Bez vyznání, ale věřící...

Kdybych byl dotázán při nějakém průzkumu, zřejmě bych se musel označit jako ateista a nebo, lépe řečeno, člověk bez vyznání, protože není náboženství, které bych vyznával. To ale neznamená, že nemám víru v boha. Mám a nejen v boha. Akorát jsme nenašel náboženství, které by se svou naukou slučovalo s mými představami o víře a o chodu světa.

Všechna náboženství jsou vlastně prastaré instituce. Po staletí ovlivňované lidmi a tak ztěží jen nalezneme nějaké takové, které by neslo od svého začátku stále stejné učení. A tudíž čím jsou starší, tím jsou komplikovanější. Nakonec tu máme nepřeberně mnoho náboženství s mnohými odnožemi - vždyť jen v křesťanství je z historie známo mnoho případů, kdy si některé skupiny nebo jednotlivci náboženství upravovali podle svých názorů a potřeb. Přitom všechna mají stejný základ - věřit v něco vyššího a chovat se dobře k ostatním - bližním.

V průzkumech projektu Eurobarometr v roce 2005 odpovědělo 19 % tázaných, že věří v Boha, 50 % věří v nějakou životní či duchovní sílu a 30 % nevěří v nic z toho.
Podle posledního sčítání lidu z roku 2001 je většina populace (59 %) bez vyznání. Nejpočetnější církev je římskokatolická (26,8 %), následují Českobratrská církev evangelická (1,15 %) a Církev československá husitská (0,97 %).
To by znamenalo, že ne všichni katolíci věří v boha? Trochu zvláštní. Hlavně by to ale znamenalo, že lidé bez vyznání tvoří největší skupinu věřících. Kde se v lidech bere ta potřeba věřit ve vyšší sílu. Víme snad všichni v hloubi, že něco více opravdu existuje a že svět není jen čistě materialistický?

Zdá se tedy, že nejsem zdaleka jediný ve své bezvyznavačské víře. Mě se nelíbí představa uctívání boha v pravidelných časových intervalech a provádění jiných bohulibých obřadů, které si zase vymysleli lidé. Já věřím v boha, karmu, reinkarnaci (která mimochodem do 10. století také bývala součástí křesťanství). Tedy věřím v něco vyššího a myslím si, že by se lidé měli k sobě chovat dobře. Tedy v to, co bylo na začátku všech náboženství.

Myslím si, že kdyby byla nějaká velmi jednoduchá víra s pár základními na vždy stejnými principy (veskze těmi výše uvedenými), mohli by jí všichni příjmout a nemohly by vznikat náboženské spory. Avšak jen za předpokladu, že by za celou dobu nepřišel nikdo, kdo by takovouto víru začal zase přetvářet a "rozvíjet" tak, že by zúžil okruh vyznavačů a ztratila tak původní smysl.

Není tedy nejlepší náboženství to, které není? Právě takové nelze zneužít ani pozměňovat názory názory jednotlivců nebo skupin s potřebou vnucovat ostatním své názory a postoje, nebo s mocenskými cily.