Ktož sú boží bojovníci...

Kopec Vítkov byl pojmenován po pražském měšťanovi Vítkovi z Hory, který zde měl svou vinici. Do historického povědomí se vrch Vítkov dostal datem 14. července 1420, kdy na Vítkově husité pod vedením Jana Žižky z Trocnova zvítězili nad křižáky.

Bitva na Vítkově se odehrála jihovýchodně od tehdejších pražských hradeb, na hřebenu vrchu Vítkova, jenž byl sedm let po události přejmenován na Žižkov. Husitská posádka dvou opevněných srubů, později posílená padesáti střelci a oddílem cepníků, zde odrazila útok rakouských a míšeňských křižáků, kterým připadl úkol tuto strategicky významnou pozici ovládnout. Střetnutí bylo součástí taktických operací probíhajících v rámci obležení Prahy kruciátou Zikmunda Lucemburského a stalo se jedním z faktorů, které římskoněmeckého a uherského krále přiměly výpravu rozpustit.

Vítkov, nazývaný též Žižkov, je protáhlý vrch v Praze, v pravobřežní části města. Svou hmotou odděluje čtvrti Karlín a Žižkov. Nachází se zde také Národní památník. Jde o funkcionalistický památník, který byl postaven v letech 1929–1932 podle projektu Jana Zázvorky. Hlavním účelem mělo být uctění památky českých legionářů a českého odboje v období 1. světové války (1914–1918), rozšířen byl v letech 1946–1949. Mezi lety 1954–1962 tu bylo umístěno i mauzoleum Klementa Gottwalda. Dnes jsou v památníku uloženy ostatky neznámého vojína z bitvy u Zborova a z dukelské operace. Zároveň byla v památníku instalována expozice Křižovatky české a československé státnosti.

Slavnou bitvu na Vítkově dodnes připomíná jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova. Tato jezdecká socha od Bohumila Kafky je třetí největší bronzovou jezdeckou sochou na světě. Nedávno prošla rekonstrukcí a je opravdu zážitek ocitnout se těsně vedle ní. Něco tak impozantního se hned tak nevidí. Nechávám stranou hříchy, kterými bylo zatíženo svědomí husitského vojevůdce, zemana Žižky, takové úvahy nechávám historikům. Mně stačí možnost obdivovat se umu lidských rukou, které vybudovaly jeho krásnou sochu.

Hrob neznámého vojína…

Žižka má opravdu krásný výhled na Prahu…

Jde skutečně o sochu impozantních rozměrů… (že je fotka nakřivo vím, není třeba mi to v diskusi zdůrazňovat ;-)  )

Ve stínu hrdinů našeho národa, snaží se postát (pospát...) i hrdinové městští . Prostě se jim v tunelu na Vítkově hezky chrápe…

Ktož sú boží bojovníci…

(Informace z historie vrchu Vítkova čerpány ze stránek Wikipedie)