Cui Bono Veritas - Kolik tváří má Ďábel...?

Hasan vyzkoušel jednu ze tří třecích rozbušek stejným způsobem - v krabici s pískem a tentokrát byl spokojený. Šlo o váleček s odšroubovatelnou čepičkou...

Rentgenový snímek trubkové bomby s hrebíky. Tato je však na bázi dálkového odpálení s prijímacem a bateriemi...NkrB Ta byla po odšroubování spojená s vlastním tělem rozbušky tenkou šňůrkou. Rozbušku Hasan zahrabal do písku a k čepičce přivázal další kousek jiné šňůrky. Tou potom prudce trhnul a z písku tak vytrhl čepičku se šňůrkou na jejímž konci byl připevněný asi dva centimetry dlouhý tenký drátek. Ten prudkým pohybem ven z těla rozbušky zažehl ,,startující“ prachovou náplň, která dodoutnala za patnáct sekund až k vlastní náložce rozbušky. Ta vybuchla a písek v krabici od bot nadskočil. Stejným způsobem, až příjde její čas, odpálí jedna ze dvou rozbušek vlastní bombu kterou Hasan vyrobí…  

Ti mocní…

,,Tak se nám to poněkud komplikuje Elliote nemyslíte ?!“

Tradiční sestava – Hostitel, Elliot Banks a dva doutníky…

,,Co přesně máte na mysli pane ?“

,,Mluvím o Varšavě samozřejmě. Zdá se, že zatímco jsme se soustředili na Prahu, začínají více zlobit Poláci nemyslíte ?!“

,,Ano pane, situace není jednoduchá. Polský prezident by umístění raketové základny na jejich území podepsal kdykoliv. Premiér Tusk však ne. V Polsku probíhá skoro otevřená válka mezi prezidentem Kaczyňskim a jeho bratrem na straně jedné a premiérem Donaldem Tuskem na straně druhé. Premiér je lišák a snaží se svůj souhlas s ratifikací smlouvy podmínit zvýšením příspěvků vlády USA na modernizaci polské armády a bezpečnost Polska obecně. Bílý Dům a mluvčí Pentagonu Bryan Whitman sice argumentuje možností umístění raketové základny v Litvě, ale vy, já i Poláci dobře víme, že je to nesmysl. Za prvé by Rusové už úplně zešíleli a za druhé s ohledem na technické a technologické aspekty je třeba, aby pokud bude radar v Česku, byla základna s raketami v určité vzdálenosti. Tomuto parametru jednoznačně vyhovuje plánovaná dislokace v Polsku.“

,,A bude opravdu radar v Česku Elliote ?“

Elliotovi neušel osten skryté výčitky okořeněné výhrůžkou v hlase Hostitele.

,,Mohu vám pane prozradit, že v Česku, konkrétně v Praze se schyluje k události, která podle mě vyřeší jak otázku radaru, tak základny v Polsku. Sice pravda, ta ,,událost“ jen podpoří požadavky polské strany, ale to je problém Bílého Domu a nikoliv náš. Myslím, že americká exekutiva najde způsob, jakým protlačit kongresem navýšení rozpočtu ze kterého se vyhoví požadavkům Polska. Pokud to kongresem neprojde, věřím, že rozpočet ministerstva obrany je natolik pružný, že potřebná částka se tam k pokrytí tohoto ,,problému“ najde…!"

,,No uvidíme Elliote. Ještě se vraťme k té chystané záležitosti v Praze. Pochopitelně nechci znát žádné podrobnosti. Jen mně zajímá, za jak dlouho můžeme očekávat ,,plody“ naší snahy? Nezapomeňte, že smlouvy s Polskem a  Českem by určitě bylo dobré mít v kapse do změny v Bílém Domě ! Volby se blíží a já osobně si myslím, že vyhraje Obama. Nemusím vám snad vysvětlovat, že s ním bude, co se týká výdajů na státní zakázky pro zbrojařský průmysl těžší pořízení…“

,,Jistě pane to je mně jasné. Co se týká té pražské záležitosti, neznám sice ani já všechny detaily, vím jen, že by k tomu mělo dojít v den symbolického datumu. Celý svět přeci ví co se stalo v New Yorku 11.9.2001…

S největší pravděpodobností jde o jedenáctý den v měsíci. Přesněji řečeno ,11.5.2008….“  

Loutky

Hasan si do nákupního vozíku uložil dvě kila krátkých hřebíků s velikou hlavičkou. Už v něm měl novodurovou, slabostěnnou trubku o průměru třicet a dlouhou padesát centimetrů. Právě se nacházel v obchodě s potřebami pro řemeslníky na pražském Černém Mostě.

Do jeho vozíku si našla cestu ještě plechovka s hustou vazelínou,lepící páska a klubko splétané šňůrky. Před chvílí zakoupil v obchodním centru nacházejícím se poblíž ještě batoh na záda a byl s nákupy prakticky hotov.  

Štít

,,…. A tak doufejme, že jedenáctý květen bude u nás v Praze symbolem přátelství a sportu.“

Ta slova byla koncem reportáže, která při puštění rádia slyšel jeden z týmu vyšetřovatelů. Právě jel ve čtvrtek osmého května nehledě na Státní svátek do služby. Když jeho vůz zastavil v podzemí garáží superstřežené budovy, ,,braly“ jeho nohy schody po dvou. Do kanceláře svého nadřízeného vpadl bez dechu a bez klepání.

,,Co to má zname…“ protestoval jeho velitel nad stylem vstupu.

,,Bude to jedenáctého šéfe! Jedenáctého května v neděli !“

,,Co to plácáš za hovadiny, nadechni se a uklidni…“

,,Žádný hovadiny náčelníku, Avicenna zaútočí tuhle neděli !“

,,A proč by to dělal ?“

,,Maraton šéfe ! V neděli jedenáctýho se přeci běží Pražský Maraton…!!“

,,Fajn, svolej mančaft. Za dvacet minut vás chci všechny vidět v zasedačce !“  

Loutky

Hasan přeřízl pilkou na železo obaly kartuší a dlouhým nožem vyškrábal plastickou výbušninu. Na vnitřní stranu novodurové trubky nanesl vrstvu vazelíny a do ní rovnoměrně vmačkal dvě kila hřebíků. Ty se stanou šrapnely a po té co je výbuch rozmetá do okolí budou trhat, mrzačit a zabíjet.

Sebral matce v kuchyni váleček na nudle a z koule do které uplácal výbušninu, vytvaroval úhlednou placku ve tvaru čtverce. Tu stočil, čímž vznikla trubka o menším průměru než byla ta z novoduru a přiložil ji na vrstvu hřebíků přilepených ve vrstvě vazelíny.Potom začal z vnitřní strany lepící páskou z jednoho konce trubky na druhý přelepovat výbušninu. Na okraji trubky vždy ponechal asi deset centimetrů dlouhý kousek lepící pásky přesahovat a tu potom ohnul směrem ven a konečně přilepil z venku k boku trubky. Tak pruh po pruhu výbušninu připevnil. Jeden konec určený jako dno uzavřel porcelánovým talířem odpovídajícího průměru. Ten také připevnil lepící páskou. Do dutého středu prostoru v trubce nasypal písek z krabice, ve které zkoušel rozbušky. Důvod toho byl ten, aby veškerá energie výbuchu vyrazila směrem ven do prostoru. S energií vzniklé při výbuchu se to má jako s každou jinou veličinou. Hledá cestu nejmenšího odporu a tou je určitě spíše slabá stěna umělé hmoty, než silná vrstva písku.

Co na tom, že hned za stěnou trubky budou i jeho záda. Alláh to pochopí a osobně ho uvítá v Ráji.

Pak už jen zbývalo uložit celé výbušné zařízení do batohu. Do vrstvy výbušniny zastrčil obě zbývající třecí rozbušky. K jejich čepičkám navázal splétanou šňůrku, na jejíchž koncích udělal smyčky. Vlastní čepičky odšroubuje až těsně před tím, než se vydá na svou poslední cestu. Až příjde jeho chvíle, zatáhne za jednu ze šňůrek a tím vytáhne drátek z třecí rozbušky. Pak už bude v Ráji. Pokud by první z rozbušek selhala, má v zásobě druhou…

,,Avšak Alláh věru miluje ty, kdož bojují na cestě jeho…“ – Sůra 61, verš čtvrtý…

Ještě kousek na ukázku z mé knížky Cui Bono Veritas...