Čtenářský deník - Ponorka

Věřím tomu, že většina čtenářů, respektive diváků, zná dílo s názvem - "Skleněné peklo". Znají ale ti samí čtenáři i další knihy pánů Thomase N. Scortii a Franka M. Robinsona...?

Dnes bych chtěl představit knihu, která je v těchto dnech více než aktuální. Jde v ní totiž o to, jak se svět ocitne jen krůček od Třetí světové války. Ta kniha se jmenuje - "Ponorka" (pozor, nesplést si s knihou "Hon na ponorku" od Toma Clancyho...)

Tato kniha vznikla na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, tedy v době nejstudenější etapy studené války.  Má spoustu hlavních protagonistů, ale asi ti nejdůležitější jsou kapitán Renslow, kapitán Harris a první důstojník Mark van Meer.

A nesmím zapomenout na jadernou ponorku třídy Trident, se jménem Aljaška, nejmodernější smrtící stroj té doby...

Taková atomová ponorka má dvě posádky, které se na ní střídají. Vždy jedna je s lodí na moři, druhá odpočívá doma. Renslow je kapitánem jedné z nich, Harris je kapitánem té druhé. Renslow je na břehu, Harris na moři. Van Meer je zástupce Harrise.

Mise, na kterou je ponorka Aljaška poslaná, však není jen tak obyčejná. Někoho na nejvyšších místech napadlo, že by bylo dobré v praxi si ověřit, jak by se zachovali námořníci, kdyby se dostali do situace, kdy by museli splnit svůj úkol...

Na lodi při úpravách v doku přibude jedno zařízení, které má do přijímače zpráv z pevniny uvádět falešné zprávy, které mají posádku utvrzovat o zvyšujícím se mezinárodním napětí právě během jejich plavby. Zprávy, které posádka postupně dostává gradují, až má dojít k tomu nejvážnějšímu - posádka má nabýt přesvědčení, že na jejich domovy v Americe zaútočil Sovětský svaz jadernými raketami,  a že se vlastně nemají kam vrátit. Zbývá jim jen jediné - splnit svůj úkol na který byli celé roky cvičení - vypálit na Sovětský svaz své vlastní jaderné rakety z arzenálu ponorky...

Kapitán Harris, jeho zástupce van Meer a lékař jsou jediní na lodi, kdo znají pravdu a vědí, že jde ve skutečnosti o pouhé cvičení. Mají to být oni, kdo mají sledovat chování posádky v tak vypjaté krizové situaci, vyhodnocovat, zda je posádka schopná skutečně odpálit jaderné zbraně se všemi důsledky s tím souvisejícími. Až dojde celá "hra" do finále, pro posádku však pekelně reálného, mají být odpáleny čtyři "slepé"rakety, které se samy zničí, a pak se má posádce oznámit, že šlo jen o cvičení, a celá loď se má vrátit do přístavu...

Problém je ale v tom, že čtyři rakety jsou sice bez jaderných hlavic, ale ty ostatní na palubě jsou skutečné a "ostré"...

Když ponecháme stranou fakt, co by taková hra s lidskou psychikou asi s posádkou udělala, máme tu jiný problém - na lodi, při jejím pobytu v přístavu a před odjezdem na ono cvičení, došlo k nějakým opravám a mimo jiné byla loď zevnitř natřena novou barvou. Nikdo však netuší, že chemické látky obsažené v barvě mají při svém usychání katastrofální dopad na lidskou psychiku. Působí totiž toxicky a ovlivňují chování mužů, kteří jsou hermeticky uzavřeni v malém prostoru ponorky.

A tak dojde k tomu, muži začnou být agresivní, začnou méně dbát na svůj zevnějšek i na plnění svých povinností. Nejhorší však je, že falešné katastrofické zprávy,které námořníci dostávají od velení, berou ještě vážněji a vyrovnávají se s nimi ještě hůře, než by bylo v takové situaci bez působní toxické látky možné.

Ani to by ještě nebylo tak hrozné, horší je, že zprávám o blížící se mezinárodní katastrofě začne pod vlivem onoho jedu uvolňujícího se z barvy, věřit i kapitán Harris a lékař...

Jediný, kdo jak se zdá je proti působení látky imunní je zástupce kapitána van Meer. Netuší, že je to díky lékům, které tajně bere na své psychické potíže, a které účinky toxických výparů zcela eliminují.  A tak je člověk, který by díky svým utajeným psychickým problémům vlastně ani neměl na lodi být, tím jediným "normálním", tím, kdo stále ví, že vše je jen hra, cvičení a žádná Třetí světová se nekoná.

Jenže je sám proti celé posádce...

Na zemi, ještě před vyplutím Aljašky došlo k tomu, že jeden námořník z posádky, který si v docích ukradl pár plechovek s onou nebezpečnou barvou, a který s ní natíral svou loď, zmlátil a těžce zranil svou milovanou ženu. Nikdo si to nedokáže vysvětlit, byli dokonalým párem...

Druhý kapitán, ten odpočívající - Renslow, pomalu přichází záhadě na kloub, jenže to už je Aljaška dávno na moři. A právě v době, kdy začínají informace o toxicitě barvy Renslowovi zapadat do sebe, Aljaška se "utrhne ze řetězu", přestane komunikovat s velením, udržuje rádiový klid a... zmizí.

Všichni zainteresovaní vědí, že je jen jediné místo, kam může pološílený kapitán Harris vést svou loď - na místo, kde má podle rozkazů stanoviště pro odpal jaderných raket na Sovětský svaz. Tam chce Harris čekat na poslední rozkaz k odpálení raket. Ten rozkaz je v rámci cvičení, které se však už pro Harrise stalo skutečností, nahrán v komunikačním zařízení ponorky a čeká jen na předem naprogramovanou chvíli, kdy se objeví před radistou ...

                                             ----------------------------------------------------------------------

Tato kniha je naprosto zdrcující svou krutou pravděpodobností, tím, že si člověk při každé stránce říká - sakra, to by se ale přeci fakt mohlo stát. Dnes nebudu uvádět žádnou ukázku z textu, myslím, že by to bylo zbytečné. Kdo má rád ledovou kouli okolo žaludku, neměl by váhat, a knihu Ponorka si sehnat...