Klimatická hysterie má přesně daný účel a kdo zná historii, nemůže být překvapený…

Apely stran ohrožení klimatu, které v současné době zažíváme, se na nás valí ze všech stran. Toto téma se probírá všude možně, od různých setkání nejvrcholnějších politiků světa, až po reklamy na kde co…

.

Ani ne tak zvláštní, jako spíše příznačné pro lidskou společnost je fakt, že občas někdo není s to pochopit, že problémy s klimatem nejsou ničím novým, nová je jen strategie různých skupin, které toto téma během poslední doby tlačí do ad-absurdna.

Najednou se dozvídáme, jak jsme špatní, protože jíme hovězí maso, jak zlotřilí jsme, když odmítáme chodit pěšky, či „kolmo“, ve prospěch něčeho tak špatného, jako je výdobytek technického pokroku, zvaný spalovací motor. Člověk by najednou měl pocit, že je každý z nás, když ne přímo vrahem planety, tak minimálně sprostým podezřelým z úmyslu naši modrou kouli zahubit.

Jsme vlastně svědky zázračného kouzla – najednou neexistují jiné problémy, než je problematika přístupu k životnímu prostředí.

Co na tom, že s blížícím se Brexitem Evropa tápe, jako slepý mezi hromadami vajec, co na tom, že se v Evropě hromadí lidé z jiných končin světa, se kterými dosud, a ještě dlouho tomu tak bude, si nevíme rady, co s nimi?

Co na tom, že Evropa je ve vztahu k ochraně životního prostředí mnohem dál a napřed, než je tomu ve zbytku světa? Co na tom, že kdyby se k životnímu prostředí každý obyvatel Asie, Afriky, nebo Jižní Ameriky (viz plundrování deštných pralesů…) choval alespoň tak zodpovědně, jako průměrný Evropan, bylo by z veliké části po starostech.

Ne, namísto toho, aby si tohle všechno uvědomili, lídři evropských států, notně podporovaní různými pofidérními nátlakovými skupinami, zaštiťujícími se klamavou maskou údajného jediného správného názoru k životnímu stylu, jako k celé problematice životního prostředí jako takové, nás přesvědčují o tom, že značnou část toho, co si přičinliví a svědomitě pracující Evropané za celá staletí vybudovali a vymysleli, budeme muset odvrhnout. Je paradoxem doby, že zatímco dosud se lidstvo snažilo vždy kráčet stále dopředu, najednou jsme přesvědčování, že se musíme obrátit a kráčet zpět.

Pěšky, o hladu, snad jen tu jahelnou kaši nám povolí…

V současné době jsme svědky ukázkové situace, kdy se přes mnoho a mnoho skutečných problémů natáhne prezervativ, na jehož obalu světu vizionářským a hlavně vyčítavým pohledem zvěstuje Greta ze Švédska tu jedinou přípustnou „pravdu“.

Ne, se životním prostředím opravdu není všechno v pořádku, to asi nikdo rozumný nepopírá. Rozumný člověk by si ale měl uvědomit, že ven z téhle bryndy, alespoň částečně, protože z veliké části jde o přírodní dekádní vlny, které člověk neovlivní, kdyby se rozkrájel, nám může pomoci jen cesta kupředu, musíme se díky nabytým zkušenostem a krví a potem vydřenému technologickému pokroku, naučit řešit věci moderně a hlavně smysluplně.

Čeho docílíme, když nebudeme mít možnost jíst maso, když nebudeme moci pokrýt potřeby obyvatelstva na zásobování vším potřebným?

Pokud řekneme – A, jako že snížíme produkci hovězího masa, s jakou alternativou, stejně výživnou a pro lidský organismus potřebnou, přijdeme v případě řečeného – B…?

Když nebudeme využívat silné spalovací motory při zásobování a přepravě lidí, čím je nahradíme, když v současnosti všichni víme, že císař nemá šaty, že je nahý a že auta na elektřinu dosud nemají takové možnosti, jako mají právě ony zlořečené spalovací motory…?

Když přestaneme těžit uhlí a nebudeme díky němu získávat elektřinu, po které bude v případě úbytku spalovacích motorů logicky čím dál větší poptávka, jak se k té vysněné elektřině dostaneme v potřebné míře…?

Zrušením jaderných elektráren to asi nebude, že ne…?

Vítr?

Slunce?

Ano, to jde, ale skutečně tyto dva přírodní zdroje mohou adekvátně nahradit způsoby získávaní elektřiny z uhlí a jádra?

Voda a hydroelektrárny?

Ano, to také umíme, ale lze se na tento zdroj elektřiny skutečně s takovou nadějí spoléhat, když jak všichni víme, vody, která by šla takto využít, tak nějak ubývá…?

Mně se zdá, že ti, kterým se dnes říká klimatičtí alarmisté, jdou na věc úplně opačně, tak nějak od konce. Místo toho, aby se v prvé řadě řešil vývoj nových možností získávání elektřiny (a jejího využití), flákne se na stůl nesmyslnými a už na první pohled nemožnými daty stran ukončení těžby, produkce jak skleníkových plynů, tak všeho ostatního, co samozřejmě klimatu nepřispívá.

Ukázkový příklad pořekadla – přání otcem myšlenky.

Asi každý z nás by pokládal za krásné, kdyby všude kolem nás jen bzučely elektromotory, dostatečně silné a kapacitně na dlouho nabité, kdyby se nemuselo rýpat do povrchu Země, kdyby z ovzduší, z řek a oceánů zmizelo všechno, co tam nemá co dělat.

Jak ale přeskočit základní otázku – jak to SKUTEČNĚ A REÁLNĚ udělat, protože je jasné, že pouhým křikem, že to strašně moc a mocinky chceme, pouhým neinformovanými proklamacemi, stávkami a pochody se toho prostě docílit nedá…

Jednoduše řečeno, když chcete něco dobře dělat, musíte se to nejprve naučit. Říci – budu tohle dělat, protože se to tak musí dělat, nestačí.

Osobně mám pocit, že jediné, čeho by se dosáhlo přijetím všech těch fantasmagorií, které na nás ekologičtí a klimatičtí alarmisté vytahují, by byl totální celosvětový zmatek, občanské nepokoje, rozvrat společnosti jako takové, přičemž by se klima měnilo stejně dál, protože k takovým jevům docházelo i v časech, kdy na planetě Zemi ještě člověk se svým průmyslem a spol. vůbec neexistoval.

Já se obávám, že evropští lídři tohle moc dobře vědí. Jim se ale současná klimatická hysterie náramně hodí do krámu. Každá záminka, každá možnost, jak pozornost mas obyvatel odklonit od skutečných a aktuálních problémů, je jim dobrá.

Problémy se mají řešit komplexně, hysterie a nesmyslné požadavky, nad kterými odborníci jen marně kroutí hlavou, ještě nikdy nic kupředu neposunuly.

No jo, když oni se vlastně ale ti zpropadení alarmisté nechtějí posunout kupředu, oni by rádi lidstvo vrátili o nějaký ten věk nazpět.

Nežerme jim to, snad jsme se nevyvíjeli takovou dobu, abychom se pak nechali pokorně otočit a poslat zpět…

.