nezávislost v roce 1960, ale protože Francie nepřestala mít zájem na místním dění a asi jí bylo líto vložených investic, rozhodlo se v Elysejském paláci, že se tam budou střídat regimenty Cizinecké legie.

Naše jednotka tam byla odvelena krátce po třicátém dubnu, což je nejvýznamnější den v dějinách Legie. Je to den výročí bitvy u Camerone, kde se hrstka legionářů (65 mužů) v roce 1863 bránila mnohanásobné přesile mexické armády až do posledního dechu a posledního muže.

Toho roku pro nás měla oslava zvláštní příchuť, protože jsme se už nemohli dočkat toho, až po přehlídce svlékneme slavnostní uniformy s tradičními ,,képi blanc", oblečeme se do maskáčů, na hlavy si posadíme své zelené barety a konečně vyrazíme do akce.

Je to zvláštní pocit. Po všech těch měsících dřiny, výcviku a drilu se cítíme být nabroušení jako japonská katana (samurajský meč). Jsme si vědomi nesmírné síly, která se ukrývá v dokonalé souhře činnosti naší jednotky. Máme na paměti ty chvíle, kdy jsme při zdolávání překážek a útesů tvořili spolu se svými kamarády živé žebříky, po nichž se další naši kamarádi šplhali, aby celý náš tým splnil to, co splnit měl.

Ach jo, jak naivní a blbej je mladej kluk... 

Živý žebřík při výcviku příslušníků Legie. Foto ofic. str. FCL. 

Legie žije, Legie se nevzdává a Legii jako celek nemůže nikdy a nic porazit.

Pokud ovšem nepočítáte se zradou svého charakteru...

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Někdo někde rozhodl, že se bude Legie podílet na výcviku ochranky presidenta Pobřeží slonoviny - Laurenta Gbagby.

19.září 2002 se stalo, že se pan president Gbagba jaksi ,,nepohodl" se třemi skupinami rebelů. Jedna se jmenovala -,,Vlastenecké hnutí Pobřeží slonoviny (MPLI), druhá - ,,Lidové hnutí Grand Ouest (MPIGO) a třetí banda si říkala -,,Hnutí za spravedlnost a mír (MJP).

Všechno to byly bandy diletantských šílenců, ale dovolím si říct, že vládní uskupení okolo presidenta Gbagba na tom nebylo o moc líp...

Asi nikoho nepřekvapí, že oddíly elitní prezidentské gardy se jmenovaly - ,,ASQ", neboli -,,Alfa Squadron". Nevím, proč se většina těch samozvaných šílenců, kteří vládnou ve svých zemích Afriky, zhlédla v názvu ,,Alfa". Měli jsme z toho s klukama docela srandu a mezi sebou jsme jim říkali -,,F" jako ,,efka". Naučit tu bandu, která si říkala ,,prezidentská ochranka", nějaké disciplíně a vědomostem, kterých k tomu bylo zapotřebí, byl nadlidský úkol. Při cvičeních měli tendenci střílet na všechno, co se jen pohnulo, když na ně někde při výjezdu nějaká černá kráska mrkla, nebo nedej bože zavrtěla prdelí, byli schopní opřít svou zbraň o strom a běžet tu samičku opřít hned o další strom v řadě...

Když jsem si uvědomil, že máme co dělat s nejelitnější jednotkou v zemi, tak jsem nevěděl, jestli se mám smát, nebo pozvracet.

.   .   .

Simba Jofbali byl velitelem jejich jednotky. Byl z těch maníků asi nejmazanější (v mezích možností), ale měl jednu vadu a jednu smůlu.

Byl chamtivej jako Harpagon a narazil na Pepého. Asi nemusím vysvětlovat, co že bylo tou vadou a co smůlou...

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

,,A to po nás může někdo chtít? Je možný, že k tomu dalo velení souhlas?"

,,Simba o to požádal přímo u plukovníka a podle všeho měl úspěch..." , odpověděl Pepé na mou otázku.

Přišlo mi to zvláštní. Pepé, jako velící poddůstojník  naší školící jednotky dostal za úkol vypomoci svými lidmi (námi), jako ozbrojeným doprovodem při přepravě ,,čehosi" odněkud - někam. Součástí konvoje mělo být dvanáct mužů ,,Alfa Squadron", plus Pepé a ti, které vybere.

Vybral mě, Antonia a Mufara...

.   .   .

Smrdělo to už od začátku. Při briefingu jsme se oficiálně dozvěděli jen to, že se asi nedozvíme nic. Abych byl přesnější, tak pravý smysl a skutečnou trasu akce znali podle všeho jen Simba Jofbali (velitel Alfa squadron), Quamos Bualya (zástupce Simby Jofbaliho) a Pepé.

Quamos Bulaya byl zmetek gorilího vzhledu a obával jsem se, že ještě menší inteligence. Byl to velitelský kádr ASQ, který se hodil tak možná na hlídání nějaké diskotéky (a to jen těžko), ale Bůh a Simba Jofbali rozhodli, že se stane součástí ochranky presidenta Gbagba.

Abych byl upřímný, tak mě docela sralo, že takový primitiv ví, kam a proč pojedeme, zatímco já, Antonio a Mufar jsme věděli velký kulový. Bylo nám řečeno jen to, že musíme počítat s několikadenní akcí. Jasně, byli jsme zvyklí poslouchat rozkazy, ale tohle, jak cítil každý z nás, byla jiná liga. Museli jsme poslechnout, ale nemuselo se nám to líbit. A nám se to nelíbilo...

Konvoj měly tvořit tři auta. Dvě terénní Toyoty a jeden náklaďák.  Výzbroj standardní - tedy pušky FAMAS s municí a čtyři ruční granáty na chlapa. Co se týkalo dvanácti borců z ASQ, tak ti měli každý tradiční Kalašnikov a dva měli starší RPG.

Jeli jsme dlouho a jeli jsme na sever. Simba Jofbali s námi nebyl. Než jsme odjeli ze San Pedra, zastihl jsem ho v rozhovoru s Pepém. Bavili se francouzsky a já tehdy uměl francouzsky jen tolik, abych mohl přijímat a plnit rozkazy, ale zdálo se mi, že jsem jasně slyšel Simbu říkat něco v tom smyslu, že -,,...vaše věc, jak dlouho je necháte žít..."

Víc jsem nezaslechl, protože si Pepé všiml, že stojím poměrně blízko a že bych je mohl slyšet. Zamával na mě, jako že mám jít k nim a Simba, který stál do té chvíle ke mně zády, zmlknul.

No, řeknu vám, že jsem měl hodně o čem přemýšlet...

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Z Pepého to začalo lézt hned potom, co jsme přejeli u Soubré řeku Sassandru...

,,Co bys řekl tomu, že bys nemusel do smrti makat a žil si jako paša...?"

Překvapeně jsem se na Pepého podíval.

Jel jsem s ním a ještě s dvěma maníky z ASQ v jedné ze dvou Toyot. Antonio a Mufar jeli s dalšími dvěma v druhém teréňáku a zbytek těch primitivů z ASQ jel na náklaďáku. Naše auto jelo na čele a tomu, co právě Pepé řekl, jsem mohl rozumět jenom já. Pepé se mě totiž zeptal česky. To byla opravdu výjimka, vždycky jsme spolu komunikovali francouzsky.

,,Nějak ti nerozumím Pepé. Chystáš se skápnout a odkázat mi svůj žold nebo co?"

,,Chystám se ti udělat nabídku, kterou nebudeš chtít odmítnout..." odpověděl Pepé a jeho oči se mi vůbec nelíbily...

Jo, zamrazilo mě a asi stejně jako každý, jsem si vzpomněl na slavnou větu z ještě slavnějšího románu -,,Kmotr".

,,Netuším o co jde, ale ... ale má smysl říkat - ne...?"

Pepé jen zavrtěl hlavou.

,,Jestli to máš v palici srovnaný kámo, tak pochopíš, že musíš říct - ano..."

,,O co jde kurva?! Vezeme snad diamanty nebo co?"

,,Ještě nevezeme nic. Jak víš, jedeme na sever. Kousek za Daloa je nějaká díra, co se jmenuje Brizeboua a tam na nás bude čekat další náklaďák. Pětituna a bude v ní plno Benjaminů Franklinů..."

,,Cože?", nikdy bych nevěřil, že mám tak dlouhý vedení.

,,Už jsi někdy viděl stodolarovku?"

,,Ty chceš říct že...?!"

,,Jo kámo, v tom náklaďáku na nás čeká 500 000 stodolarovek. To je přesně 50 000 000,- dolarů v hotovosti, který máme dopravit do Yamoussoukro."

,,Doprdele a ty je chceš Simbovi, teda vlastně presidentovi Gbagbovi vyfouknout? To přeci nemyslíš vážně?! A vůbec, kde se tam ty prachy vzaly?"

,,Víš kdo byl Félix Houphouët Boginy?"

,,To byl president tohohle cirkusu před Gbagbou ne?"

,,Jo, přesně. Byl prachatej jako mogul a když v devadesátým třetím skápnul, tak tady začala ta správná sranda. Každej si chtěl urvat svůj díl týhle všivý země a s ním i díl prachů toho starýho syčáka Félixe. No a současnýmu principálovi Gbagbovi se povedlo urvat mimo jiné právě těch padesát mega v dolarech. Staroušek Félix je měl ulitý v Brizéboua. Měl tam jeden ze svých baráků, který padly Gbagbovi do klína a dolárky se ,,našly"."

,,A tohle všechno ti jako Simba vykecal jo? A proč by to dělal, to ti tak věřil, že ti řekl co a jak a odkud a kam?"

,,Nejen že mně věřil v tomhle, ale ještě mnohem víc. On chce, aby ty prachy, co teď patří Gbagbovi, cestou ,,zmizely". Samozřejmě spolu s životy mužů jeho ASQ. Prostě dojde jako k takovýmu malýmu ,,přepadení". Narazíme třeba jako na ty rebelský borce z MPIGO (Lidové hnutí Grand Ouest) a ti si všechno vezmou a chudáky z ochranky pobijou..."

,,Podívej se Pepé, já nejsem žádná lama. To by poslali s takovým balíkem peněz jen šestnáct maníků? Jen tři auta, teda vlastně čtyři?"

,,Já myslím, že to Simbovi nedalo moc práce přesvědčit Gbagbu o tom, že čím menší konvoj bude, tím bude nenápadnější Chárone. Simba nemůže potřebovat, aby bylo okolo moc lidí. Znamenalo by to víc svědků a větší komplikace pro nás, chápeš...?!"

,,Takže jestli jsem to dobře pochopil, tak plán je takovej, že my čtyři máme oddělat dvanáct maníků, skoulet to tak, aby to vypadalo jako přepadení a pak ty prachy převézt někam, kde na ně bude čekat ten kretén Simba Jofbali. Já pochybuju, že by nám dal každýmu takovej díl, abych nemusel do smrti makat. Spíš si myslím, že jak to auto tomu hajzlovi odevzdáme, že nám někdo prostřelí palici. Ty nejsi blbej Pepé a určitě víš, že ani já ne. Tak mi z toho vychází, že pro změnu chceš zase ty oškubat toho šmejda Simbu - rozumím tomu dobře...?!"

Pepé se usmál úsměvem hada.

,,Rozumíš tomu velice dobře kámo...!"

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pokračování v příští kapitole s názvem - ,,Nezabiješ (?)!!

Předchozí kapitoly mého příběhu si můžete přečíst po kliknutí - SEM