Když vaří chlap, aneb (skoro) vegetariánské spaghetti...

Je to už hodně dlouho, co jsem sem něco podobného dal, mnozí to ani nepamatují. Letití blogoví pardálové a blogové lvice však už mají možná jasno, co bude následovat... :-)

.

Asi to mnozí nepamatují a ti, co jsou na blogu pouhých pár let, měsíců či týdnů, už vůbec ne. Vězte však, že kdysi, v roce 2008, jsem byl zde, na iDNES, první bloger, který začal na svém blogu uvádět pravidelné články o vaření, podpořené vlastními fotkami a mnohdy i vlastními recepty. Asi jsem si měl na to dát tehdy copyright... :-)

Po mně však přišli mnozí další (a mnohdy určitě lepší), začalo se tomu říkat cizím výrazem "foodblog", ovšem pamětníci jistě potvrdí, že určitá autentická atmosféra, která byla u mě v diskusích, byla nenapodobitelná... ;-) 

Jak už jsem zmínil, přišli mnozí další a určitě mnohem lepší kuchtíci, já byl ale první.

Ale dost sebeonanie a vzpomínek na staré zašlé časy, dejme se do toho, proč jsme dnes tady.

Dnešní jídlo, které jsem si pro Vás připravil, je jednoduché, celkem lehké na strávení, není moc drahé a podle mého názoru je i chutné.

A o to asi jde, že ano...

Tohle všechno budeme potřebovat, plus sůl a pepř, které jsem na téhle fotce zapomněl tradičně přidat...

Pokrájíme si na proužky dvě až tři papriky, na barvě nezáleží, ale čím pestřejší jídlo nakonec je, tím lépe chutná. Inu i očima jíme... Dále si pokrájejte dvě střední cibule na půlkolečka, pórek na kolečka, ranné zelí (můžete úplně vynechat, já ho měl doma, tak jsem ho tam prostě prsknul...) na tenké proužky, hrstku sušených rajčat (normálně kupovaná) na proužky, pár plátků kvalitní sušené šunky, také na tenké proužky.

Tady bych doporučil pořídit si skutečně kvalitní sušenou šunku, kdybych byl pan Babica, možná bych napsal, když nemáte sušenou šunku, dejte tam anglickou slaninu, sice by to také zafungovalo, ale bylo by to o level jinde - níž...

Rozetřete si dva - tři stroužky česneku se solí.

Taková ta červená pasta, co je na fotce na průhledném malém talířku uprostřed, to je "paté di pomodori secchi, capperi e olive", což je česky řečeno paté ze sušených rajčat, kapar a oliv.

To jsem si dělal týden před tím, a není to z mé hlavy, to jsem odkoukal od Emanuela Ridiho, známého to "Itala v kuchyni". Na to budete potřebovat 100 g sušených rajčat, 100 g kvalitních vypeckovaných oliv, 100 ml extra panenského olivového oleje, jednu lžíci kapar, půl suché, nebo čerstvé chilli papričky, nahrubo posekané, špetku soli, špetku římského podrceného kmínu a dva stroužky česneku, rozetřeného se solí. Všechno tohle na férovku hoďte do mixéru a mixujte do hladké kaše. Tahle pasta je mimochodem moc dobrá namazaná na v troubě rozpečené plátky baget, k tomu bílé vychlazené víno a máte výbornou, lehkou večeři - právě po jedné takové mi trochu té červené pasty zbylo.

Tak a máte připravené vše potřebné a můžete se dát do vlastního vaření. Kouzlo je v tom, dát na pánev ingredience ve správném pořadí a dodržovat i určitý časový plán. Na pánvi si rozpálíme trochu olivového oleje, na který jako první nasypeme na proužky pokrájené papriky. Ty na nejvyšším stupni rozpálení opékáme za častého míchání cca 5 minut.

Pak do pánve přidáme pokrájené rané bílé zelí, po minutce pak cibuli.

Chvíli opékáme a snížíme stupeň žáru na sporáku. Pak následuje pokrájený pórek, vše dobře promícháme, ztlumíme žár, malinko podlijeme vodou, nebo bílým vínem, osolíme, opepříme a přikryjeme pokličkou.

Dusíme opět 5 minut, pak přidáme na kousky pokrájená sušená rajčata, rozetřený česnek, promícháme, chvilinku dusíme, abychom tam nakonec přidali onu pastu ze sušených rajčat, oliv a kapar. Vše opět přiklopíme pokličkou a necháme asi tak 5 minut se prohřívat. Během té doby párkrát promícháme.

Po 5-ti minutách odstavíme stranou a uvaříme si špagety. Ty snad umíte uvařit i bez mé rady...

Když máte špagety uvařené a slité, přidáte do hrnce s nimi zeleninovou směs a dobře promícháte.

Nandejte na talíř a úplně navrch poklaďte trochu na proužky pokrájené sušené šunky. Tu nijak tepelně neupravuju, nepeču, neprohřívám, nic takového. Nechávám jí tím všechny její původní chutě a vůni, které se pak se směsí špaget se zeleninou krásně spojí až v ústech.

A máte hotovo. No, snad jsem některé z Vás inspiroval a Ty z Vás, kdo jsou zde na blogu kuchařskými profíky, tímto žádám o maximální shovívavost a přivření obou očí zároveň, nad neumětelstvím amatérského kuchtíka.

Dobrou chuť a krásný den!

P.S. - kdyby náhodou někdo chtěl vidět, jak to s mým vařením tady bylo kdysi, tak může kliknout SEM...