Střídavá péče o děti eliminuje kriminalitu (mužů)!

K tomuto závěru jsem došel na základě statistky, kterou jsem (si) vymyslel, které věřím, a s jejíž závěry vás hodlám seznámit…

Po důkladném studiu dané problematiky, a po mnoha probdělých nocích, je mi vše jasné. Za skoro každým, tedy abych byl přesný, za 97,8 %, z kriminálních činů páchaných muži, skrývá se fenomén, který jsem pracovně nazval – „po-rozvodový stresový syndrom“. Moje myšlenka vychází z toho, že muž, který je rozveden, nedej bože který dokonce zažije, že jsou jeho děti po rozvodu svěřeny do péče jeho bývalé ženy, rozumějte – odpůrkyně (!), takový muž se nezřídka stává hříčkou v proudu, ba co v proudu, ve vichřici emocionálních tlaků.

Lze se snad divit, že takto těžce osudem zkoušený jedinec sklouzne až na samé dno, a neumí žít nadále jinak, než že se začne dopouštět trestné činnosti?

Došel jsem k jednoznačnému závěru, že nejen dospělí muži, kteří už mají rozvod, a trauma s ním související, za sebou, ale i naši mladiství, kteří páchají trestnou činnost, páchají ji z důvodu sebevědomí zašlapaného do země odpůrkyněmi, a to prosím i budoucími.

Ano, je to tak, mladí muži, chlapci, v předtuše všeho zlého, co je v budoucnu od žen čeká, jsou vlastně budoucími okolnostmi přinuceni dopouštět se již nyní zločinů. Myslím si, že kdyby jen tušili, co si na ně budoucnost přichystala ve své rafinovanosti (konec – konců, je ženského rodu!!!), tak by možná bylo ještě hůře. Nejen že by znásilňovali, loupili a vraždili v malém, ale klidně by se mohlo stát, že by vraždili i ve velkém. Nemám sice přesná data v tomto směru, ale domnívám se, respektive jsem o tom přesvědčený, že například v teroristické organizaci al Kajdá bude velice vysoké procento mužů zklamaných ženami.

Chceme snad u nás také něco jako 11. září 2001…?!

Tuto otázku by si měly položit hlavně naše ženy. Nejen položit, ale i si na ni jednoznačně odpovědět!

Každá žena, která vstupuje do manželství, by si měla uvědomit, že jako říkají rybáři – „malá ryba – také ryba“, tak platí i „magor manžel – také manžel“.  Měly by mít na paměti, že pokud jejich muž, třeba bývalý, spáchá nějaký zločin, nesou za to vinu především ony. To ony z něho udělaly trosku, to ony mu házely klacky pod nohy ve chvílích, kdy třeba chtěl, aby jejich společné děti běhaly z jednoho domova do druhého, od ní k němu, ve střídavé péči.

To ony mu nedovolovaly vytvořit z dětí nástroj k ukojení jeho ega.

A proto právě ONY jsou těmi, kdo mohou za drtivou většinu mužské kriminality.

Naopak muži, kteří se od svých bývalých žen nedočkali žádného stresujícího jednání, tací muži jsou v trvalé psychické pohodě, aniž by cítili potřebu „odměnit“ se společnosti za vše negativní, čeho se jim v životě dostalo – ze strany žen, samozřejmě.

Děkuji vám za pozornost a přeji vám hezký den.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

P.S. – "Podobnost" tohoto mého parodujícího článku s články jednoho zdejšího kolegy blogera není čistě náhodná…