Ale já vás mám rád...!!!

Co tomu říkáš drahá? To je krása ty minarety viď? Neboj se, však já je u nás prosadím, to budou koukat fašouni jedni nemultikulturní...

N. Straková, Aktualne.cz

,,Michale, to jsem nevěděla, že tady v Rijádu bude takové horko. Ale máš pravdu, ti lidé jsou tady tak krásní. Jen pořád nechápu, kde jsou nějaké ženy? Všude jen chlapi, ale hezcí jsou, to jo, takoví snědí..."

,,Ale, Marsho, ženy jsou přeci tady ty pochodující stany. Tady poznáš ženu podle toho, že je to zpravidla menší než muž, má to na sobě něco, skrze co není vidět, nikdy to neuvidíš jít třeba jen krok před chlapem a hlavně to Marsho nikdy neřídí auto. No představ si, těch bouraček co by bylo, vždyť z těch hábitů není ani pořádně vidět..."

,,Well, jak to tady mají krásně vymyšlené Michale. Vsadím se, že tu mají o hodně nižší nehodovost, než u nás v Jůesej, nebo u vás v Ček. Ale není jim v tom oblečení nějak horko? V tomhle horku...?"

,,To je ale právě na té jejich kultuře to krásné Marsho! Copak to nechápeš...?"

,,Hmm, ty máš vždycky pravdu Michale..."

A tak se manželé Kocábovi rozplývali nad krásami, které jim poskytoval pohled na dění v ulicích saudsko arabského Rijádu a těšili se ze začínající dovolené, v tom krásném a Michalem vychvalovaném městě. Idylka však trvala jen do té chvíle, než k nim zamířili dva vousatí muži s rákoskami v rukách, ohněm v očích a vírou v srdci.

,,Myslíš, že umí anglicky drahý? Já to zkusím ano?"

,,Hi, how are you?" (Ahoj, jak se máte?)

,,Alláhu, jsem nečistý, ta jenž je dcerou své matky, ta jenž je odhalená jako děvka z nejspodnějšího přístavu, ta jenž mluví jazykem Velkého Satana na mě promluvila?! Alláhu akbar, ztrestám jí hned, aby věděla, jak se má chovat žena v přítomnosti věřících mužů!!!"

Mlask, mlask - dopadla dvakrát rákoska na prodloužená záda šokované paní Kocábové.

,,Ohhh, Michale, co to má znamenat? To bolí! Ty to necháš jen tak?! Ty, ministr ve své zemi?!"

,,Ale pánové, co se to děje? Já to přeci..."

,,Efendi, dovol mi ztrestat toho prokletého ďaura, který dovolí, aby jeho žena chodila tak necudně oblečená, aby promluvila dříve než on a která dokonce stojí krok před ním!!!" dožadoval se okamžitě svých, v té zemi zákonných, práv mladší z dvojice mužů.

,,Oba budou ztrestáni Salime, neboj se!", vykřikl ten, který právě znovu zdvihal ruku, aby nechal pocítit vůli Alláhovu, přetavenou v rákosku, nad hlavou.

Kde se vzali, tu se vzali další muži v tmavých turbanech a po té, co pevně a nesmlouvavě uchopili manžele Kocábovi, tyto vlekli kamsi do hlubin mediny. Spěchali, aby stihli okamžik, kdy se z minaretů ozve zpěv muezzinů, kteří budou volat k modlitbě. Chtěli mít ty dva z krku a pod zámkem, aby mohli vzdát díky Alláhovi za tu čest, že smějí hlídat, aby všechen lid dodržoval a ctil Jeho, jenž je Bohem, neboť není Boha kromě Boha a Mohamed byl jeho prorokem...

Po modlitbě se oba dostali před muže, který zřejmě představoval duchovní autoritu a byl nadřízeným oněch strážců dobrých mravů  z ulice.

,,Jak zní obvinění Chalífe?"

,,Veliká hanba ulpěla na našich očích i na očích samotného Alláha, Alláhu akbar. Vždyť sám vidíš jak se jeví před zraky Jeho. Navíc nás oslovila jako první a to dokonce řečí samotného Satana - inglísí!!! A ten její muž... co muž, copak by nějaký skutečný muž dopustil, aby se jeho žena takhle chovala a oblékala?! Tak tento tvor se ji ještě snažil chránit před spravedlivým hněvem, který Alláh vložil do mé pravice a ta se jala onu ženštinu ztrestat hned na místě jejího hříchu!"

,,Hmm, to jsou vážná obvinění a pokud jsou pravdivá a já na vlastní oči vidím, že ano, pak jde o veliký prohřešek proti právu Sharia. Co můžeš říci na svou obhajobu ty nevěřící ďaure?!", obrátil svou pozornost na Michala Kocába islámský duchovní.

,,I do not understand, could you speak English?" (Já vám  nerozumím, mohl byste mluvit anglicky)?", snažil se Michal marně přesvědčit pána zamotaného v prostěradle a s turbanem na hlavě, aby mluvil tak, aby se mohl hájit.

,,Ty pse, jak to se mnou mluvíš? Nejraději bych ti vyřízl jazyk, ale mám dnes dobrou náladu a tak to neudělám. Poděkuj Alláhovi za jeho dobrotu. (Alláhu akbar, Alláhu akbar, vykřikovali všichni přítomní muži a mlátili v kleče hlavou o zem.) Myslím, že jste jen obyčejné vši na ploše, kterou Alláh obdařil svou laskavostí. Alláh ví (Alláhu akbar, Alláhu akbar, buch buh buch...), že přijde den a všichni budete rozumět jazyku věřících. Aby ti to učení našeho jazyka šlo lépe, mrzký ďaure, dostaneš ty i ta tvá ženština po padesáti ranách baštonády. Doufám, že potom každý krok bolesti, který učiníš, bude ve jménu Alláha (Alláhu akbar, Alláhu akbar, buch buch buch) a ty se z těch ran na chodidla poučíš. Odveďte je!!!"

,,Ale já vás mám rád!!!...", byla poslední slova, která mohl Michal vykřiknout před tím, než mu Alláh nechal pocítit, jak na chodidlech chutná právo Sharia...