Co jsi zač…?!
Od chvíle, kdy „uspal“ profesora Alana Pristona uběhlo několik dní. Profesor si pospal několik hodin, během kterých byl ve svém domě pod stálým dohledem. Mezi tím nepočetný tým odborníků z té samé agentury, jejímž zaměstnancem byl i právě pan „Barns“, ničil veškeré záznamy a data v přístrojích, které profesor použil při zkoumání vzorku tkáně anebo v těch, které s touto činností jakkoliv souvisely. Když se profesor Priston probudil, nebyl k dispozici žádný důkaz, který by mohl dosvědčit případnou profesorovu hypotézu o tajemném panu „Barnsovi“ a jeho žlutém plastovém pouzdru.
Tedy…jeden záznam o tom všem existoval stále, ale tato drobnost týmu „čističů“ jaksi unikla…
Jak už bylo řečeno, od toho všeho uběhlo pár dní. Pan „Barns“, skutečným jménem John Smith (jaký paradox při práci, co ho nutila používat stále nějakou falešnou identitu…), seděl v nepohodlné židli dvě patra pod nejnižším oficiálním a běžně přístupným podlažím jedné z vládních budov. Před sebou na stole měl rozložené detailní lesklé fotografie, na nichž bylo zobrazeno cosi, co v jednotlivých pohledech nedávalo smysl. Klíčem k tomu všemu, na první pohled se jevícímu chaosu a zdánlivě vícero zachyceným motivům, byla fotografie, kterou držel John Smith právě v ruce.
„Kdo si, ty parchante?! Je vás víc, nebo jsi byl sám? Jsi hříčka přírody, nebo něčí úmysl? Máme se tě bát, nebo z tebe máme mít radost…?“
Na té fotografii byl zachycený muž. Veliký, svalnatý muž. Byl nahý a jeho tělo bylo porostlé souvislým ochlupením včetně hlavy, vlasy jakoby vůbec neměl. Veliká rána s roztřepenými okraji a s vrstvou ušpiněné zaschlé krve na jeho hrudníku dokládala, proč při vyfotografování ležel na pitevním stole.
Ten stůl mu byl malý, respektive postava onoho mrtvého muže (spíše by se asi hodilo hovořit o tvoru, který byl podle všech znaků samcem…) byla příliš veliká na to, aby se dalo říci, že jde o běžného člověka. V pitevním protokolu stálo, že měřil přes dva a půl metru (přesně 268 cm) a vážil 201 kg. Další jeho zvláštnosti a fyziognomické anomálie byly zachycené na ostatních fotografiích.
John Smith odložil na desku stolu fotku s celkovým pohledem na tělo onoho tajemného tvora a vzal do ruky další, tentokráte detailní snímek. Na něm bylo oko.
Mrtvé oko, které se tak lišilo od lidských očí. Ne, ten rozdíl nebyl ve velikosti (to oko bylo dvakrát tak veliké, než je oko lidské), tedy ne JEN ve velikosti. Co muselo každého kdo ten snímek viděl zaujmout, byl fakt, že oko na něm bylo žluto černé. Zřítelnice měla úplně jiný tvar, než jaký jsme zvyklí vídat, když se podíváme jinému člověku do očí.
Jak už bylo zmíněno, barva duhovky byla temně žlutá, až do jantarového odstínu. Podobně zabarvené oči mají například lvi. Co však bylo nejzvláštnější byl fakt, že zřítelnice toho oka nebyla kulatá, ale měla tvar ostré elipsy, umístěné svisle. Ten tvar připomínal zrnko čočky, která je asi desetkrát větší než skutečná čočka, my se na něj díváme z boku a ještě jme to zrno před naším pohledem postavili na hranu. Takové oči mají ovce, ale také hadi.
„Co jsi zač, ty parchante?! Co jsi dělal v té džungli a proč ses vůbec nebránil…?!
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pokračování příště…
Právě jste dočetli pokračování mého příběhu, který jsem nazval „A pozdravujte Zemi…“, jehož děj se začal odvíjet ZDE.
Vladimír Kroupa
V Brně sněží, v ODS jsou zřejmě závěje…
Primátorka Brna, paní Vaňková, si naběhla s jednou pitomou fotkou. Veřejnost neví, co se dělo po cvaknutí foťáku, ale vnímá, co se děje po zveřejnění oné fotky...
Vladimír Kroupa
Pomáhat Ukrajině ano, ale ne za cenu hlouposti...
Jak už asi mnozí z Vás vědí, z ukrajinského obilí a dalších potravin se stává problém. Jedna věc je jeho množství, druhá věc je riziko zdravotní závadnosti takových komodit...
Vladimír Kroupa
Málem jsem zabil dítě / Málem jsem umřel…
Zaseknul se mi závěr. Trhnul jsem s ním dozadu, abych vyhodil vzpříčený náboj. Když se mi to konečně povedlo znovu jsem na něj zamířil. Jeho obličej, který ke mně otočil, byl dokonalým terčem...
Vladimír Kroupa
Den, kdy se naivům zastavil dech…
Píšu naivům, protože člověk nenaivní, nebo třeba šachista, co umí přemýšlet o dva tahy dopředu, musel s něčím takovým počítat. Otázka nezněla - zda, ale - kdy...
Vladimír Kroupa
Proč není dobré pro mír ustupovat zlu…?
Protože zlo takový mír neocení, naopak udělá všechno proto, aby takový „mír“ v budoucnu pošlapalo. Co bude pak? Další ústup a další domnělý mír...?
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Írán se modlí za prezidenta Raísího, jeho vrtulník havaroval v mlze
Aktualizujeme Íránská státní televize hlásí nehodu vrtulníku při přesunu prezidenta Ebráhíma Raísího. Stroj...
Slováci prověřují verzi, zda za atentátem na Fica nebylo víc lidí
Aktualizujeme Slovenské bezpečnostní složky pracují při vyšetřování středečního atentátu na premiéra Roberta Fica...
Zubaři se brání konkurenci ze zemí mimo EU. Šmucler se bojí o pacienty
Sněm České stomatologické komory odmítl Sněmovnou přijatou novelu, která by měla usnadnit využití...
Přes AI zneužili její tvář k propagaci Ruska v Číně. Urážlivé, říká Ukrajinka
„Bylo to děsivé.“ Tak shrnula 21letá ukrajinská studentka Olha Lojeková moment, kdy svůj obličej...
Prodej bytu 2+kk, 42 m2, Tanvald, ul. Horská
Horská, Tanvald, okres Jablonec nad Nisou
2 180 000 Kč
- Počet článků 2182
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3086x
Dum Spiro Spero...
Seznam rubrik
- O FILMECH...
- SMRT TÁHLA PIKOVÝ ESO
- MŮJ ČTENÁŘSKÝ DENÍK
- POVOLÁNÍ - BODYGUARD
- JE TĚŽKÉ PŘEŽÍT...
- O lásce...
- TANEC S BÍLOU SMRTÍ
- S PRSTEM NA SPOUŠTI...
- HRA O ŽIVOT...
- MOJE RECEPTY - VAŘENÍ...
- O LÁSCE - MOJE PŘÍBĚHY A ÚVAHY
- SLOUŽÍM VLASTI...
- MOSSAD...
- MOJE BAJKY A POHÁDKY
- DIVOKÝ ZÁPAD...
- Z DENÍKU - AFGHÁNISTÁN...
- O ČLOVĚKU...
- STÍNY...
- STŘÍPKY Z DĚTSTVÍ...
- TĚŠÍ MĚ, CHÁRON...
- ,,SHAKESPEAROVINY"
- TEXTY MÝCH PÍSNÍ A BALAD
- I ĎÁBEL BÝVAL KDYSI ANDĚLEM…
- CHERCHEZ LA FEMME...
- TAXÍK A JINÉ SRANDIČKY...
- CUI BONO VERITAS...
- HORORY, SCI FI, PSYCHO...
- RYBÁŘSKÉ POVÍDKY A ZAMYŠLENÍ..
- MOJE BÁSNIČKY...
- MOJE FOTOBLOGY...
- OSOBNÍ
- NEZAŘAZENÉ
Oblíbené blogy
- Všechny, ze kterých se dozvím něco, co jsem nevěděl...
- Pavlína O' T. -Ta, která umí říci jasně co se jí líbí a co ne...
- Dušan Rovenský - Ten, který zná, ví a zažil...
- Alice Barešová - Ta s krásnou duší...
- Standa Wiener - Ten, co mě vždy pobaví...
- Jana Krčová - Ta něžně svá...
- Pavel Krečíř - Myslím, že srandista a budovatel :-))
- Ivo Richter - normální a prima chlap
- Hana Rebeka Šiander - V sametu zabalený diamant...
- Marián Béreš - PAN fotograf...
- Dušan Streit - zdravě rozumný
Oblíbené stránky
- Své články publikuji i v časopise ,,Rybář"
- Něco pro milovníky fajnového pití - COGNAC CLUB
- Napsal jsem první knihu
- Napsal jsem druhou knihu
Oblíbené knihy
Oblíbené články
- Hoď kamenem, kdož jsi bez viny...
- Z deníku - Afghánistán...jsou čtyři ráno...
- Vánoce 88' a ráže 7,62...
- Bodyguard - ,,Vaše sukně madam..."
- Bodyguard - ,,Tohle je Bagdád madam..."
- Pod palbou...
- ,,Vrať se mi živý, Vasko..."
- Přežít...
- Ano, já jsem Smrt...
- Per atria mortis... (Skrz brány smrti...)
- Kytarový mág...
- Zakuř si, Žide, zakuř...
- Cizinec...
- Milý Ahmede...
- Jak jsem salutoval B. Willisovi...
- Tanec s bílou smrtí - kapitola první...