Okresní : Přebor…

Ne každému se možná líbí. Snad proto, že je to jednoduchý film o jednoduchých lidech…(?)

Ten film je v podstatě nepřikrášleným pohledem do životů postav a postaviček, které mluví, jednají, a žijí bez servítek. Někoho možná pohorší trochu zemitý jazyk postav, ten film se určitě nemusí líbit každému, ale přeci jen si dovolím předpokládat, že ten, kdo nežije jen a pouze ve vakuu prostředí, v němž neexistují slova jako „prdel, kurva a hovado“, že lidem, kteří žijí mezi lidmi a ne mezi bytostmi, kterým je všechno lidské cizí – že takovým lidem se film Okresní : Přebor, aneb poslední zápas Pepika Hnátka - asi líbit bude.

Ono samozřejmě vůbec nejde o jazyk postav, ale o příběh, který má za fasádou vtipných hlášek a groteskních situací schovanou určitou hloubku pravdy o tom, o čem vlastně je ten náš každodenní život - se vší groteskností i tragikou našeho snažení. Je to film o „jednoduchých“ lidech – řečeno bez ironie, bez pokusu o snižování významu tohoto slovního spojení s nějakými lidmi obecně. Je to film o lidech, které většina z nás zná, vedle kterých, vlastně spolu se kterými - žije.

Přemýšlel jsem o tom, v čem vlastně je přitažlivost právě tohoto filmu, a myslím si, že jsem na to přišel – řekl bych, že naši lidé/diváci, už jsou přesycení ,,dokonalými" filmy a seriály o „dokonalých“ postavách z dokonalých prostředí. Takové „dokonalé“ filmy vznikají jako na běžícím pásu, přestože obrovské množství obyvatel naší země nežije ve městech, kde se většinou tyto vyumělkované a ,,dokonalé" příběhy odehrávají, ale spousta lidí žije právě v prostředí, o kterém je film Okresní : Přebor.

Mraky lidí přeci žijí tam, kde se dennodenně odehrávají situace, které právě tenhle film ukazuje. Tenhle film je totiž opravdu konečně (konečně, ty vole, konečně...) PRO LIDI a O LIDECH - není o iluzi života milionářských rodin s jejich vymazlenými problémy a zájmy, které drtivá většina diváků vůbec nezná a nikdy nezažije. Není to film z ,,atraktivního" prostředí lékařů nebo právníků, není tam nikdo „pan dokonalý“, nebo „slečna drsňák“. No, i když tam vlastně taková jedna tak trochu je, ale ta je docela roztomilá... :-)

Svého času přišel pan režisér Troška s filmovou řadou –„Slunce seno …“ Ty filmy mají svou určitou sílu a přitažlivost, a i když se také samozřejmě nelíbí každému, určitě si zaslouží své postavení oblíbených komedií právě pro to, že jsou divákovi tak lidsky blízké. A o něčem podobném je právě i film o partě fotbalových nadšenců z vesnice, která jako by z oka vypadla každé druhé (ne-li první) naší vesnici. Žádné vyumělkované dialogy, když chce někdo někomu říct, že něco posral, tak mu to prostě řekne. V jedné scéně tam padne i otázka –„chceš prcat?“, která, alespoň já to cítil, tam prostě do té situace sedne jako ulitá – jinak se snad ani v té chvíli ta slečna, co se takto zeptala, zeptat nemohla.

Mám pocit, že lidi/diváci, ten film berou jako příběh, ve kterém jakoby účinkovali sami – což se asi o nějakém filmu z prostředí chirurgického sálu, ze zákulisí veliké politiky, či z tajných budov tajných agentů, říct nedá. A v tom je právě jeho úžasná síla.

Jsem rád, že se takové filmy u nás točí, a hlavně – že se takové filmy u nás líbí! Značí to totiž, že na tom ještě nejsme tak zle, že ještě nejsme tak zfanatizovaní konzumenti údajně „dokonalého“ života, jaký se nám někdy (většinou) snaží svými díly vnutit tvůrci současného “zamerikanizovaného“ filmového světa.

Nevím jak u koho, ale u mě to film "Okresní : Přebor, aneb poslední zápas Pepika Hnátka", vyhrál oproti jiným filmům z poslední doby jednoznačně 10 : 0.

P.S. – Protože jste byli v pátek tak roztomilí, nechám vám za odměnu zase otevřená vrátka do diskusního výběhu :-)