Profil islámského – evropského teroristy…

Není žádným tajemstvím, že atentátníci, kteří v posledních letech zavraždili desítky až stovky lidí v Evropě, mají určité společné rysy…

Tak především jde o lidi vyznávající islám. To je neoddiskutovatelný fakt, se kterým nikdo nic neudělá, byť by byly snahy o popření této skutečnosti sebesilnější. Samozřejmě, že ne každý muslim je terorista, na druhou stranu drtivá většina evropských teroristů JSOU muslimové…

Pokud je mi známo, většinou šlo o mladé muže, kteří zřídka kdy přesáhli, a když tak ne o moc, věk třiceti let. Opět většina z nich se narodila už v Evropě svým rodičům – někdejším přistěhovalcům, nebo do Evropy přicestovali jako velmi malé děti.

Hodně z nich prošlo standartním evropským vzdělávacím procesem, někteří měli dokonce vysoké školy. Měli tedy stejné podmínky k rozvoji svých osobností, jako celá řada jiných dětí z rodin, které se do Evropy také přistěhovaly, a třeba odněkud odjinud, než z muslimských zemí. K závažné změně v jejich myšlení došlo tedy na evropském kontinentě. Právě zde, ve Francii, Belgii, Velké Británii a v některých skandinávských zemích muselo dojít k něčemu, co je donutilo ztratit cíl normálního života. Muselo se stát něco, po čem si najednou přestali připadat jako Evropané, přestože mluvili jazykem své (nové) rodné země, znali její zvyky a vyrůstali v evropské kultuře. Najednou si začali připadat, že sem nepatří. V důsledku něčeho, co jim obrátilo myšlení naruby, většina z nich odcestovala do země původu svých rodičů, nebo do sousedních zemí, hlavně, když šlo o země vyznávající islám. Tam se jim dostalo výcviku a ideologické podpory, vedoucí k evropské krvavé lázni.

Řada z nich ale i tam pocítila, že ani tam nejsou doma, že ani tam nepatří. Od toho poznání už je jen krůček k frustraci nejtěžšího kalibru. Samozřejmě, že to, co je potkalo už v zemích, kde se narodili, tedy ve Francii, Belgii, Británii atd. bylo vymývání mozků od nějakého islámského duchovního. Byli mladí, jako houby chtivé vody do sebe nasávali bludné myšlenky radikálního islamismu. V podstatě se o nich dá říci, že jsou svým způsobem také oběti stejného démona, který vraždí nevinné Evropany – radikálního islamismu.

Ten se ale nebere jen tak ze vzduchu. K jeho difuzi do evropského prostředí musí docházet prostřednictvím muslimských duchovních, kteří využívají evropské slabosti ve smyslu bezhlavého respektování cizí víry. Politici v evropských zemích se báli, a podle všeho se ještě dnes dost bojí, učinit kroky vedoucí k řešení toho, co se v řadě evropských mešit děje. Bojí se nařčení z xenofobie, z porušování lidských práv, z toho, že je někdo označí jako lidi, nerespektující cizí víru.

Paradoxem samozřejmě je, že právě toto radikální islamismus využívá jako zbraň proti nám samotným. My, euroatlantická společnost, jsme si na sebe upletli bič v podobě tolika nařízení a omezení, dali jsme si jako svatý grál tolik podob nedotknutelnosti všech možných svobod, včetně té náboženské, až se to nakonec obrátilo proti nám.

Nesmíme ale nechat stranou ani odpovědnost za teroristické zločiny, kterou má na svých bedrech mnoho lidí z muslimské komunity, jako její jednotlivci. Kdyby neměli atentátníci takovou podporu v muslimské komunitě, kdyby tolik evropských, jinak neškodných muslimů nepřivíralo oči nad vším podezřelým, co se teroristů týká, nikdy by ti tangové nemohli mít takové bezpečné zázemí, a jen stěží by mohli podnikat tak logisticky náročné operace, jakých se na evropské půdě dopouštějí.

Na jedné straně slyšíme od muslimských komunit, že nemají s terorismem nic společného, že je to něco, co je prý naprosto v rozporu s myšlenkami skutečného (a který je ten skutečný…?) islámu, na straně druhé jsou to ale JEJICH mešity, kde dochází k radikalizaci mladých lidí, jejich mešity, kde se káže krev a násilí. Je to JEJICH společnost, ve které se atentátníci skrývají jak před svými útoky, tak mnohdy i po nich. Jsou to "řadoví" muslimové, kteří, jak to vypadá, spolupracují často více s teroristy, než s orgány státní moci.

Právě v tom tkví nebezpečí islámu na evropské půdě, protože díky němu dochází k vzniku náboženského státu ve státě jinak sekulárním. Je to podobné, jako by mezi běžnou evropskou populací docházelo ke krytí vrahů a jiných těžkých zločinců před spravedlností. Jako by občané dodržovali jakousi formu omerty, tedy zákonu mlčení před úřady.

Jak by to asi pak vypadalo, si snad umí každý představit…

Bohužel jsme svědky toho, že muslimové nechtějí řešit ani své problémy doma ve svých zemích původu, ani nechtějí pomáhat řešit problémy jejich komunity v zemích, které jim poskytly nový domov.

Pak se ale nelze vůbec divit tomu, že v jejich středu vyrůstají děti – mladí muži, kteří jednoho dne zradikalizují, a vraždí.

A o tom to je…