Evropa se strašně mýlí…

Jistě jste to také zaznamenali. Žijeme v Evropě, a proto jsme prý v podstatě povinni dbát na evropské nastavené standardy humanity, milosrdenství a přístupu k celému okolnímu světu…

Geneze (mylná) této myšlenky tví v tom, že my, Evropané, jsme se prý dostali na určitý stupeň vývoje, kde jsme prý povinni chovat se jen humanitně a v souladu s myšlenkou všeobecného dobra.

Ó, jak pyšné, troufalé a mylné je toto tvrzení.

Současní evropští lídři razí teorii, že jsme něco víc, nejen materiálně, ale i duchovně, než zbytek světa. Dalo by se ale bohužel říci, že hlavní roli v tomto omylu hraje staré známé pořekadlo, že přání je otcem myšlenky.

Proto jsme prý povinni postarat se o chudší zbytek světa, kterému bereme jeho vlastní možnost a snad dokonce povinnost, jít svou vlastní cestou a zajistit si svépomocí svou lepší budoucnost.

Je hloupé a naivní myslet si, že lidé z Afriky, nebo z Asie, kteří po celý svůj život uznávali jen boj, při nulové absenci pojmů, jako je soucit a píle něco budovat, nikoliv jen cokoliv bořit, stanou se díky fyzickému vstupu na evropský kontinent rázem holubicemi.

Tak trochu nechápu rozčarování a údiv například německých politiků, co že se to děje ve sběrných táborech běženců. Jak je prý možné, že život uprchlíků za zdmi těchto sociálních zařízení začínají ovládat kruté praktiky různých zločineckých doslova gangů a klanů.

A co proboha čekali?!

Měli snad ty statisícové davy lidí bez kontroly jejich minulosti jen za růžové hrdličky, kakající fialové motýlky…?

Od samého začátku uprchlické krize bylo lidem s alespoň zbytkem styku s realitou jasné, že přesně k tomu začne mezi uprchlíky docházet. Že se rozhoří spory mezi národnostmi toho putovního Babylonu, mezi různými výklady jejich víry, mezi různými zločineckými frakcemi, o kterých bylo předem jasné, že i ony do Evropy míří.

A to je jen začátek. Zatím se perou jen mezi sebou za zdmi táborů, i když už i tam stihli sem tam někoho z personálu pobodat, nebo zbít.

A bude hůř – toto moje tvrzení není žádnou klamnou poplašnou zprávou, nebo vyhrožováním něčím, co s největší pravděpodobností nenastane. Protože ono to nastane.

Až se násilničtí lidé z řad uprchlíků dostanou ven mezi běžnou evropskou populaci, a je jedno, kam, do jaké evropské země je evropská komise ve svém bláhovém pokusu o vyřešení problému přerozdělí, až se více méně usadí, až si svou činností zajistí pevné základy svých zločinných úmyslů, až všeobecná frustrace a rozčarování ze skutečné reality postavení uprchlíků na pracovním a sociálním trhu v Evropě přidá do jejich řad tisíce a tisíce nových členů, zatím lidí, kteří třeba i přišli do Evropy s dobrými úmysly, pak nastane v Evropě teprve to skutečné peklo.

Evropa zatím stále odmítá řešení zastavení uprchlické krize za pomoci síly. Ať už si před tou silou představíme silové řešení situace okolo Islámského státu v zemích, kde tento svou činností vyhání původní obyvatelstvo směrem k Evropě, nebo silové řešení ochrany vnějších hranic Schengenu.

Bohužel, ať se to lidem snícím o celosvětovém míru líbí, nebo ne, jednou bude muset být síla použita, je to jen otázkou času. Zatím se politici jen dohadují, a v duchu si odmítají připustit, že jiné než silové řešení tenhle rébus prostě nemá.

Lidstvo ještě zdaleka nepokročilo ( i když se nás, i sami sebe, o tom někteří evropští politici snaží bláhově přesvědčovat) ve svém vývoji do takového stádia, ve kterém by dokázalo na základě mravní a morální síly dosáhnout stejných výsledků, jaké umožňuje dosáhnout síla fyzická. Nejsme o moc lepší, než jsme jako civilizace byli v dobách minulých, kdy se spory řešily železem a krví. Naše problémy nás z toho usvědčují. Nedokážeme, my, Evropané, byť bychom si to přáli sebevíc, vyřešit otázky lidské arogance a touze po krvi, které stále vládnou ve většině světa. Pokud někdo byl celý život zvyklý na krveprolití a války, sociální systém našich zemí ho nedokáže předělat v beránka.

A my si to musíme umět přiznat. Proti násilí a zabijácké nátuře, kterou si k nám, do našich zemí, s sebou přinášejí mnozí běženci, nelze postavit ideály humanity a milosrdenství. A to z jednoho prostého důvodu – násilí a zabijácká nátura z vysoka kašlou na naše rádoby civilizační ideály.

A postavte se s ideálem dobra v mysli a v srdci do kolejí, proti rozjetému vlaku…