Na ostrově Kerkyra...

Kerkyra, neboli anglicky Korfu. Ani jemu se nevyhnula současná světová finanční krize. Ještě že krajina je tam krásná...

Už přílet na ostrov je docela dobrodružný. Letiště v Kerkyře, jak se hlavní město stejnojmenného ostrova jmenuje, totiž disponuje údajně třetí nejkratší přistávací dráhou na světě, na které přistávají větší civilní letadla. Přistává se od moře, a při pohledu na délku dráhy a klesající letadla máte dojem, že piloti musí brzdit snad už ve vzduchu...

Naopak při vzletu se pojíždí až na konec dráhy na okraj moře, a pak to piloti ženou na plné pecky vstříc horám. Musí stroj zvednout co nejvíce a co nejdříve, protože musí během doslova řádu vteřin přeletět hřebeny pohoří Pantokrator, vysoké okolo devíti set metrů. Docela zážitek...

Ten kostelík na ostrůvku při přistání mine letoun jen o pár desítek metrů. Musí proletět mezi ním a pevninou v pravé části fotky...

Sladký život kočičáků...

Toto je korfská verze magického oka. Povšimněte si prosím těch stovek ryb...

Toto je příklad jedné ze zkrachovalých taveren, kterých můžete nalézt po pobřeží mraky. Během našeho pobytu se jen kousek od našeho hotelu oběsil jeden místní muž. Přinesl si židli a provaz k olivovému stromu, uvázal si smyčku a...

Blikající policejní auta, vyšetřovatelé, dohady. Tu židli tam pod tím stromem nechali. Někteří vtipálci tvrdili, že v současné hospodářské situaci ji za chvíli využije někdo další. Stála tam ještě při našem odjezdu z ostrova...

V Řecku jsem byl několikrát, naposledy v září roku 2001, právě přesně tehdy, kdy v USA padly "Dvojčata". Tehdy to bylo na Rodu. Kdysi jsem ale navštívil i Platamon, Krétu, Peloponés, Kos, Santorini. Protože mám srovnání s minulostí, tak jasně vidím, že Řekové hospodářsky klesli pekelně hluboko, respektive za těch třináct let nepostoupili ani o krůček dopředu. No jo, když on už jim dnes nechce nikdo platit prémie za včasné příchody do práce...

Všude zkrachovalé firmy, zavřené taverny, turistů oproti minulým časům sotva třetina. Podle mého názoru však Řekové nabízejí turistům za hodně peněz málo muziky, jinak řečeno - za peníze, které Řekové za ubytování a poskytování služeb chtějí, bohužel nevracejí (podle mého názoru) adekvátní protihodnotu. Ve srovnání například s Tureckem, nebo jinými turisticky atraktivními destinacemi (to i v Bulharsku jsou hotely na leckdy vyšší úrovni při stejné kategorii a počtu hvězdiček...), jedou Řekové s bídou druhou ligu.

Co mě také docela fascinovalo byl fakt, že v každém krámku na každé ulici stále úplně normálně seženete plagiáty zboží nejznámějších značek. A tak není problém za pět euro koupit sluneční brýle Ray-Ban Aviator, které v originále stojí přes tři a půl tisíce korun, opasky Armani nebo Versace za sedm euro (cena originálu cca 3 400,- Kč), hodinky Rolex za třicet euro (cena originálu okolo 150 000,- Kč)...

Když si vzpomenu na tu komedii okolo schválení autorského zákona a ochranny značek u nás, v době našeho přístupu do EU...

Další odstrašující příklad je tamní zdravotnictví. Průvodkyně nás doslova prosila, aychom na sebe byli opravdu opatrní, aby s námi nemusela odjet do nemocnice v Kerkyře. Tato relativně nová budova, postavená před deseti lety zvenčí vypadá celkem dobře, ale...

Ale sedm let z těch deseti byla pro nedostatek financí na provoz uzavřená, teď funguje tři roky, ale jak funguje...?

Podle průvodkyně jsou na chodbách k vidění po zemi poházené staré obvazy, zaschlá krev přímo na podlaze, přes tabulky se zákazy kouření zdravotnický personál na chodbách i v ordinacích běžně kouří. Vyprávěla nám, jak tam jednou odvezla pacienta s podezřením na infarkt. Pána nechali ležet celou noc, aniž by se na něj kdokoliv přišel podívat, jediný člověk v jeho blízkosti byla jeho žena. Když se pánovi chtělo čůrat, a jeho žena odchytla lékaře a požádala ho o "bažanta", ten ukázal na pet-lahev s vodou v jejích rukou, podal jí nůžky na stříhání sádrových obvazů s tím, že má použít onu ustřiženou lahev...

Nic jiného jim nezbylo, ale do rána neměli co pít, protože další pitnou vodu v nemocnici nesehnala...

Vítejte v Evropské Unii...

Když na vlastní oči vidím, kam až to může dopracovat splašená sociální politika, tak si říkám, že to snad raději i toho Kalouska...