Myslím, že je naše země pro zahraniční partnery ( i pro ne-partnery) značně nečitelná…

Trošku oklikou navážu na v současnosti propíranou kauzu tří pánů, ministra Petříčka, ministra Zaorálka a pana Schwarzenberga, kteří se toliko vyjádřili k napjatým vztahům mezi Izraelem a Palestinci…

.

Tito tři v rozhovoru pro Právo zabrousili do kalných a nejistých vod izraelsko -palestinských vztahů, přičemž terčem jejich kritiky byl postoj Izraele a USA k celé věci. Zádrhel vidím v tom, že minimálně oni dva ministři zveřejnili něco, co tak nějak koliduje s oficiální zahraniční politikou naší země.

Ona oficiální zahraniční politika České republiky totiž zastává spojenecký postoj právě spíše k Izraeli a k USA, než aby naše „sympatie“ byly na straně Palestinců. Je to dáno historicky, i prožitými zkušenostmi našeho národa.

Víte, spravedlivě vzato, oni tři pánové mají ve svém postoji veliký kus pravdy, bohužel v plánu Izraele a USA vůči palestinskému území, skutečně najdeme cosi až „Putinovského“, rozumějte něco okupačně – silového, na úkor slabšího, což je v tomto konkrétním případě skutečně palestinská strana. Takže když se nad tím já osobně zamyslím, i můj vrozený smysl pro spravedlnost v tomto konkrétním případě uznává, že se chystá jistá nespravedlnost vůči slabšímu.

Můžu si o Palestincích myslet cokoliv, a upřímně, moc lichotivého si o nich nemyslím, ale spravedlnost je jen jedna, nedá se aplikovat na každého jinak, když má stát za něco, musí být skutečně slepá.

Jenže, když o tomtéž, o čem teď tady veřejně uvažuju písemně já, uvažuje ministr zahraničí a další člen vlády, aniž by tyto své zveřejněné úvahy konzultovali se zbytkem vlády, je to problém.

Ministři by ve svých veřejných prohlášeních, týkajících se tak závažných témat, notabene souvisejících se zahraniční politikou, neměli jednat jako neřízené střely. Když to udělají, dojde k tomu, že naše země, jako celek, respektive zahraniční politika naší země, je rázem pro leckoho zvenčí nečitelná.

Jsme partnery Izraele a USA, nebo nejsme?

A jsou zveřejněné názory odrazem vůle celé vlády, nebo tomu tak není, když se později ukáže, že i v samotné vládě dojde k polemice, proč to řekli, co řekli a kdo to řekl?

V takové situaci naše země rázem zvenčí vypadá, jako spolek pubertálních holek, které tu kámoší s touhle, tu zase s támhletou, autorita žádná, cochcárna ukázková.

Nejsem diplomat, ale něco mi říká, že když vláda zastává dlouhodobě nějaký postoj k nějakému spojenci, není asi zrovna vhodné ho veřejně kritizovat v nějakých jeho krocích. Asi by bylo spíše na místě v případě, že s nějakým spojencovým chováním nesouhlasíme, buď taktně mlčet, nebo se vyjadřovat neveřejnými cestami. A už vůbec není vhodné, aby část vlády k nějakému zahraničnímu partnerovi zastávala veřejně jeden postoj, kdežto další část opačný.

Ale není to jen o naší vládě a o Izraeli, USA a Palestincích. Je to i o vztahu části našich nejvyšších ústavních činitelů třeba k Rusku, nebo k Číně. I tady je otázka přístupu značně rozpolcená.  

Pak se nemůžeme divit, že i nezúčastněné zahraniční strany, natož ty zúčastněné, jen těžko nacházejí šém k našim oficiálním postojům týkajícím se naší zahraniční politiky.

Když si takový cizí diplomat, nebo vládní činitel nějaké cizí země chce ujasnit, s kým to tedy vlastně my Češi táhneme, s kým kamarádíme, s kým ne, komu děláme naschvály a před kým jsme ochotní se sklonit, musí si nejprve nastudovat osobní názory a postoje každého druhého našeho politika zvlášť, a podle toho, kterého z nich bude pro svůj účel potřebovat, tak s tím pak navázat vztahy.

Opakuju, nejsem diplomat, možná si to představuju, jako Hurvínek válku, ale nějak vnitřně postrádám určitou jasnou linii shody v důležitých zahraničně-politických otázkách u naší politické reprezentace, a když ne přímo shodu, tak daleko užší spolupráci na konzultacích a jednáních, než se něco, jako například onen rozhovor Petříček-Zaorálek-Schwarzenberg, objeví na veřejnosti.

Jen dodávám, že nejlépe z toho samozřejmě vychází pan Schwarzenberg, protože ten žádnou vládní ani jinou vysokou funkci nezastává a je tak opravdu čistě jeho věc, o čem se kde a s kým rozpovídá.

Podtrženo sečteno, zahraniční politika naší země plně odráží i zmatky na naší vnitropolitické scéně, kde se také často řeší blbiny bez nějakého hlubšího koncensu a bez jasné koncepce.

Asi jsme dost nečitelní jak zevnitř, tak zvenku, a to asi není nejlepší jak pro nás, tak pro všechny okolo…

..