Kdo by nechtěl občas létat…?

Už Ikaros chtěl vzlétnout ke slunci. To však rozehřálo vosk, kterým byly slepeny jeho perutě a tak ho jeho touha stála život. Dnes už člověk vzlétnout může, i když samozřejmě také ne až ke slunci…

V té výšce není slyšet nic z toho, co se děje tam dole. Člověk vnímá jen svištění větru, občasné zadrnčení napnutých šňůr nad hlavou, a tlukot vlastního srdce. To srdce je cítit až v krku, a jednomu se chce křičet, protože mu je krásně. Je volný a svobodný, jak jen člověk může být.

PS: Omlouvám se za trochu horší kvalitu snímků. Nikdo učený z nebe nespadl… :-)))