Jsem na válečný stezce...

Byl to cvok. No alespoň se tak většinou choval. Byl tam už pátým rokem a ještě měl nějakých sedm před sebou. Tak jsem si říkal, že je snad až škoda, že mě pustí z lochu dřív než jeho a já se ani nedozvím, jestli to vlastně přežil...

Byl to takovej ten typickej sýrovatej ksicht. Nazrzlý vlasy, pihy i na zadku a hubená postava rachetika, do který by nikdo neřekl, že s ní dokázal sejmout chlapa o dvacet kilo těžšího, než byl sám. Dostával strašný kapky, skoro jako ,,holčičkáři", ale u něj za to mohla ta jeho horká, tvrdá palice. Pocházel odněkud z Litoměřic, už vlastně ani nevím. Jednou si přečetl knížku - ,,Muž se srdcem kovboje" a snad prý odtamtud měl tu větu, která vždycky dokázala rozpálit kde koho. Když ho někdo nasral, přišel k němu a i když to byl třeba chlap o metrák těžší, zařval mu klidně do ksichtu právě tu větu z tý knížky -,,Hej! Jsem na válečný stezce...!".

A už to jelo...

Třeba takovej Ali. Vlastě se jmenoval Aleš Koňa.

Ali ho neměl rád, fakt neměl. Ten cápek prostě nechtěl chápat pravidla hry a stavěl se na zadní. Neuznával autority a hierarchii kriminálu, ani co by se za nehet vešlo. Aliho a jeho cigánskou bandu prostě nešlo ignorovat, ale on to dokázal.

Tedy nedokázal, ale snažil se o to, to jo. Na ošetřovně už byl jako doma, hubu měl rozbitou každou chvíli a nikdo z nás prostě nechápal, proč to dělá? Proč prostě jednou, alespoň jednou jedinkrát nedokáže srazit kufry?! Co se mu ale muselo nechat, bylo to, že nikdy nebonzoval. Vzpomínám si na jednoho děsnýho kripla hajnýho ( vrchní dozorce), jmenoval se Horáček, ale nikdo mu neřekl jinak než ,,Cancour". Ten si ho vzal jednou sebou a chtěl z něj dostat, jestli má někdo na patře mobil. Samozřejmě, že ti fakani od Aliho mobil měli a Cancour, kterej dobře věděl, kdo dává Vencovi kapky (on se jmenoval Vašek, já vám to ještě neřekl?) spoléhal na to, že bude mít na ně Venca vzteka a položí je. Dokonce mu prej sliboval přemístěnku.

Jenže se spletl, Véna držel hubu a tak Cancourovi nezbylo, než se spolehnout zase jenom na filcung (prohlídka cimry), při kterém ale stejně nikdy nic nenašli. Tehdy Ali na Vencu vyjel, že jestli něco položil, že prostě bude vykrvenej a ten blbec Venca se Alimu klidně usmál do ksichtu a řekl mu, že není svině jako on, to jako Ali a že není ani mula, aby nosil hajnejm tak, jako to dělá někdy Ali sám.

Dostal tehdy strašně po hubě, ale ne od Aliho, ale od toho smrada Sörkozyho, kterej byl čerstvej a chtěl si u Aliho udělat okýnko. Ali byl prostě hajzl, kterej měl na všechno lidi. Ten Sörkozy byl taky pěkný kvítko. Utekl ze stojky na vojně i se samopalem a šel si vyřídit účet s nějakou čubkou, která ho pustila k vodě. Chtěl jí tím sapíkem snad pohrozit nebo co, ale holka měla u sebe frajera a protože byl Sörkozy debil, tak se mu při tý jeho blbosti ten kvér nějak zaseknul nebo co a on se s tím frájou serval na férovku. No, docela na férovku to vlastně nebylo, protože Štefan (tak se Sörkozy jmenoval křestním jménem) měl k tomu kvéru i bodák a tím toho amanta tý svý čubky přišpendlil ke skříni. Kluk to nerozdejchal a Sörkozy skončil u nás na patře a na víc jak desetiletí.

To říkám jen proto, abyste měli představu, co byli zač lidi okolo Aliho. Ali sám toho měl na krku taky dost, myslím, že sejmul víc lidí, než za kolik dostal flastr, ale podělal si to asi nejvíc, když s bráchou sfoukli tu buchtu na Kladně. Ona ta cácorka byla tak trochu hájená od místních poldů a Ali udělal tu chybu, že nevěřil, že pro něj prostě šlapat nebude. Trochu to přehnal s přesvědčováním a protože ta holčina měla několikrát ve svý papulce i to, co měl mezi nohama okresní náčelník a ten jí za to měl hodně rád, Alimu nepomohl ani kamaráčoft s místostarostou, kterýmu nechal z Německa dovalit slušnou káru i s ligovýma papírama.

No, byli jsme tam sestava k pohledání. To bylo ještě před tím, než v devadesátým osmým přibyl Jirka Kájínek. Ten byl ale šouplej ve „furťárně", jak jsme říkali sekci s odsouzenýma na doživotí. Vzpomínám si taky na jednoho cápka z Plzně, co seděl za nějaký ,,elpíčko", který se mu vymklo z ruky a nakonec u toho byla zubatá, kterej se s Jirkou znal ještě z Prachovic, kde oba jako kluci bydleli. Ten tehdy říkal, že ať už Kájínek sfouknul koho chtěl, tak tehdy v Plzni toho Jandu s tou jeho gorilou prej ne. Ono v tý Plzni to je vůbec zajímavý. Tam se prej dařilo všem moc dobře. Je to tam podmazaný od radnice až po univerzitu. Věřil bych tomu, právníků nebylo nikdy dost. Největší gól byl ten, že sám Kájínek prej chtěl na ty práva v Plzni jít. Dokonce si kvůli tomu chtěl i dodělat školu, aby se mohl na vejšku dostat. No, kdyby se nedostal do krimu, věřim tomu, že by si to dokázal zařídit. V Plzni to prej šlo.

No, to jsem ale odbočil od Vaška. Vlastně vám už o něm moc neřeknu, snad jen to, že ho vidím jako dneska, jak se s tím svým rozbitým, fialovým rypákem klidně přišoural druhej den k Alimu a zařval mu zblízka do ksichtu - „Hej, vole! Jsem na válečný stezce..."

Ten kluk byl všivák, jako každej z nás tam, ale já ho měl vlastně, pro tu jeho tvrdou palici, docela rád...