Armáda prý nemá maskáče, ale já bych se toho nebál…

Je to tak, sklady výstrojního vybavení, kde se nacházely polní uniformy, prý zejí prázdnotou. Zle je, zle, co si budou naši vojáci oblékat v zahraničních misích, nebo při výcvikových úkolech v Česku…?

Já bych to ale tak černě neviděl, je sice pravda, že domácí firmy se mezi sebou perou o výsostné právo, kdo že oblékne naše vojska, řešením se prý snad nakonec stanou dodávky z Číny, nebo Itálie.

Jenže to bude stát podle mě fůru peněz, já bych na to šel odjinud. Jaký vlastně mají maskáče význam? No přeci ten, aby voják v nich oblečený byl co nejméně nápadný, aby splynul  s okolím. Tady se ale přeci nabízí spousta možností, navíc až směšně levných.

V první sérii fotek nabízím řešení pro vojáky v misích ve válkou zmítaném Afghánistánu. Koncept oděvu, který by podle mého měli naši vojáci v této daleké zemi nosit, vychází z prostého principu – obleč se tak, jako místní, pohybuj se tak jako místní – budeš neviditelný.

Na první fotce vidíme model ležérního stylu, vhodný jak do pole, tak do afghánských měst. Nepohorší místní obyvatele, jeho nositel dokonale splyne s davem. Za zmínku rovněž stojí nalevo stojící přepravní prostředky lehké obrněné jízdy, které by mohli takto oblečení vojáci také při plnění svých úkolů používat.

Na druhé fotce nabízím model vhodný zejména pro příslušníky naší armády ve velících funkcích. Ti by samozřejmě nemuseli šlapat do pedálů lehkého obrněného kola, ale byli by v praporčických hodnostech vozeni oslem, s vyšší hodnostní šarží, či s vyšší funkcí, by se osel mohl střídat s houževnatým horským koníkem

A tady máme již plnokrevné bojové vozidlo pěchoty, ke kterému by volně splývavý model z kvalitní místní příze každému vojákovi naší armády velmi slušel…

Vrchní velitel našich sil dislokovaných v Afghánistánu by měl tu čest nosit tento oděv a řídit takto vyzdobené kolo.

Osla nebo koníka by měl jen na bojové určení, na takovém parádním kole by jezdil jen při zvláštních slavnostních příležitostech, jakou jsou třeba návštěvy našich premiérů u takových jednotek.

Na dalším snímku je model určený ke spánku. My jsme kdysi měli na vojně jako pyžama takzvané žluté „kanárky“, ale dobu, pokrok a vývoj barev nezastavíš…

A tady už je poslední model oblečení – uniforem, vhodných pro naše vojáky v Afghánistánu. Pohodlný, vzdušný, určený pro čas osobního volna.

Nyní se dostáváme k druhé sérii vhodného oblečení a řešení mimikry, které by naši vojáci mohli používat při plnění programu výcvikového roku tady u nás doma. Není žádným tajemstvím, že lidé na fotkách jsou v poslední době velmi oblíbení, kdejaký politik nad nimi natahuje svou ochranou paži. Jejich oděv je navíc velmi slušivý, ve městě splynou prakticky s okolím. V případě výcviku v polních podmínkách stačí jen přidat více zelené barvy. Jedinou nevýhodou tohoto oděvu je jeho limitní použití na většinou letní měsíce.

Jako řešení bych viděl změnu v plánu výcviku naší armády. Napříště by měl být kladen větší důraz na otužování našich vojsk, které by mělo dvojí pozitivní účinek. Jednak by se daly použít mnou navrhované typy oděvů, druhak by se armáda celkově otužila, což je u vojsk přeci vždy vítané.

Ledacos se u armády mění, ovšem podvlékačky jsou věčné. Všimněte si i parádního klobouku, který by byl určený pro poddůstojnické hodnosti.

Příklad jednotky rychlé reakce. Její příslušníci jsou už na první pohled dobře vycvičení, dobře oblečení, odhodlaní splnit každý rozkaz.

Další model je vhodný pro naše námořní vojsko. Sice ho ještě nemáme, ale například u ženijního vojska jsou strojníci motorových člunů, kteří mají uplatnění při stavbě pontonových mostů. Jim je tedy tento model určený.

Tady vidíme takzvanou „dvojičku“. Jde o základní armádní jednotku, ve které se dva vojáci naučí spolupracovat a bojovat jeden za druhého. V tomto případě jde o nenápadný městský model. Povšimněte si vojáka  vlevo, který právě získal zprávu, že byl na deváté hodině zaznamenán podezřelý pohyb, který má tato jednotka urychleně monitorovat.

A máme tu další jednotku – dvojičku. Povšimněte si, že vždy jeden z vojáků, oblečený a obutý do předváděného modelu, má boty určené k pohybu v jiném terénu. Jeden je obutý do města, ten by plnil úkoly spjaté s pohybem v městské aglomeraci, druhý má vysoké boty určené pro pohyb v bahnitém a vůbec jinak přírodním terénu. Tam je zase pánem situace on. Pokud by však bylo třeba, byl by díky svému výcviku připraven vzít svého spolubojovníka na záda, a spolu s ním plnit náročnou službu u naší armády.

Tak a to je tedy můj návrh, jak řešit situaci kolem prázdných skladů s výstrojí naší armády. Řešení levnější, než to spojené se střečkováním různých českých firem.

Sloužím vlasti!!!

P.S. - Tímto článkem si absoltuně nechci dělat legraci z homosexuálů, nebo z obyvatel Afghánistánu, nebo je nějak zesměšňovat, ale jen a pouze si dělám prdel z poměrů v naší armádě...

K článku můžete diskutovat ZDE