S prstem na spoušti - Wyatt Earp a Bat Masterson

Bůh stvořil lidi jako slabé a silné. Teprve Samuel Colt tento nedostatek napravil...

Historii, alespoň tu, které říkáme „moderní“, psali a píší muži s prstem na spoušti. Ať se to někomu líbí nebo ne – je to tak. Zbraň jako taková není ani dobrá, ani špatná věc. Špatní a dobří mohou být jen lidé kteří ji používají, zrovna tak jako mohou být dobré nebo špatné jejich úmysly se kterými tak činí.

Jedním z mužů, kteří psali dějiny střelným prachem, byl i lovec bizonů, City marshall – chcete-li sherif, karbaník a prospektor Wyatt Earp.

Ve svém profilu mám napsáno, že osobně uznávám jen jeden pohled na svět – pohled očima právě Wyatta Earpa. Proč?

Wyatt Earp byl člověk určitých zásad, člověk který se nebál vyslovit svůj názor, který věděl, že jeho prosazováním proti sobě postaví spoustu lidí, nicméně si trval na svém. Wyatt Earp byl člověkem chybujícím, zrovna tak jako jsme každý z nás, mě nevyjímaje.

Narodil se v Monmouth v Illinois 19 března 1848. Později vyrůstal na farmě v Iowě, ale jeho osudem se stal život ve městech, kde se jako dospělý muž snažil jak vydělávat peníze, tak prosazovat zákon. Snad nejznámější etapa jeho života se začala odvíjet když se ocitl ve městě Tombstonu. To místo mělo asi dost daleko od toho, co si dnes představíme pod pojmem –„město“. Tehdy byste tam našli pouze jednu hlavní třídu a na ni připojené čtyři kolmé ulice.

Dva nevěstince, pár obchodů se vším možným, jeden pohřební ústav pánů Rittera a Reama, jednoho doktora se jménem Mamillus Fly. Tamější atmosféru dokonale vystihují slova jediného advokáta a soudce, který tam tehdy žil Welse Spicera, a která psal své ženě do New Yorku –„…žiji ve městě, které má dvě tančírny, tucet karbanických doupat a více než dvacet saloonů. Nicméně je naděje, že se poměry zlepší, protože jsem zjistil, že ve městě existují dvě Bible…“

Právě tam, do města plného prachu, železničních dělníků, kovbojů, dobrodruhů a falešných hráčů, přichází Wyatt Earp se svým bratrem Virgilem a profesionálním karbaníkem Johnem Hollidayem. Nebyly to žádné ideály, které by je snad do Tombstonu přivedly. Přivedly je tam karty, které všichni tři rádi hráli. Rozvíjející se město na železniční trati jim v tomto ohledu slibovalo tučné časy. Ptáte se, jak se mohlo stát, že tito v podstatě gambleři nakonec ovládli město a vynutili v něm respekt k zákonu?

To bylo tak…

Výše jmenovaný Virgil Earp totiž nebyl jen tak kdoví kdo – měl totiž pod kabátem na saku hvězdu Deputy US marshalla. To mu však nijak nebránilo pít a karbanit. Jednou se takhle snažil v herně vysvětlit fakt, že předchozí hru u stolu s faraem vyhrál on a nikoliv jeho protihráč. Virgil byl kapkánek přiopilý, měl u pasu svou zbraň, ale jeho oponent ozbrojený nebyl. K tomu všemu se, co čert nechtěl, přimotal se městský sherif Spence. Ten chtěl po Vergilovi, aby mu odevzdal svou zbraň, choval se však při tom dost neurvale – dnes bychom řekli že s jistou dávkou „policejní brutality“. Sherif Spence měl špatný den. Netušil, že se snaží odzbrojit muže, který má na prsou marshalskou hvězdu s o něco větší vahou, než měla ta jeho. Virgil, jakožto Deputy US marshall (zástupce nejvyššího sherifa pro celý stát – v jeho případě stát Arizona), byl do své funkce jmenovaný samotným guvernérem Fremontem, opravdu neměl v úmyslu předávat komukoliv svou zbraň.

Sherif Spence také netušil, že sahat pro svůj colt ve sporu s Deputy US marshallem Virgilem Earpem znamená jistou sebevraždu. Tu chybu si asi ani nestačil uvědomit, leda že by to stihl dříve než ho rána do hrudi z Virgilovi zbraně srazila k zemi…

Městský sherif byl po smrti a město Tombstone tím pádem bez ruky zákona. Rančeři z okolí, kteří měli na dění ve městě i díky přízni okresního sherifa veliký vliv, se ani nestačili vzpamatovat, a Virgil Earp, jakožto zástupce nejvyššího sherifa pro stát Arizona, nechal zvolit, respektive posuzováno se zavřenýma očima před dnešním principem voleb – jmenoval novým městským sherifem svého bratra – Wyatta Earpa…

Tento tah měl obrovský dopad na život celého města. Protože se do Tombstonu přistěhovali i další bratři Earpové – Morgan a James, kteří spolu s Virgilem a Wyattem začali pomalu ale jistě znamenat ve městě rozhodující slovo, začali být rančeři z okolí dost znervózněni.

Až do té doby si oni rančeři vysvětlovali zákon a jeho prosazování podle svých pravidel, která, i v porovnání s metodami bratrů Earpů, byla řekněme dost omezující pro ostatní obyvatele Tombstonu.

Earpové, ať už si o nich a o jejich metodách lze myslet cokoliv, byli asi nejblíže tomu, čemu dnes říkáme právo a pořádek. Za svého působení se všemožně snažili o rozkvět města tak, aby i obyčejní lidé měli zastání a oporu v zákonech, aby mohli svobodně podnikat a aby se nemuseli bát starousedlíků jen proto, že sami přibyli do města teprve před nedávnem.

To samozřejmě nebylo rančerům po chuti. Rozhodli se vzít iniciativu do svých rukou a zajistili si, že jednoho dne přijeli do města dva ostří muži. Byli z Nového Mexika, jeden z nich si říkal Curly Bill - Kudrnáč Bill a ten druhý zase Jim Rattle „Snake“ – Jim Chřestýš. Nijak se netajili s tím, že hodlají změřit svoje pistolnické umění právě s bratry Earpy. Ti se dobře připravili a vzkázali oběma pistolníkům, že se s nimi sejdou v místím hotelu Bird´s Cage.

Protože bratři Earpové (Virgil a Wyatt) znali dobře místo, naplánovali dokonalou taktiku, se kterou nemohli prohrát. Do hotelu vešli zadním vchodem. Oba jejich protivníci zatím stáli v nálevně opření o pult a hlídající hlavní vchod. Earpové dobře věděli, že úroveň, po níž vejdou do nálevny, je asi o patnáct centimetrů vyvýšená, než prostor před pultem, kde stáli ti, co je na přání rančerů přijeli zabít.

Když Earpové po vstupu zadními dveřmi, sherifské hvězdy dobře patrné na svých hrudích, vyzvali zezadu oba nájemné vrahy k odložení zbraní, museli se tito nejprve otočit o 180°, navíc ještě bylo třeba aby při tasení a zamíření svých coltů pozvedli své zbraně daleko výše, než je už měli připravené Virgil s Wyattem…

Karty byly rozdány, ruce zákona reagovaly na vrahy tasené zbraně, padlo několik výstřelů a dva muži s legračními jmény už se nikdy do Nového Mexika nevrátili…

Bratři Earpové tak během několika vteřin předvedli, co je to nejen přesná střelba, ale i taktika boje, obhlídka terénu a využití všech možných prostředků v mezích zákona k dosažení vítězství…

Rančeři se ale nevzdali svého úmyslu zbavit město bratří Earpů. Celá situace gradovala až do slavného souboje u O.K. Corralu. Panují jisté pochybnosti, zda i v tomto případě dodrželi bratři Earpové všechna psaná i nepsaná pravidla, jimiž se řídil tehdejší zákon i na tak nebezpečném místě, jakým byl bezesporu Divoký Západ.

Ať tak, nebo tak, i z tohoto klání vyšli Earpové vítězně. Jenže rančeři se stále nevzdávají. Když si uvědomí, že zbraněmi proti Earpům mnoho nezmohou, zkusí na celou věc jít jinak.

Na jejich popud a dopis přímo guvernérovi státu Arizona – Fremontovi, tento zbaví Virgila Earpa funkce zástupce nejvyššího sherifa a nechá celou přestřelku u O.K. Corralu soudně vyšetřit.

A v tu chvíli nastupuje na scénu druhý muž z nadpisu mého článku – Bat Masterson. Ten je nejen nově jmenovaným zástupcem nejvyššího sherifa Arizony, ale je i dávným přítelem právě bratrů Earpů. Je to muž – zbraň. Pověst o jeho pistolnického umění praví, že je stejné, ne-li větší, než bratrů Virgila a Wyatta Erpových. Svým působením u soudu převáží Bat Masterson misku vah a nad bratry Earpovými, spolu s jejich přítelem Hollidayem zazní osvobozující rozsudek.

Bat Masterson totiž dobře ví, kdo hájil v přestřelce u O.K. Corralu nepsané zákony, které jsou třeba, aby lidé byli svobodní a bezpeční. Stejně jako bratři Earpové i on totiž ctí zásadu, že někdy se člověk musí oprostit od svazujících zákonů na papíře psaných, aby mohlo zvítězit skutečné dobro nad skutečným zlem.

Bat Masterson, vlastním jménem Bartholomew Masterson patřil mezi střeleckou extratřídu. Byl známý tím, že měl speciálně upravenou spoušť své pistole, ve své době dost neobvyklým způsobem. K tomu, aby jeho zbraň spustila, bylo zapotřebí jen malounko síly, se kterou bylo třeba tlačit na lučík spouště. Protože hrozilo riziko, že by si mohl sám při tasení nepřiměřeným tlakem na spoušť prostřelit vlastní nohu, vyřešil to tak, že v bubínku nosil pět patron ostrých a jednu prázdnou. Ta byla právě na takovém pořadí v bubínku, kam při případném hrubším doteku na spoušť při tasení dopadl úderník. Masterson při tasení úmyslně mačkal spoušť, přičemž došlo právě k spuštění údreníku na prázdnlou nábojnici a zároveň k přetočení bubínku o jednu nábojou komoru, kde už ale samozřejmě čekal ostrý náboj. Ve chvíli srovnání hlavně s úrovní protivníkova těla už stačil jen slabounký tlak na spoušť a protivníkovi zpravidla uběhl poslední zlomek vteřiny života...

Bat Masterson měl údajně nesmírné charisma. Podle všeho nikdy nezabil tolik mužů, o kolika se mluvilo – mělo jich být až třicet, na Západě však šlo spíše o to, jaké pověsti o někom kolují, než jaká byla pravda. V tom byla konec konců síla osobnosti pistolníků.

Wyatta Earpa se přes jeho bouřlivý, ale přesto zákonu oddaný život nikdy nedotkla jediná kulka. Zemřel 13.1. 1929.

Bat Masteson zemřel 25.10. 1921.

Jak jsem napsal na začátku, rád se dívám na svět očima Wyatta Earpa – muže, který věděl, že se nesmí bát jít proti proudu. Muže, který ctil zásady a hodnoty, které jsou třeba k tomu, aby dobro nakonec zvítězilo nad zlem – třebaže cesta dobra někdy vede po hraně tak tenké, že stačí jediný chybný krok a lze se ocitnout na druhé straně zákona. Zákony si ale vymysleli omylní lidé – duši s jejím přesvědčením prý však vložil do člověka Bůh. A je-li Bůh, pak věřím i tomu, že byl u toho, když Samuel Colt jako mladík sledoval kormidelní kolo, které mu vnuknulo nápad na bubínkový revolver.

I Bůh může být omylný, snad proto stvořil lidi jako silné a slabé. Muži, jakými byli Samuel Colt, a jeho následovníci jako třeba Wyatt Earp a Bat Masterson, si však uměli s tímto nedostakem se vší ctí poradit...