Ostrov Sal - slaná perla v Atlantickém oceánu...

Ostrov Sal patří mezi ostrovy republiky kapverdského souostroví. Jde o nejzápadnější výspu Afriky. Sal je vyprahlý, solí pokrytý, přesto svým způsobem krásný a zajímavý kus země...

Nebýt okolo něho krásného moře, tak bohatého na ryby, jeden by si mohl myslet, že se ocitl na povrchu planety Mars. Kam jen oko dohlédne, všude jen kamenná drť, rudý písek, sem tam vyhaslá sopka, zvětralá láva, sucho a věčný vítr. Místní obyvatelé, Kreolové, Senegalci, a co já vím kdo všechno, jsou tam však přeci šťastní, alespoň se tak neustále tváří. Voda, tedy sladká pitná voda, se tam prakticky nevyskytuje, žádné potoky, jezera, nic. Jen teď, po období děšťů, jsou tam občas k vidění menší laguny (rozumějte louže...) dešťové vody, která ale po kontaktu s půdou stejně obsahuje stopy soli. Lidé si chodí pro pitnou vodu do takzvaných "fontanárií" (obrovské rezervoáry vody, spravované úřady), kde si ji stáčejí do nádob o obsahu cca 4 litry, za které musí zaplatit cca 15 escudo (1 euro - 110 escudo). Voda se na ostrov musí dovážet z okolních ostrovů, stejně, jako veškeré ovoce, zelenina, maso atd., protože na Salu se nepěstuje (krom tance a zpěvu...) vůbec nic. Neexistuje tam ani vodovod, ani kanalizace. Jen v hotelových komplexech, kam se voda dováží také do rezervoárů, něco takového, jako jsou výše zmiňované rozvody, fungují. Pro našince takřka nepředstavitelná chudoba lidí, kteří přesto, že ve spoustě případech (mimo město jako je Santa Maria) žijí v podstatě ve slumech z vepřovic, nebo v lodních kovových kontejnerech, neustále se na vás usmívají, a když se náhodou neusmívají, tak tančí...

Není nic zvláštního, když se na vás sesypou děti senegalských přistěhovalců, a žebrají, ale nejen o peníze, ale i doslova o hlt vody. Ani dospělí občas neváhají, a o vodu si vám narovinu řeknou. Lékařství je tam na naše poměry také dost na primitivní úrovni, podle slov našeho průvodce, je na celém ostrově 1 x (slovy JEDEN) zubař,  1x gynekolog, a pozor, kdo by měl chuť na dovolené zde podráždit své slepé střevo, tak ten ať si to raději honem rozmyslí, protože prý na celém kapverdském souostroví není ani jeden lékař, který by si s apendixem poradil. To myslím vážně.

Zdejší obyvatelé mají takovou zvláštnost, že prý kam až paměť sahá, ani jeden z nich operaci slepého střeva nepotřeboval, takže v případě potíží podobného rázu by vás museli deportovat do Senegalu, kde prý je lékařství na vyšší úrovni...

Jídlo tam špatné není, kdo má rád ryby, ten si tam jistě přijde na své. Je ovšem fakt, že po třech - čtyřech dnech už nevíte, co byste si dali na talíř, a občas skončíte u něčeho tak jednoduchého, jako je bageta s máslem. Koupání si tam užijete, snad nikde kde jsem byl, jsem nezažil tak krásné a čisté moře. Protože od prvního okamžiku, kdy na letišti vystoupíte z letadla, bude vaším věrným průvodcem neustávající vítr, poznáte, že i postel v noci se s vámi bude houpat stejně, jako to po celý den dělaly větrem rozbouřené vlny. Pro hodně malé děti to tam moc není, koupání si asi moc neužijí. Jednak díky větším vlnám přes den, a jednak proto, že po pár metrech od hranice příboje ani dospělí nestačí na dno. Voda v moři, alespoň koncem září, tedy na konci místního období dešťů, je krásně prohřátá. A pokud vás tam potká někdy zvečera déšť, poznáte, co je to strávit noc v rozpálené prádelně...

Teplo je tam v tuto dobu vždy a všude. Pokud se tam chystáte, neváhejte a zakupte si opalovací krémy s tím nejvyšším ochranným faktorem, jaký se vám dostane do ruky! Je to kus země, kde vám vůbec nebude vadit, že bude třeba celý den nebe s mraky - budete to brát jako výhru, uvidíte. Kdo na dovolené hledá luxus a pohodlí, ten ať se raději Salu vyhne širokým obloukem. Kdo však potřebuje absolutní relax, a jak se tady říká - ,,No stress", ten ať neváhá. Sal je třeba zažít...

Nafotil jsem tam řadu fotek, některé černobílé, většinu však barevných. Dnes vám ukážu prvních pár,  příště budou další. Celkem to vidím na cca devět fotoblogů.

Krásný den.

Právě zapadlo slunce za kokosové a datlové palmy... (k vidění pouze v zavlažovaných hotelových komplexech...)

Dívka a slunce...

Cesta slunce...

Psi jsou tam na plážích všude. Jsou ale v pohodě, hledají jen stín...

Někdy se snaží dohnat jeden druhého, než mu zmizí ze záběru... :-)))

Zahulíme (kecám, tam není kde by "tráva" rostla...), zabubunujeme, zatančíme...

To je jen malá ukázečka, někdy příště budou mnohem krásnější těla...

Dívka a pes...

...a jak jsem slíbil, pokračování příště...