David Rath bude hrdým vězněm. No, ještě aby nebyl, Jánošík mu shora jistě fandil…

A je to, soud se konečně po letech dopracoval k rozsudku nad Davidem Rathem. A on, světe div se, verdikt o své vině vítá. Co jiného by ho mohlo více vysadit ve vlastní mysli na piedestal toho, kdo stojí v té „správné“ řadě…?

.

Takových „správných“ hochů u nás máme v současnosti víc. Úplně vidím v jasných barvách, jak spolu sedí u stolku v cele s panem exhejtmanem třeba exfotbalista Řepka. Ten je také přeci nevinný, také byl odsouzen na společenskou objednávku, také je pravda na straně jeho, a ještě na straně jeho partnerky. Ti dva spolu budou hrát třeba šachy a jeden druhého bude moci naučit svým finesám.

Řepka umí z fotbalu kličkovat, Rath zase odkloňovat. Pravda, pan Řepka u toho stolku bude asi sedět kratší dobu než pan doktor, ale ten nebude muset rozhodně věšet ani hlavu, ani sebe. Však ona ta naše hnusná justice jistě nějakého dalšího šachového spoluhráče panu Rathovi najde a dodá. Když se zadaří, může se pan doktor dočkat i společníka par excellence, to ale záleží na tom, jestli prý nějací čápi něco do nějakého hnízda donesli protizákonně, tedy respektive, jestli se to těm čápům podaří prokázat…

Ale vraťme se k hrdosti pana Ratha. Ten doslova prohlásil, cituji – „Cítím se být hrdý, že jsem odsouzen za poškozování zájmů Evropské unie, takzvané nové říše. V minulosti to bylo tak, že kdo poškozoval zájmy Třetí Říše, byl potrestán trestem smrti.“

To je panečku charakter, to je materiál!

On dokonce dokáže najít jistou paralelu mezi případem svým a například lidmi, kteří se snažili za cenu vlastních životů během Druhé světové války doslova bojovat za takovou společnost, která si kladla tak mrzké cíle, jako je být svobodná, poctivá, čestná.

No je pravda, že úplně vidím, jak tito lidé stojí v jedné řadě právě s panem Rathem a jak jsou hrdí na to, že s ním v té společné řadě mají tu čest být…

Vždyť on je naším Jánošíkem, naší Johankou z Arku, naším hrdinou, který za nás, dosud neprophlédnuvší, riskoval a bral.

Bral ze společného měšce Evropské Unie, což se dá vykládat podobně, jako každý zloděj a příživník třeba v době socialismu bořil komunistický režim tím, že si vozil ze stavby cihly na svůj barák, uhlí do svých kamen, nebo jen proflákal svou pracovní dobu, čímž ten socialismus zhuntoval nejvíc.

Má být pan Rath opravdu na co hrdý, já ho vidím stát spíše s takovými lidmi, popsanými výše (a teď opravdu nemyslím například pana Jana Zelenku-Hajského, rodinu Moravcových ze Žižkova, ani nadporučíka Opálku, Jana Kubiše, Jozefa Gabčíka a mohl bych pokračovat ještě dlouho…), tedy se zloději, kterým se vždycky říkalo zloději. Stát s nimi v jedné řadě, to musí být samozřejmě čest…

Jen houšť, hrdých vězňů není nikdy dost…

.